Balner už trénuje a chce být víc profi

Vloni se na halovém mistrovství světa přihlásil mezi elitu pátým místem. V létě se však Michal Balner těsně neprodral do finále ME a tato sezona už devětadvacetiletému svěřenci Boleslava Patery nepřála vůbec. Začal ji sice ve velkém stylu a hned při prvním závodě splnil nominační kritéria pro HME, při pokusu o zdolání národního halového rekordu se však na mítinku v Doněcku zranil a o šampionát v Paříži přišel. A nejen o něj. Lékaři si totiž zprvu nevšimli, že následkem zlomné tyčky a následného pádu nejsou jen poraněné vazy, ale i fraktura palce, a tak se rekonvalescence neplánovaně protáhla. Natolik, že se dostávala do ohrožení i Balnerova šance nominovat se na světový šampionát.

foto: archiv MB

Michal se jí však nechtěl vzdát a koncem června začal zkusmo závodit. Dvakrát skočil 540 cm, na exhibici v Ostravě o 8 cm méně. Čas se krátil a k limitu to bylo stále daleko, navíc jej podle nově nastavených kritérií musel ve většině případů potvrdit. Jednu z posledních reálných šancí tak skýtal opakovaný mistrovský závod, který byl náhradou za klání při šampionátu v Brně, které bylo kvůli nepřízni počasí předčasně ukončeno bez vyhlášení výsledků.

Jenže v tu chvíli Michala zradil lýtkový sval. Jeho ruptura definitivně ukončila Balnerovi sezonu. „Doktor mě varoval, že se něco takového může stát, ale já to chtěl risknout,“ říká dnes, více než dva měsíce po zranění. Za sebou už má období, kdy chodil jen o berlích a jeho jediným výraznějším pohybem bylo plavání. Stejně jako desetidenní období v lázních v Třeboni, kde se společně s dalšími smolaři Petrem Svobodou a Jakubem Holušou snažili u chytání ryb a dalších odpočinkových aktivit zapomenout na to, že jim osudem nebyla dána příležitost startovat na mistrovství světa. A absolvovat stihl i třítýdenní dovolenou na Korsice.

„Tento týden už jedeme dvoufázové tréninky, zatím zaměřené spíš na objem. Děláme v podstatě to, co každý rok touto dobou,“ říká s tím, že úplně bez omezení jeho příprava není, protože musí dávat pozor na bolavou achilovku. „Snažím se nejít přes bolest, což ale u těchto objemových věcí není takový problém.“

V této fázi však Michal nechce setrvat dlouho. „Myslím, že je mám nadělané z dřívějška, teď bych rád přitopil v jiném směru. Chystám se na měsíc na Kanáry a tam bych chtěl začít víc skákat,“ plánuje.

Hecovat se přitom může se svým tréninkovým parťákem Janem Kudličkou, jemuž se v poslední době velmi daří, což stvrdil svou finálovou účastí na MS v Tegu. „Navíc mění tyče, takže by měl skákat stabilněji. Oba jsme si řekli, že do toho půjdeme opravdu vážně a budeme víc profi po všech stránkách. Já jsem víc halař, jemu zase jde lépe venek, takže to chceme nějak skloubit. Ale vrchol je pro nás samozřejmě olympiáda,“ říká s vírou, že sinusoida, která ho v této sezoně přivedla do negativních poloh se pro příští rok obrátí opět do plusu.

„Měl bych dostat medaili za to, že jsem to vydržel. Vždy, když se mi něco povede, tak si následně něco udělám a začínám odznova. Ale věřím, že se dokážu odrazit i tentokrát,“ dodává Balner.