Balner: nějaký výsledek snad ještě udělám
Zatím nejlepším obdobím v kariéře Michala Balnera byl rok 2010, ve kterém si vytvořil osobní rekordy (5.73, 5.76h) a obsadil dělenou šestou příčku na HMS v Dauhá. Dařilo se mu i v následné halové sezoně, což vedlo mj. k pozvánce na prestižní tyčkařský mítink v ukrajinském Doněcku. Na něm skončil třetí, ten úspěch však měl hořkou dohru. Při pokusu o zdolání českého rekordu zlomil tyč a ta mu poranila dlaň. Navíc si, jak se později ukázalo, při nehodě na několikrát zlomil palec.
To byl počátek série zdravotních obtíží, které mu komplikovaly přípravu i závodění. Přišel tak o mistrovství světa v Tegu, letošní halovou sezonu úmyslně obětoval plnohodnotné přípravě na olympiádu. Ta se zpočátku vyvíjela dobře, pak se to ale jaksi zvrtlo. „Přijeli jsme ze soustředění na Kanárech děsně nabití a udělali tu chybu, že jsme si nedali pár dní pauzu. Takto jsme do toho bušili dál a moje výkonnost se zastavila. Při Zlaté tretře jsem pak neskočil základ a ztratil jistotu,“ popisuje třicetiletý svěřenec Boleslava Patery.
Sebevědomí si pak sice poněkud zvykl vydařeným výkonem na Pražské tyčce, ten se však vzhledem k exhibičnímu charakteru tradičního závodu na Václavském náměstí nezapočítával. Navíc jej při následném rozcvičování před Memoriálem Josefa Odložila katapultovala tyčka mimo doskočiště a Michal si poranil kotník. Začal souboj s vlastním tělem, nejistotou a zoufale se krátícím časem. Happyend se nedostavil a tak i vysněná olympiáda proběhla bez Michalovy účasti.
Ale to už je minulost, nyní je Balner opět v plném zápřahu. Za sebou má náročná soustředění v Tatrách, Harrachově a Nymburce, pozítří odlétá na soustředění na Kanárské ostrovy, kde by měli spolu s trenérem odvést to největší penzum práce, z něhož pak budou těžit v závodech. „Energii a motivaci pokračovat mi dodal příklad Němce Björna Otta. který ve svých čtyřiatřiceti letech vyhrál kupu medailí a ještě skočil šest metrů,“ řekl na adresu stříbrného z olympiády, ME i HMS a autora nejlepšího výkonu sezony.
Cílem pro nejbližší dobu je pro Michala limit na HME, který má hodnotu 555 cm. „To by mělo být v pohodě v mých silách, pokud se mi ale zase něco nepřihodí, což je u mě bohužel dost časté,“ říká trpce a dodává: „V poslední době jsem víc trénoval než závodil, a to bych mohl zúročit. Na druhou stranu se méně skákání podepsalo do jistoty. Potřebuji se zbavit nervozity, když přecházím na delší a tvrdší tyče. Proto i při průpravných cvičeních používám delší, abych si na tu tíhu zvykal.“
Zápřah posledních dní a také drobná nemoc, s níž se v posledním týdnu vypořádával, mu ubraly sil. Přesto se Michal chce do budoucna koukat optimisticky: „Věřím, že nějaký výsledek ještě udělám,“ říká odhodlaně.