Baďurová už neběhá jak poraněná srnka

Zranění si pětadvacetiletá atletka přivodila 20. ledna při soustředění na Tenerife. „Dělali jsme různé odrazy na pláži. Poslední sérii jsem šla aktivně jako první ze skupiny. Chtěla jsem jí udělat pořádně, naplno. Jenže při jednom z dopadů se mi koleno prolomilo dovnitř,“ popisovala hrůzný okamžik, který ji připravil minimálně o halovou sezonu a ohrozil i její případnou účast na olympiádě.

Foto: graf.cz

Po spěšném a komplikovaném přesunu se Kateřina dostala do českobudějovické nemocnice, kde byla dva dny po úrazu operována MUDr. Martinem Scheichlem. Souběžně s rehabilitací na klinice v Motole začala tři týdny po operaci opatrně a velmi omezeně trénovat. Po šesti týdnech odložila berle a postupně mohla zatěžovat koleno. „První pokusy byly krušné a velmi bolestivé, jak jsem mohl usoudit z textových zpráv, kde mi psala, že se cítí jako poraněná srnka,“ řekl manažer Baďurové Libor Varhaník. A sportovkyně upřesnila: „Úplně na začátku to nebyla ani ta srnka. Abych se vůbec rozběhla, musela jsem zapojit snad všechny svaly na těle. Zvládla jsem třeba 50 m, pak jsem kousek a znovu to zkoušela... Nicméně rychle se to zlepšovalo a mohla jsem si dovolit více a více,“ líčila rekonvalescentka.

A jaký je současný stav? „Mohu dělat takovou tu základní objemovou přípravu, kterou v této fázi roku potřebuji. Zvládnu 30minutový fartlek, pětistovky jsem schopná běžet stejnou rychlostí jako před zraněním. K tomu pochopitelně posiluji a problémy mi nedělají ani speciální cvik na laně, či kladkách, což jsou speciality mého trenéra,“ popsala svěřenkyně Boleslava Patery. 

Z této fáze je ke skokům o tyči však ještě velmi daleko. „Nedokážu říct, kdy s tím začnu. Vše bude záležet na tom, jak půjde léčení. Také nemá smysl trénovat skoky bez určité fyzičky. Rozhodně nechci nic uspěchat a za každou cenu se hnát za účastí na olympiádě. Byť bych na ní samozřejmě ráda jela,“ říká. A doktor Scheichl její postup schvaluje. „Musí být trpělivá. Je důležité, aby štěp, který byl použit z její šlachy, do postiženého místa náležitě vrostl, jinak hrozí jeho vytržení nebo přetržení. Kateřina si zatím musí dávat velký pozor na různá podklouznutí a jiné nenadálé pohyby. Proto nemůže do terénu ani na žádné kluzké povrchy. Ještě alespoň půl roku bude tkáň náchylnější na poranění,“ varuje. Nicméně i on potvrzuje: „Pokud nenastanou nějaké komplikace, měla by být do olympiády zdravá.“

Říká se, že všechno zlé může být pro něco dobré. „Když jsem nemohla závodit, poctivě jsem alespoň studovala. Už mám skoro uzavřený pátý ročník,“ pochlubila se studentka ekonomie. Vynucené změny v přípravě a hodiny navíc strávené v posilovně se jí pak vepsaly i do svalové architektury. „Ono to přes tričko asi není vidět, ale jsem silnější, než kdy dřív,“ prohlásila jinak drobná atletka.

Další změna k lepšímu ji potkala v domácnosti. Její dlouholetý přítel, výškař Tomáš Janků, musel chtě nechtě ledacos zastat, „Například uklízet, prát,, vařit, nakupovat... takové ty věci, jimž se předtím vyhýbal. Pochopitelně to zvládl, předtím byl totiž líný. Teď je rád, že už to má za sebou. Ale něco pochytil. Například mě tuhle dokonce opravil, že tohle už se přece pere jinak,“ směje se Baďurová.

Počas její absence na tyčkařských kolbištích se světová špička zase o něco rozšířila. „Bylo to vidět mj. na HMS. Je tam 10 holek, které umějí skočit 470 cm a výše, “ všimla si.
Kolegyně na ní přitom nezapomněly. „Až jsem se divila, kolik soupeřek se o mě zajímalo a přálo mi rychlé uzdravení.  Kdo konkrétně?  Polky, Australanky, některé Rusky... Isinbajevová ale ne,“ dodala. 

Doufejme, že nebude dlouho trvat a Baďurová se mezi absolutní elitu vrátí. Třeba se to povede už na olympiádě v Pekingu. „Zatím mým snem zůstává vůbec se na olympiádu nominovat. Ale třeba začnu na konci června skákat a bude to výborné. Uvidíme,“ nechává všechny možnosti otevřené.