Bába si přeje dvojitou oslavu

Letošnímu roku podřídil Jaroslav Bába vše. V posledních letech se trápil a na šampionátech stále sbíral sice vysoká, leč nemedailová místa. Až když se konečně odhodlal dotáhnout střední školu a s podzimním drilem mu pomohl slovenský kolega, nastal obrat. Na halovém ME dosáhl největšího úspěchu od aténského bronzu z olympiády, když si pověsil na krk stříbro poté, co prošel čistě kvalifikací a ve finále poprvé shodil laťku až na 236. „Změnil jsem se,“ říká o sobě svěřenec Jana Janků staršího i s odkazem na své první mistrovství světa dospělých v Paříži, od kterého už uplynulo osm let. Do Tegu se vydá již na své páté MS v řadě, přičemž nejlépe zatím skončil pátý, v Helsinkách 2005 i předloni v Berlíně.

Páté místo z loňského ME v Barceloně hodnotí s odstupem času jako úspěch,
přestože s ním nebyl tehdy moc spokojený. Skákal s natrženým lýtkovým svalem,
což zjistil až o dva týdny poté - foto: www.graf.cz

Dva zlomy: Kolegova pomoc a studium

Slovák Peter Horák přibyl jako Bábův sparingpartner loni na podzim. „Když jsem ho viděl, jak maká, nedovolil jsem si to odfláknout. Hodně jsem se od něj naučil o přístupu, je větší profesionál. Věřím, že jsem se mu aspoň trochu přiblížil,“ doufá Bába. Ovšem již výsledek halové Paříže ukazuje, že k určitému posunu došlo, čekání na medaili ukončil vskutku rázně. Parťák Horák už tolik důvodů ke spokojenosti neměl, na HME skončil v kvalifikaci, MS mu uniklo zcela a rozhodl se tak vrátit na Slovensko. „Je to škoda,“ lituje Bába, „naštěstí, jak se vrchol blíží, už je to mnohem snazší se motivovat.“

Na své proměně však 26letý český výškař zapracoval i jinak. Kvůli olympiádě v Aténách 2004 odložil „zkoušku dospělosti“ a k jejímu složení se dobral až letos. Poněkud se mu to vymstilo, neboť jej čekal ještě déle odkládaný start státních maturit. Jednodenní drama středoškoláků se protáhlo do několika týdnů, a tak Bába z jedné části zkoušky dokonce cestoval rovnou na Zlatou tretru. Maturitu úspěšně složil, přesto jeho studium zůstalo tématem i dnešní tiskovky. „Jsem myslel, že už se ptát nebudete,“ glosoval to v nadsázce maturant, který si za těch sedm let užil dotazů na ukončení střední školy ažaž.

Pravda je ale taková, že se Bába rozhodl pokračovat ve sebevzdělávání, konkrétně na Vysoké škole ekonomie a managementu, která sportovcům kromě individuálního plánu nabízí i sportovní stipendia až do stoprocentní výše. „Ještě ale nevím, jestli mě přijali,“ uklidňoval nadšení případný student oboru Podnikání a právo. „Ve čtvrtek jsem tam byl na pohovoru, výsledky by prý měly být do týdne. Takže se to dozvím možná až v Tegu,“ vysvětlil.

Přesto se jistě mnohému vkrádá otázka: Nebude to další mnohaleté trápení? „Ne, to ne,“ odmítá Bába. „Tuhle školu studují i další atleti, třeba Petr Frydrych. To, že jsem teď v hlavě neměl jen atletiku a musel zapojit mozek, mi hodně pomohlo,“ tvrdí Bába, kterého ve studijním snažení podporoval i trenér. „Já jsem ho k tomu přesvědčoval. Vždyť studoval i Tomáš,“ potvrdil Jan Janků s odkazem na svého syna, vicemistra Evropy z roku 2006. Bába si na VŠEM dokonce vybral – na rozdíl od kolegů – obor nesouvisející se sportem. „Chtěl jsem něco se širším záběrem pro pozdější uplatnění,“ přibližuje.

Američan, Rus a … Čech?

Opusťme však již Bábova studia a soustřeďme se na jeho atletickou sezonu. Ta po úspěšné zimě začala ve velkém stylu. „Po dlouhé době jsem neměl žádné zdravotní problémy ani v jarní přípravě. Přesto jsem nečekal jsem áčkový limit (231 cm) hned v prvním závodě,“ připustil Bába. „Kolem maturity to šlo trochu dolů, pak jsem se zase dostal zpátky, ale až na poslední dva závody, které mi moc nevyšly, jsem spokojený. Před jedním z nich jsem si maličko skřípl záda, ale už je to dobré a věřím, že budu zítra odlítat s dobrou náladou,“ popsal své rozpoložení.

To, že se vítězi mítinku v Paříži v rámci nejprestižnějšího atletické seriálu už tolik nedařilo před Tegu, jeho ani trenéra nestresuje. „Sezonu bereme jako přípravu na vrchol, i když vyhrát diamantovou ligu bylo něco víc,“ nastiňuje kouč Janků a dodává, jak bude vypadat posledních čtrnáct dní na místě činu: „První týden ještě malinko potrénujeme, druhý už to jen vyladíme.“ První důležitý krok vidí jeho svěřenec jasně: „Chtěl bych se prokousat sítem kvalifikace. Letos je ve výšce natolik silná konkurence, že bych se nedivil, kdyby dali vysoký limit, třeba i 231,“ myslí si Bába, který pod otevřeným nebem zdolal sice jen o centimetr víc, při halovém vrcholu však 234 a nadějně si tehdy počínal i na 236.

Přestože Bábovi nechybí sebevědomí, před případným finále zůstává umírněný. „Nechci předbíhat. Chtěl bych útočit na přední umístění a kdyby se povedla medaile, bylo by to krásné,“ říká s tím, že by pak byl dvojnásobný důvod k oslavě 27. narozenin, které jej čekají 2. září, tedy den po bojích o cenné kovy. A kdo je podle něj favorit na „bednu“? „Rus, Američan a … já,“ odpověděl tak, jak začíná série anekdot. Vážněji však dodal: „Jesse Williams dlouho čeká na úspěch a jeden z Rusů se určitě připraví tak, aby medaili získal. I já patřím mezi kandidáty, je nás ale samozřejmě víc,“ uvědomuje si Bába.

Svou roli pochopitelně sehraje i aklimatizace, povětrnostní podmínky a štěstí. Prostředí, které na atlety čeká, však prý Bábovi sedí a s časovým posunem problémy nemívá. „Asijské země se mi líbily, teplo mám rád. Déšť mě sice provázel na posledních šampionátech v Berlíně i Barceloně, ale já doufám, že snad bude teplo a sucho,“ říká s úsměvem. Podobně jako na olympiádě budou atleti ubytováni ve společné vesnici, což Bábovi evokuje jakousi generálku na Londýn v příštím roce. Jako spolubydlícího si vybral Jana Marcella. „Rozumíme si,“ řekl ke kolegovi, s nímž už absolvoval olympijský Peking. Do Tegu si talismany nebere, přesto říká: „Možná najdu čtyřlístek, na Dukle rostou docela hojně,“ uzavírá s úsměvem.

Sledovat jeho snažení můžete sledovat nejprve v úterý 30. srpna v kvalifikaci, která startuje v noci, ve 3:10 středoevropského času. Podaří-li se Jaroslavu Bábovi postoupit, boj o medaile začíná deset minut po poledni ve čtvrtek 1. září.