Veselý: Cesta byla dramatičtější než dramatická

Napadlo vás v průběhu závodu, že bude na vítězství stačit váš první pokus?
Napadlo, ale v tu chvíli jsem přemýšlel tak, že se chci ještě zlepšit. Začal jsem na to lítat rychleji, což mi ale nohy nebraly. Nezvládaly to. A Tero Pitkämäki tu moji hranici obstřeloval. Při jeho pokusu na 87.07 jsem to viděl na tabuli a říkal jsem si, že to dopadlo dobře, že tam pár centimetrů rezerva je.

Jak jste prožíval Pitkämäkiho poslední pokus?
Ani moc ne. Byl jsem takovej prázdnej, ale viděl jsem, že to začíná padat, že to nebude dlouhý hod. Ale byl jsem paradoxně dost bez emocí, asi je to únavou. Kromě bolesti kolena jsem měl i dva dny nějakou virózu.

Jste unavený?
Bylo dlouhé čekání na soutěž, což unaví. Ale pak to z vás postupně padá.

Jak to nyní vypadá s kolenem?   
Kulhám, bude to napuchlé, ale snad se tam nic zásadního nestalo. Věřím, že to bude jen otok a ten brzy půjde dolů. Při závodě na to nemyslíte. Ale spíš to člověka omezuje v tréninku. Člověk neví, co může od sebe očekávat. Při závodě adrenalin převýší bolest. Lidské tělo je tak udělaný, aby fungovalo.

Jak jste prožíval čas před závodem?
Pavel Kolář mi říkal, že koleno je na hraně. V hlavě se vám honí různé věci. Do médií řeknete, že chcete zlato z mistrovství světa a pak o tom vycházejí články a dějí se zvláštní věci, začnou problémy s kolenem. Byly chvíle, kdy jsem si možná říkal, že to za to ani snad nestojí. Pak to pokračovalo tady s virózou. Říkali jsme si, jestli to dopadne dobře, tak nikdo neuvěří, jestli ne, tak si budou myslet, že jsem se vymlouval. Nebyly to příjemné chvíle.

Co vám po závodě říkal trenér?
Užij si to. Nic moc jsme si neříkali. Ani si to nepamatuju. Objali jsme se, chlapi nemluví, to ženský mluví…

Je atletika spravedlivá?
Nevím, jestli to tak lze nazvat. Lidi, kteří chtějí víc, tak jim to třeba nevyjde. Pak k tomu naopak přijde někdo jako slepý k houslím. Já jsem rád, že to takhle můžu prožívat. Návrat k atletice, že můžu trénovat u Honzy Železného. Nikdy jsem si nepředstavoval, že by to tak mohlo být a teď si to užívám. Cesta k titulu byla dramatičtější než dramatická, ale pro mě s dobrým koncem. Jsem za to rád.

Co vás ještě teď čeká?
Vyhlížím už konec sezony. Už je to vyčerpávající. Možná si to ale teď začnu ještě užívat, když to ze mě všechno spadne. Ještě si chci pohlídat finále Diamantové ligy a dopadnout tam dobře.

Jste teprve pátý Čech, který se stal mistrem světa po Bugárovi, Železném, Šebrlem a Dvořákovi…
Nečekal bych to od sebe (úsměv).

Vloni jste byl trošku zdrcený po finále olympiády, máte pocit, že se vše děje z určitého důvodu, že to je cesta?
Nikdy nevíte, co by se stalo, kdyby olympiáda vyšla. Já to beru vše jako výchovu. Jsem věřící, život jsem dal do rukou Bohu. Nevím, co je pro mě dobré. To ví Bůh a já mu můžu akorát za to děkovat.

Triumf Veselého v obrazech - foto: Aleš Gräf - www.graf.cz