Baďurová a Šebrle odpovídali online
Na stejný den i hodinu (úterý, 14:00) si zpravodajské servery pozvaly dva medailisty z loňského MS v Ósace, shodou okolností oba aktuálně zraněné. Kateřina Baďurová v onlinu na jednu ze všetečných otázek sdělila, že by za dva týdny ráda uběhla 100 m, a také Roman Šebrle věří, že by přibližně za stejnou dobu měl začít s přípravou na Peking. Oběma atletům se dostalo podpory v jejich rekonvalescenci. Otázky na Šebrleho přeci jen vybízely k delším odpovědím, a tak jich stihl 23, zatímco Baďurová zvládla 58, včetně poděkování za několik komplimentů.
Stříbrná tyčkařka ze světového šampionátu dostala nejen otázky na tělo jako jestli nosí sukni a tanga, ale i spoustu dotazů na svou disciplínu. Čtenář laik se tak mohl např. dovědět základní věci o tyčích: "Tyče mají různou délku od 3m, na kterých se učí skákat děti až po tyče 520cm dlouhé na kterých skáčou chlapi. Vybírají se podle toho, jak kdo zvládne projít úchop, který si zvolil až na doskočiště. Ženy mají většinou tyče dlouhé od 430-460cm," píše Baďurová a na jiném místě doplňuje: "Každá skokanka vozí přibližně 5-7 tyčí, které na sebe navazují v tvrdosti. Venku záleží hodně na počasí, jestli fouká vítr apod. a tomu odpovídá výběr tyče. Já v porovnání s ostatními používám měkčí tyče."
Z onlinu vyplynulo, že Baďurová zatím neměla problém s novináři, s Jelenou Isinbajevovou se potkává jen na závodech, nikoli v soukromí, tyčkou prý vzteky nehází, aby se nerozbila, a také se na dálku zastala Šebrleho: "Myslím, že všechny tyto řeči ve chvíli, kdy se člověku, který byl tolik let na vrcholu, nepovede jeden závod, jsou hloupé. Každý jednou musí skončit, ale až on sám usoudí, že mu docházejí síly."
Kompletní rozhovor s Kateřinou Baďurovou najdete zde.
Kateřina Baďurová (stříbro) a Roman Šebrle (zlato) po příletu z MS v Ósace (2007) - foto: J. Čech
Na ósackého mistra světa směřovalo podstatně méně dotazů typu "jaké se vám líbí ženy" apod. Ve svých odpovědích zmínil, že není "zastáncem odchodu na vrcholu", chtěl by se, pokud zdraví dovolí, "rozloučit na OH 2012", potvrdil, že český desetiboj patrně čeká půst, ale "věří, že přijdou další Změlíkové, Dvořákové, jen v jiných disciplínách".
Nejvíce jej popíchla otázka na smysluplnost Dukly, k ní se vůbec nejvíce rozpovídal a dostal se až k vlastní rodině: "Víte, sponzorské peníze má jen někdo a ještě ne najisto. Musí se dařit, a to sakra. Začínající atleti by bez Dukly neměli stálý plat a místo tréninku by je muselo zajímat z čeho žít. I já jsem tak začínal a nebýt Dukly, tak kdoví, kde bych dnes byl," odpovídá Šebrle. "Voják z povolání jako sportovec je už jen špička ledovce a působí to oboustranně, kdy světoví sportovci jsou zároveň i nezaplatitelnou reklamou pro armadu. Na ně se shánějí peníze, které pak putují i k ostatním méně výkonným, ale perspektivním. Bez toho bych se nikdy nikam nedostal," vysvětluje. Doplnil i vlastní životní zkušenost: "Když jsem začínal, vše dotovali mí rodiče. Pro zajímavost táta dělník a maminka poštovní doručovatelka, takže asi nemusím říkat, jak to u nás s penězi bylo. P.S. Mimo to já mám k armádě velmi kladný vztah," uzavřel.
Kompletní rozhovor s Romanem Šebrlem najdete zde.
