Stewartová: Změny přinesly své ovoce

Stewartová jela do Valencie s jasným cílem, kterým bylo pokoření ostrého limitu pro start na olympiádě v Paříži, jehož hodnota byla nastavena na 2:26.50. Původní očekávání naplnila víc než vrchovatě, když proběhla cílem v novém českém rekordu 2:25:36. Jak sama přiznala, tohle byl přesně ten maraton, na který s trenérem Václavem Janouškem čekali. „Byl to krásný závod v hezkém prostředí. Nefoukal vítr. Podél trati panovala neskutečná atmosféra a pořád jsem kolem sebe měla někoho. Ani chvíli jsem neběžela sama. Prvních dvacet kilometrů se mi dařilo si tuto atmosféru užívat a pak už začal boj.“

Na trati se cítila skvěle, ale v určitý moment pochybovala, zda opravdu ještě běží podle plánu. „Na třicátém kilometru jeden z vodičů zrychlil a já si nebyla jistá, zda stále ještě běžíme na 2:26. Posledních deset kilometrů jsem byla dezorientovaná a nevěděla, na kolik běžím. Měla jsem za to, že hniju a limit je ztracený. V podstatě až 300 metrů před cílem jsem viděla, že by to mohlo vyjít dokonce pod 2:26,“ přiznává.

Po proběhnutí cílem nevěřila svým očím, protože se na výsledkové tabuli ukázal čas 2:25:36, čímž téměř o minutu překonala pět let starý národní rekord Evy Vrabcové z mistrovství Evropy v Berlíně. „Výsledný čas mě překvapil. Odjížděla jsem do Valencie s tím, že bych ráda splnila olympijský limit a uvědomovala si, s jakým osobákem jsem přijela. Je to velká satisfakce za to, co se mi před třemi lety nepovedlo. O to více jsem se chtěla do Paříže dostat. Na maratonu je velmi těžké se kvalifikovat na velkou mezinárodní akci. Máte jen dvě nebo tři možnosti a člověk mojí výkonnosti musí doufat v ideální závod, který naštěstí ve Valencii přišel,“ uvědomuje si.

Tento úspěch však nepřišel jen tak. Bylo mnoho faktorů, které měly podíl na takovém zlepšení. „Nejdůležitější bylo, že jsem konečně absolvovala přípravu bez nějakých omezení a zdravotních problémů. Hodně jsme také zapracovali na stravování, se kterým jsem v minulosti měla určité problémy. Postupně během roku jsem navyšovala stravu tak, aby byla založena na velkém energetickém přijmu. I proto se teď cítím lépe a v kombinaci s kvalitní regenerací to přineslo své ovoce. Po mistrovství světa v Budapešti jsme si také s trenérem sedli a trošku překopali tréninkový plán. Naběhám toho méně, ale zaměřujeme se více na kvalitu,“ prozrazuje výčet změn, které se ukazují jako ty správné.

Neméně důležité však bylo podle Moiry i její mentální nastavení, se kterým do závodu šla. „Uvědomovala jsem si, že Valencie bude mojí jedinou možností ke splnění limitu na olympiádu vzhledem k tomu, že v maratonu končí kvalifikační období na konci ledna 2024. Valencie má jednu z nejrychlejších tratí na světě a v kombinaci s dalšími již zmiňovanými aspekty jsem chtěla být stoprocentně připravena na ten správný okamžik. Tréninky šly dobře, a tím pádem šla nahoru i psychika. Doteď jsme se na maratonu učili. V těch předešlých vždy něco chybělo, ve Valencii se to prostě parádně sešlo. Navíc jsem si připsala pár cenných skalpů včetně mistryně Evropy z Mnichova, což potěší.“

A jaký bude její program v následujících dnech a týdnech? „Teď si potřebuji hlavně odpočinout. Tak týden budu úplně bez běhání, pak začnu trošku poklusávat a následně odjedu na dovolenou. Až se vrátím, zahájíme přípravu směrem k olympiádě,“ sdělila své nejbližší plány.

Další maraton plánuje právě až v Paříži. „Letos jsem běžela tři maratony, což je už taková hrana. Na jaře bych chtěla závodit na kratších silničních distancích. Snad se manažerovi podaří zajistit start na nějaké kvalitní desítce i půlmaratonu. V půlmaratonu bych ráda závodila i na mistrovství Evropy v Římě. Budeme se snažit, aby forma vygradovala až na olympijských hrách. Tam už uvidíme, jak to půjde. Maraton je hodně specifický. Někomu to ve správný okamžik může ulétnout o čtyři minuty dolů, ale také můžete běžet o deset minut pomaleji. Speciálně na velkých akcích se trošku rozdíly mezi osobními rekordy závodnic smazávají,“ věří v úspěšné vystoupení pod pěti kruhy.

Na setkání s novináři nechyběl ani trenér Václav Janoušek, který také zhodnotil úspěch své svěřenkyně a přiblížil ze své pozice, jak se rodil. „Musím říct, že jsem podobný čas očekával. Příprava šla na výbornou. Věděl jsem, že Moira na to má, ale potřebovalo se to sejít. Atmosféra udělala také hodně, protože Moira je prostě závodnice. Potěšilo mě, že v druhé polovině trati zrychlila, což je pro mě zpětná vazba jako pro trenéra, že nastavený systém funguje dobře. Z každého dosud absolvovaného maratonu jsme si něco vzali a snažili se použit do těch dalších. Moira určitě ještě není na svém limitu a má rezervy. Neočekávám, že si osobní rekord zlepší právě na olympiádě, protože se dá předpokládat, že bude horko, ale v nějakém vhodném závodě určitě bude možnost dalšího výkonnostního posunu,“ věří.

Vyzkoušený a úspěšný systém chtějí společně se svou svěřenkyní absolvovat i směrem k olympiádě. „Rádi bychom závodili v půlmaratonu na mistrovství Evropy, jelikož by se jednalo v podstatě o stejný model, jaký měla Moira i teď na podzim, kdy absolvovala půlmaraton pět týdnů před maratonem. Od února do dubna bychom rádi závodili na kratších distancích a poté už ladili formu směrem k Paříži,“ naznačil, jak by měl vypadat program směrem k olympijským hrám.