Zemřel Jaroslav Kovář

Jaroslav Kovář se narodil 12. května 1934 v Praze. V mládí se věnoval hokeji, gymnastice nebo stolnímu tenisu, k atletice poprvé přičichl ve svých šestnácti letech (1950) v klubu LASS Spořilov u trenéra Jaromíra Malého, mistra republiky ve výšce z roku 1945. Sám Kovář se této disciplíně začal věnovat a později jí zasvětil i svou trenérskou kariéru, ale to malinko předbíháme. V závodní dráze pokračoval spořilovský odchovanec v jiných pražských klubech dalších dvanáct let, nejprve dva ve Spartě u Karla Špilara a Otakara Jandery, dále čtyři roky – své nejúspěšnější (1954-57) – strávil v Dukle u Vojtěcha Havlíka, a poté se na pět let vrátil do Sparty. Po ročním intermezzu za Spartak Vlašim zakončil aktivní kariéru v dresu jabloneckého Liazu v roce 1967.

Už jako závodník posunul Kovář skok do výšky u nás o krok vpřed, když v letech 1954 až 55 třikrát vylepšil československý rekord postupně na 202, 204 a 205 centimetrů. Také mistrovské tituly získal tři (1955-57). V mezistátních utkáních pak oblékl reprezentační dres celkem patnáctkrát mezi léty 1953 a 1959. Největší úspěch přišel na mistrovství Evropy v Bernu 1954, kde získal bronz. O rok později si pak pověsil na krk zlato při akademickém mistrovství světa ve Varšavě (předtím v Budapešti 1954 také, ale šampionát byl neoficiální). Osobní maximum nakonec ještě vylepšil, a to na 206 cm.

Ještě významnější roli sehrál v české výšce jako trenér, ne nadarmo přezdívaný „Velký šéf“ nebo prostě „Šéf“ (na foto z Hustopečského skákání před sedmi lety). Přehled významných svěřenců v publikaci „Kdo byl kdo“ se jmény jako Alexa, Baudis, Boukalová, Bradáčová, Hlavoňová, Hrabal, Hübner, Kodejš, Pecka, Prosková, Valentová, Vondra, Zvara jen dokládá jeho nezastupitelnou pozici. Stejně jako stovku národních rekordů a podobný počet domácích titulů, které jeho „ovečky“ překonaly, resp. vybojovaly.

On sám se viděl při rozhovoru pro časopis Atletika v roce 2003 o poznání skromněji. „Já jenom navázal na velké osobnosti české výšky, jako byli Václav Hauzenblas, Fiedler ,můj první trenér na Spořilově Jarda Malý, nebo Karel Špilar. Myslím, že právě (on) je neprávem opomenutým teoretikem výšky. V oboru biomechaniky a technických rozborů byl Karel světovou kapacitou. Jako vzdělaný lékař se vyznal v mnoha vědách a vše dovedl uplatnit i v atletice,“ upozorňoval tehdy.