Bajza: Zůstávám na zemi

Jakube, byl to pro vás první půlmaraton. Splnil vaše očekávání, pokud jde o trať jako takovou?
Já jsem od něj nic neočekával. Týden před ním jsem se od klubu dověděl, že bych měl kvůli družstvu na pohár startovat. Říkal jsem si, jestli po tom ještě budu schopný někde jinde závodit …

Další cíle, třeba vzhledem k umístění, na vás ale nekladli, nebo ano?
Ne, v podstatě šlo o to odběhnout to.

Výrazněji na sebe upozornil loni při vrchařských mistrovstvích

Je zhruba den po závodě, bolí vás nohy více než kdy jindy?
Velké obavy jsem měl z velkých puchýřů, které se mi udělaly po minulém závodě před týdnem. A to byla desítka, tak jsem si říkal, jak vydržím dvojnásobnou trať. Sice jsem to přelepil náplastmi, ale stejně se mi vytvořily ještě na dalších místech. A přes noc celkem vylezly (s úsměvem).

Nějaké svalová únava přišla?
Většinu závodu jsem se cítil v pohodě, ale ukázalo se, jak je půlmaratonu zrádný. „Krizovka“ na mě přišla dva kilometry před cílem. A kousek před ním jsem dostal křeč, ale to už jsem se tam nějak dostal. Dnes mám naštěstí jen klus.

Opravdu dlouho to vypadalo, že byste mohl Róberta Štefka potrápit až do konce. Věřil jste, že byste ho mohl porazit, nebo přemýšlel jste o tom?
Běžel jsem zezadu, a jak jsem dotahoval vedoucí skupinku, držel jsem kilometry kolem 3:10, ale i třeba 3:03. Když jsem se k nim dostal, šel jsem hned dopředu, protože jsem cítil, že mě zpomalují. Trenér Ota Šedý mě ale stáhl, že je ještě brzo. Uznal jsem, že mám ještě nemám žádné zkušenosti a držel se ve skupině. Jestli můžu vyhrát, o tom jsem nepřemýšlel. Byla to pestrá, členitá trať, pro mě pěkný zážitek.

Věděl jste, kdo vás čeká v Plzni na startu?
Popravdě ne. Trenér mi sice posílal, kdo tam bude startovat, ale mě to ani nezajímalo. Na start jsem musel jít, tak jako tak.

Zaznamenal jste někoho, komu by teplé počasí sedlo? A vám osobně?
Určitě bych byl raději, kdyby bylo chladněji, už včera jsem říkal, že by se mi líbilo sychravo. A všichni, se kterými jsem se bavil, říkali, že je na ně horko. Ale podmínky měli všichni stejné.

Velmi dobře se na trati držel také váš vrstevník, dokonce z ročníku, Jiří Homoláč. Co tomu říkáte?
Jirka je výborný především na dráze, to já naopak nemusím. Ale už to byl jeho třetí půlmaraton, tak jsem si myslel, že poběží od startu rozumně. Proto mě překvapilo, jak utíkal od startu rychle. Já jsem si přeci jen říkal, že rychleji, aspoň ze začátku, nepůjdu. Také se mi větší část závodu běžela uvolněně, Jirka se s námi nakonec neudržel.

Vy sám, chystáte se na nějaký další půlmaraton ještě letos?
Možná ano, ale asi jen pokud budu vybrán na evropský pohár klubů. Zatím ale vše probíhá tak, že se program dovídám tak na týden, dva dopředu, takže opravdu netuším, co bude.

Ale přesto máte nějaké představy, co byste rád běhal?
Určitě budu rád, když budu moct čím dál častěji „vypadnout“ z dráhy. Na druhou stranu bych si rád zlepšil osobák na pětce, a zrychlit bych chtěl i na patnáctistovce, i když trenér mě směřuje spíš k té desítce. Uvidím jak to bude, žádné zvláštní cíle si nedávám, v minulých letech se mi nepovedlo dostat se na mistrovství světa nebo Evropy v dorostenecké ani juniorské kategorii. To člověk „sundá“.

Tenhle úspěch by vás ale zase mohl nakopnout, ne?
To určitě, ale zůstávám oběma nohama na zemi. Jsem teď určitě klidnější, víc to dělám pro radost. Na druhou stranu až se mi bude zdát, že ten čas, co dávám běhání, je zbytečný, klidně úsilí „přepnu“ do něčeho jiného. Také nevím, co bude za rok a půl, až dokončím nástavbu a budu mít po maturitě.

V čem se změnila vaše příprava na sezonu od té minulé?
Před rokem jsme byli na Kanárech a hodně jsme bušili na dráze. Jenže jsme přijeli a já nic nezaběhl. Teď jsem byl jen s Martinem Freiem v Tatrách někdy v březnu a jinak jsem pořád doma. Upřímně se mi ani moc nechtělo dohánět projekty ve škole. Sezona se přesto rozjíždí pěkně.

----------------
Minivizitka - Jakub Bajza
* 14. 9. 1990
Oddíl: AK Kroměříž
Trenér: Ota Šedý
Mezinárodní úspěchy: 2009 (junior): ME do vrchu 4., MS do vrchu 6.