Špotáková věří v dobrý vstup do sezony

Jak jste aktuálně na tom?
Podařilo se mi to, co jsem si přála, vrátit se připravená na tuto sezonu. Jsem zdravá, natrénováno mám téměř jako roky předtím a to je to hlavní. Zatím neumím říct, jak budu závodit, kolik to bude přesně lítat. To se uvidí až podle prvních  závodů.

Těšíte se na ně?
Velmi, už mám trochu závodní horečku. Věřím, že když si ještě trochu odpočinu, tak vstoupím do sezony dobře.

Budete chtít vyhrát?
To já chci vždycky. Soupeřky by měly být k poražení, hází tak k 65 metrům a na to bych měla mít taky. Jde jen o to, aby to klaplo na jednom závodě. V září jsem hodila v Domažlicích 62.33 m, a to bylo 113 dnů po porodu, jak někdo spočítal.  Rozhodně bych tedy teď v Římě nechtěla hodit míň.

Na závody do Itálie vyrazíte i se synem Jankem?  
Jedeme všichni společně, časově to vychází i Lukášovi. Mítink v Římě je můj oblíbený, několikrát jsem tam vyhrála, máme s organizátory dobré vztahy a vím, že tam můžu jet s rodinou, protože jsou k tomu dobré podmínky, což nebývá na všech mítincích samozřejmostí. Pak asi budu jezdit sama, protože Janka nechci moc tahat po světě, není moc velký fanoušek cestování. Uvidíme, jak to budeme oba zvládat, ještě jsem bez něj nebyla.

Kolik kufrů přibude, když jedete i s malým? 
Bohužel asi žádný, protože už jsem párkrát s Janečkem letěla a musela jsem se naučit uskrovnit i proto, že letecké společnosti ořezávají hmotnostní limity pro zavazadla. Ale to je pro mě to nejmenší, jsem ráda, že tam Janek bude a uvidí mě, jak házím. I když si tedy myslím, že bude koukat úplně jinam. Je jak sova, otáčí hlavu o 360 stupňů  – zajímá ho úplně všechno.

Jankovi byl před pár dny rok. Co všechno už umí?  
Spoustu věcí.  Je moc šikovný a společenský. Běhá perfektně, když upadne, dokáže se sám zvednout. Nemusím ho v tomhle ohledu moc hlídat. Navíc je i docela veselej a  když jsem někdy vyřízená a on se usměje, tak mě tím úplně odzbrojí.

Býváte vyčerpaná často?
Jen občas. Člověk zjistí, že nemusí tolik spát a že tu energii stejně má, což je fajn. Přitom trénuji přibližně stejně jako dřív a dělám k tomu ještě jiné věci. Naštěstí mám maminku, která je v důchodu a hodně pomáhá i Lukáš, takže když mi je nejhůř, prostě zavolám a mohu si jít zdřímnout nebo udělat, co potřebuji.

Někdy je ale nelehké i samotné organizování toho, kdo má kdy a kde být, co udělat…  
Logistika je hodně náročná, je třeba mít hodně věcí v hlavě a občas se mi i stává, že něco zapomenu. A když mě někdo potká třeba ve městě, tak rozhodně nejdu pomalu, většinou se přesunuji svižně, ba i běhám. Je to docela hektický život, ale jsem šťastná, a když je malý zdravý, jsem i psychicky v pohodě.

Část přípravy jste i kvůli Jankovi absolvovala sama, bez skupiny, která byla na soustředění v JAR. Jaké to bylo?
Neskutečně mi pomohla letošní mírná zima, mohla jsem v teplákovce házet v Nymburku podobně jako oni v Africe a měla jsem pohodu. Kdyby bylo hodně sněhu, bylo by to o něčem jiném. V takovém případě musíte hrablem odklízet dráhu, dělat si cestičky, hledat oštěpy ve sněhu a to není úplně ono. Takhle jsem měla podmínky dobré, odtrénovala jsem, co jsem měla, k tomu nepotřebuji mít nad sebou „bič“. Jen občas jsem bojovala se stereotypem, který ve skupině zvládáte lépe.

Tělo vás při návratu do zatížení  nebolelo?
Když jsme v lednu začali zostra skákat odrazy, tak se to kolenům a kyčlím vůbec nelíbilo. Ne že by z toho vznikl nějaký zdravotní problém, ale hodně to bolelo, na což mělo vliv asi i to, že vazy jsou po porodu povolené. I fyzioterapeut Pavel Kolář mi tehdy řekl, abych se v tomto ohledu brzdila. Ale teď už je to v pohodě.

Situace v oštěpu se za poslední dobu změnila, velké soupeřky Obergföllová a Abakumovová si dávají mateřskou pauzu, naopak se vyrojila nová jména. Sledujete je? 
Ani ne, ale vždycky se to ke mně nějak donese. Spíš se ale soustředím na sebe. Zvláště teď po té pauze je pro mě důležité vrátit se na metry, které jsem dřív házela a s nimi se můžu rovnat s kýmkoliv. Největší soupeřky odpadly, ale to neznamená, že skáču dva metry vysoko, protože to může být zavádějící. Jinak statistiky fakt nesleduju.

Kolik máte už naplánovaných závodů? 
Moc ne, protože nejdůležitější je mistrovství Evropy, ke kterému směřuji. Zatím je domluvený Řím, po něm následuje Memoriál Josefa Odložila, Zlatá tretra Ostrava a ME družstev. Náročný začátek, těch závodu je v červnu dost. Dál se uvidí podle situace, jestli nebude potřeba přitrénovat nebo tak. Nebudu se letos nikam hnát a třeba za každou cenu chtít vyhrát Diamantovou ligu, spíš si budu každý závod užívat. I proto, že tolik jich za sezonu není a já atletiku taky už kdovíjak dlouho dělat nebudu.