Analýza: neobvyklé štafety v O2 areně
Hejnová a Maslák třetí nejrychlejší
Ačkoli jsou štafety na velkých šampionátech jedinou kolektivní záležitostí, i tak je cenné prozkoumat, kdo a jak si na jednotlivých úsecích vedl. Podle oficiálních mezičasů zvládli mezi ženami dva okruhy nejrychleji finišmanky britské a polské čtveřice, Kirsten McAslanová běžela 51.83, Justyna Šwietyová byla jen o dvě setiny pomalejší. Na mužské straně si se čtvrtkou ve štafetě nejlépe poradila odpočatí belgická dvojčata Borléeova, která pro týmový výsledek obětovala individuální starty, Jonathan v čase 45.14, Kevin za 44.99.
Za těmito dvojicemi následují na třetím místě čeští finišmani: Zuzana Hejnová se také ještě vmáčkla, o dvě setiny, pod 52 vteřin; Pavlu Maslákovi změřili 45.41. Jen o 18 setin pomaleji sprintoval Jan Tesař, na svém úseku druhý a celkově čtvrtý, pochválit zaslouží také Zdeňka Seidlová (53.51), rovněž druhá v rámci třetího úseku štafety. Pátá nejrychlejší, přestože měla proti letmo běžícím hendikep ve startu z bloků, pak byla Denisa Rosolová s 52.27, mezi muži zvládl úvodní úsek nejlépe Polák Karol Zalewski (45.98).
Jedni čehý, druzí hot
A teď se podívejme ještě na to, co naznačujeme v titulku a perexu: obvykle vznikají větší rozdíly a kolizní situace mezi muži, vzpomeňme třeba jen na minulé HME v Göteborgu, kde se ještě dobu po závodě řešilo, kdo má být diskvalifikován a naše – nakonec bronzová – čtveřice si dvakrát prožila smutek i radost z medaile. V Praze jako by se vše obrátilo, zatímco u mužů panoval poklid, páté Ukrajinky se cítily natolik poškozené, že zkusily podat proti zlatým Francouzkám protest - byť tedy bez úspěchu.
O lecčems to však vypovídá. Mezi muži už od třetího úseku odskočili Poláci, Belgičané a Češi natolik, že jen nějaká nenadálá katastrofa mohla změnit složení medailistů. U žen tomu bylo naopak, ještě před závěrečným úsekem si nemohl být jist nikdo prakticky ničím: nakonec vítězné Francouzky si sice získaly půlvteřinový náskok od zbytku pole, ostatních pět štafet se srovnalo do pouhých dvou desetin vteřiny. Český fanda tak mohl stále živit medailovou naději, byť Seidlová donesla Hejnové kolík na pátém místě. Ač to nakonec necinklo, přeci jen se povedlo jedno místo získat, a naopak třeba Ukrajinky se od poslední předávky propadly z druhého na páté místo.
A jaké byly rozdíly vyjádřené čísly? Belgičtí mistři Evropy na šesté Iry naběhli sedm a tři čtvrtě vteřiny (přesně 7.74 s), vůbec největší odstup mezi dvěma po sobě následujícími štafetami získala bronzová česká čtveřice na čtvrté Rusy – 3.91 s. Souboj o zlato byl sice těsný, Poláci jej prohráli o desetinu sekundy, druhý nejmenší rozdíl ve finále však činil již více než půlvteřinu (0.56 s mezi 4. Rusy a 5. Brity). To největší odstup v rámci ženských štafety získaly domácí čtvrtkařky před Ukrajinkami – 31 setin vteřiny, nejmenší byl 0.11 s mezi druhými Britkami a třetími Polkami. Kompletní finálový půltucet týmů se vmáčkl do 92 setin sekundy – tak málo tedy činil rozdíl zlatými od šestého místa.
