Atleti mají svou „hymnu“, složil ji překážkář Uhlík

„Je to ani ne týden stará věc, chtěl jsem ji napsat už od Barcelony, po níž nás za výkony hodně kritizovali. To mě naštvalo,“ vysvětluje Michal Uhlík popud, na jehož základě píseň začala vznikat. Dokončení se však „dočkala“ až teprve před pár dny. „Měl jsem spoustu práce a až teď jsem zasedl, abych to sepsal. Povzbudilo mě sledování Paříže v televizi,“ přibližuje na dráze čtvrtkařka překážkář genezi „hymny“, pod kterou je kompletně podepsán, textem i hudbou. Skladbu pověsil na YouTube před dvěma dny a už si ji stačilo poslechnout téměř sedm stovek lidí. „Dal jsem to sdílet na Facebook, sice nemám tolik přátel, ale moje přítelkyně Kateřina Cachová ano,“ říká s úsměvem a dodává, že má od posluchačů – především atletů – pozitivní reakce.

zdroj: youtube.com

V textu skladby Uhlík obhajuje atlety, kteří jsou podle něj mnohdy vysokoškolsky vzdělaní, ať už zvládnou studium při závodní kariéře či jej doplní po jejím skončení. Sportem si přitom vydělá jen „špička ledovce“. Do protikladu staví Uhlík, jenž sám vystudoval České vysoké učení technické a nyní zde učí dopravní inženýrství, atlety s fotbalisty: „Nejsme hvězdičky, co s míčem běhají,/ těm miliony dávají, když nic neznají/ a ještě prohrají.// Nejsme žádní blbci, máme tituly,/ sice sbíráme snáze na dráze,/ kdekdo ho má i ze školy,“ zpívá v refrénu autor, což v rozhovoru vysvětluje: „Nechci to absolutizovat, že všichni fotbalisti jsou takoví, ale v podstatě si za tím stojím.“ Ani případní kritici textu by mu ostatně neměli upřít i jistou dávku nadhledu: „Proč zvracím, když jsem nic nepil?“ ptá se například Uhlík řečnicky, když popisuje nasazení v tréninku.

Pro autora je sice „Atletická hymna“, pokud jde o text, jakousi odbočkou, folkově laděných písní všal najdete v jeho profilu na YouTube řadu. Ke kytaře jej kdysi přivedla hudba Karla Kryla. „Bylo mi osmnáct a hledal jsem odpovědi na některé otázky,“ vzpomíná Uhlík, pro nějž je dalším vzorem Jarek Nohavica. Skládáním písní se pak začal zabývat před sedmi lety, po čtyřech písničkách toho ale nechal. Až jej zhruba před rokem inspiroval generačně bližší Tomáš Klus, který i kombinuje tento styl hudby s modernějšími postupy. „Začal jsem písničky dávat na web, abych zjistil, co jim říkají lidi, které neznám,“ popisuje Uhlík, který jinak běžně hraje pro a s kamarády, a kytaru bere, kam jen to jde. „Hodí se to do společnosti,“ říká prostě.

Do budoucna by ale nechtěl, aby zůstalo jen u produkce pro známé. „Vím, že nejsem žádný přeborník, neumím ani noty a když má písnička složitější sled akordů, musím se dívat do papíru. Navíc moc lidí mého věku folk neposlouchá. Ale kdybych k sobě sehnal nějaký doprovod, elektrickou kytaru a bicí, prostě kapelu, tak by mě docela lákalo hrát pro víc lidí,“ nastiňuje Uhlík, pro nějž byla zatím maximem asi stovka posluchačů po jednom mistrovství republiky.

Přímo na dráze jste při letošním halovém šampionátu Michal Uhlíka vidět nemohli. Ale ne proto, že by místo závodění někde vyhrával nebo že by si dával jako čtvrtkař překážkář v zimě pauzu. „Chytl jsem docela silnou chřipku, takže se z toho pozvolna dostávám. Navíc se mi v hale začala bortit příčná klenba, takže i předtím byly časy horší, než by podle tréninku měly být. Ale nějak to řeším, mám nové vložky do boty a doufám, že v létě předvedu nějaký pěkný čas, eventuelně se i o limit pokusím,“ říká svěřenec Petra Novotného, jemuž držíme palce (do Tegu bude třeba ČAS hluboko pod 50 vteřin) a gratulujeme mu ke včerejším 31. narozeninám.