3 otázky z Brunšviku: Špotáková, Holuša, Svobodová, Mäki

3 otázky pro…

... Barboru Špotákovou (65.57, 1. místo)

Ještě v úterý jste byla v nemocnici s podezřením na zánět slepého střeva, o pět dní později jste už závodila. Mohla byste popsat vaši zdravotní anabázi? 
V neděli po obědě mi nebylo dobře, v noci jsem měla horečku, tak jsem si řekla, že bych s tím měla někam zajít, což jsem také udělala a nechali si mě v nemocnici. Už se tam na mě chystali, že mě budou operovat, ale naštěstí se to uklidnilo a druhý den odpoledne mě pustili. Teď už se cítím dobře, nic mě nebolí, jenom mám obavy, aby se to nevrátilo, protože musím říct, že jedu nadoraz. Mám stejný program jako roky předtím, z čehož jsem byla unavená sama o sobě a teďka se ještě starám o domácnost a o kluka. Takže jedu na vyšší obrátky a podle mě si tělo řeklo, že potřebuje odpočinek a zahlásilo to takovýmto způsobem.

Mezi soupeřkami jste měla vedoucí ženu tabulek, Němku Stahlovou. Těší vás vítězství o to víc, že se povedlo na její domácí půdě?
Předně musím říct, že opravdu ráda závodím v Německu. Mám tu velmi kvalitní soupeřky a i diváci mě tu velmi dobře znají. A když jsme pak šli okolo stadionu, tak jsem měla pocit, že mě i rádi vidí. Vždycky se tu proto snažím o to víc a Linda je velká soupeřka, jen dneska nebyl její den. Jsem ráda, že jí to nešlo od začátku, kdyby hodila něco hned prvním hodem, tak by to bylo trochu jiné, protože já jsem se nemohla dostat do závodního tempa. Takto to dopadlo nejlépe, jak mohlo.

Byl tento závod pro vás specifický tím, že jde primárně o soutěž družstev?
Týmové soutěže mám moc ráda. Nejen že závodíme většinou jen sami za sebe, ale také sami trénujeme. Je to pořád stejné, do zblbnutí makáte. Tady vidím ostatní lidi, moc často se nesetkáváme. Navíc jak vidím ty reprezentační dresy a vím, že závodíme za jeden tým, je to pro mě něco mimořádného.

... Jakuba Holušu (vítězství na 1500 m v rekordu soutěže 3:37.74)

Gratulujeme ke spektakulárnímu vítězství. Jak těžký to byl pro vás závod?
Běželo se svižně, což jsem čekal, ale pro mě tohle tempo není problém. Nemusím se do toho tlačit, jen jedu přes kotník, akorát musím přemluvit hlavu, abych se držel čela. A když to udělám, nemají pak šanci, protože jsem v závěru rychlejší.

Před šachovnicí jste měl v boji o prvenství strkanici s domácím Tesfayem, což se německým fanouškům hrubě nelíbilo…
Finišovali jsme, před námi nikdo, a on najednou vybočil ze své dráhy a vlezl mi před nohy. Musel jsem si pomoci rukama, ale pokud byl někde problém, tak z jeho strany. A jestli němečtí fanoušci pískali jen proto, že nevyhrál, tak se mi to vážně nelíbí. Říká se o nich, že jsou nejlepší na světě, taková věc by to teda nepotvrzovala.

V neděli vás čeká ještě závod na 3000 m. Kolik sil vám pro něj zbylo?
Je fakt, že jsem z toho všemožného cestování hodně unavený, včera jsem se skoro celý den nehnul z postele, snědl dva pytlíky bonbonů a nic nedělal. Kolik sil zbylo, uvidíme zítra. Ale nečekám, že by se mělo běžet nějak zvlášť rychle, kdyby to bylo pod osm minut, dost bych se divil. Pokud se mi podaří jich udržet dva a půl kilometru a nebudu zcela „prošitý“, pokusím se zase vyhrát.

... Jiřinu Svobodovou (460 cm, druhé místo)

Výrazně jste si zlepšila letošní maximum, skončila druhá, přitom podmínky měly do ideálu – zvláště pro skok o tyči – dosti daleko.
Bylo to hodně těžké kvůli větru. Na 40 metrech rozběhu byly čtyři různé poryvy, u šuplíku nám foukalo většinou do zad, takže trenér ukazoval, ať běžím, ale už na začátku byla proti zeď, takže rozběhnout se do toho bylo opravdu těžké. Pak se to tam zvláštně točilo a když se trefí opravdu ten blbý poryv, tak to člověka rozhodí. Snažila jsem se sice rozbíhat furt stejně, měla jsem tam různé značky po cestě, podle kterých jsem se orientovala, i tak to ale bylo velice těžké. Takže jsem ráda, že jsem dokončila ve zdraví a ještě na dobrém místě. Začátek sezony byl takový celý divný. Před svým prvním závodem jsem neměla ani jeden technický trénink, poté jenom pár, takže jsem ráda za každý skok, který dokončím ve zdraví a každý zdařený pokus. Doufám, že je to takové odstartování té letošní sezony. To předtím bych nějak nepočítala.

Proč jste měla, jak sama říkáte, divný začátek sezony?
Spíš než cokoliv jiného za tím byly psychické problémy. Nedokázala jsem se vybudit na tréninku, každý pohyb mi dělal obtíž, kvůli tomu jsem neabsolvovala takovou přípravu, jakou bych chtěla a ono se to pak odrazilo i v té technice. Neměla jsem jistotu, na tréninku jsem… no házela držky o zdraví. Je skoro zázrak, že jsem si přitom neudělala nic vážného a že se mohu dále připravovat. Ale pořád se vždy rozbíhám s tím, že nevím, jak to dopadne. Takový respekt ze skákání a strach ze závodů jsem ještě neměla. Ale co jsem slyšela, tak si tím asi projde každý. Čím je člověk starší, tím je opatrnější, Štěpán Janáček se nebyl jeden čas schopen ani odrazit. To já aspoň tu a tam něco skočím. Takže doufám, že se mi ten psychický blok povede zlomit a bude to dobré. Nejlépe právě takovým závodem jako byl dneska.

Cítila jste dopředu, že by to právě tady mohlo přijít?
Naopak. Začátek závodu byl zvláštní, přišla jsem na stadion, usínala jsem. Navíc na mě přišla alergie, tady je to samá lípa a já byla úplně vyřízená. A ještě to počasí. Ve výsledku se to ale povedlo. Přesně jsem potřebovala takovýto závod, kde nebudu jenom za sebe, ale i za někoho jiného. V předchozích závodech jsem vždy skočila jen základ a tak jsem tady, když jsem překonala 445 cm, měla radost, jako kdybych si skočila osobák. Tam jsem se chytla a pak už se skákalo dobře.

... Kristiinu Mäki (8:51.69 NR, 4. místo)

Gratulujeme k výkonu. Co mu říláte?
Nečekala jsem, že když budu čtvrtá od konce s časem, že nakonec budu čtvrtá odpředu. A k tomu ten rekord! Jsem spokojená. Ba ne, víc než to - šťastná. Běželo se mi dobře, čekala jsem to horší. Ale když jsem viděla, že kilák za tři minuty a že se tempo stupňuje, tak to bylo dobré. No, na konci byl úprk, s čímž jsem úplně počítala. Ale nebyl zas tak hrozný, jak jsem čekala, protože jsem se udržela. Čekala jsem, že mi utečou a já to nestihnu zaregistrovat, ale nestalo se. Takže je to asi hodně dobré.

Stáváte se sběratelkou českých rekordů, za posledních deset dnů jste pokořila tři na různých tratích. Vše začalo pětkou ve Španělsku, pokračovalo dvojkou na Zlaté tretře, nyní ta trojka…
No, už je to celkem trapné, co? (směje se) Jen mám teď lepší skóre v atletice, než ve škole, kde mi chybí dvě zkoušky a příští pátek končí semestr, ale myslím, že by to mohlo vyjít. Trenér mi říká, abych zvážila, že bych do budoucna tu školu přerušila, abych mohla třeba častěji nebo delší dobu na soustředění. V tom má sice pravdu, nicméně moc si situaci ulehčovat nechci, protože škola a studium mě udržuje ve vysokém tempu a kdybych měla pak moc času, nebyl by to pro mě dobrý nápad.

Z tatínkovi strany máte kořeny ve Finsku, ta vazba se projevuje i na vašich naúšnicích. Na jednom uchu máte českou vlaječku, na druhou finskou…
Ano, jedna je pro mámu, jedna pro tátu.