„Běchovice“ si zaslouží celosvětový věhlas, říká starosta

Pane starosto, jaký význam pro vás má tak tradiční závod, který startuje ve vaší městské části?
Je to nejdůležitější akce, kterou v Běchovicích máme. Proto se samotný závod snažíme stále více tlačit místním do hlavy. Pomáhá i k vlastní identifikaci lidí s městskou částí jako takovou.

Co se vám vybaví, když se řekne silniční závod Běchovice-Praha?
Sám jsem se závodu zúčastnil již čtyřikrát a to se musí zažít. Nejsem trénovaný běžec, po doběhu mě všechno bolí, ale jsem živý důkaz, že na tento závod nemusíte trénovat, ale máte radost, že jej úspěšně dokončíte. A jsem toho názoru, že když je někdo z Běchovic, tak by si měl alespoň jednou zaběhnout. Z historického hlediska, je závod spojený s Běchovicemi odjakživa. Pamatuji si, že v osmdesátých letech byla účast téměř dvojnásobná, než je v posledních letech. Byla to záležitost na celé dopoledne, kdy se všichni šli podívat k Českobrodské a vyhlíželi běžce. Byl to jeden sváteční den v roce, kdy třeba běželi kamarádi nebo někdo z rodiny a fandilo se. Snažíme se zapojovat do závodu Běchovice-Praha co nejvíce lidí. Máme krásný motivační program.

Co pro vás jako pro městskou část znamená, že se zde koná tak významný závod?
Pro někoho to může znamenat spoustu práci navíc. Je to ohromná deviza. Takovou tradiční a významnou událost, která má více než stoletou historii mnoho obcí nemá. Koná se každý rok, bez přerušení, je na co navazovat, je o čem mluvit.

Kam byste chtěli závod posunout?
My se snažíme, aby se z tohoto závodu stala společenská záležitost. Většina běhů, které se konají v Praze a i v celé republice, jsou hodně komerční. Lidé přijdou, odběhnou a jdou pryč. Chceme vytvořit skupinu lidí, kteří jsou přímo z Běchovic a zúčastní se závodu. Rádi bychom, aby veteránská kategorie byla pojatá bez rozdílu pohlaví. Aby se obě mistrovské kategorie odběhly před tou veteránskou.

Myslíte, že by se mohla rozšířit kapacita startujících?
Věřím, že běchovický závod má kapacitu na hranici pěti tisíc lidí, možná až k šesti tisícům. To je počet, který jsme schopni pokrýt. Limit, který je momentálně okolo třech tisíc, je celkem snadno překonatelný, protože dosavadní propagace a podvědomí o Běchovicích podle mě neodpovídá tomu, o jak moc důležitý podnik se jedná. Myslím si, že když se podaří dostat na start tolik lidí, tak je prostor, udělat závod ještě zajímavější, jak ho lépe logisticky pojmout a jak ho lidem více zpříjemnit.

Takže si myslíte, že logisticky by se rozšíření kapacity závodu dalo zvládnout?
Organizačně je tento závod náročnější, jelikož start i cíl jsou na jiném místě a vy musíte přepravit přes dva tisíce zavazadel do místa doběhu v určitém čase. Lidé jsou již zvyklí na jiný standard. Nejsme již v době, kdy člověk odběhl závod i s batohem na zádech. Máme novou železniční zastávku, která je schopna pojmout mnoho set lidí, kteří jsou schopni se do Běchovic dopravit naprosto bez problémů. Navíc je tři minuty chůze od místa samotného startu. Snažíme se maximálně motivovat lidi, aby využívali městskou hromadou dopravu a nevznikaly zbytečné dopravní komplikace.

Vnímáte jako starosta hrdost občanů, že mají Běchovice tak významnou událost?
Hrdost se musíme nějakým způsobem pokusit do lidí dostat. Já vždy říkám, že pokud máte alespoň jednu věc, na kterou můžete být hrdí, tak buďte. Vždy když někam přijedete, tak můžete říct „Jsem z Běchovic. To je tam, kde je nejstarší závod v Evropě.“

Jaké novinky chystáte v souvislosti s propagací a i závodem samotným?
Teď jsme dodělali park běžců. Máme navrhnuté krásné nové lavičky, které jsou se siluetou běžce. Budeme mít také nový info panel, který bude ukazovat, kolik dní zbývá do startu. Snažíme se upravovat prostředí startu, protože ho vnímáme jako velmi důležité. Pokoušíme se ho lépe propagovat, na což navazuje slavnostní otevření nově zrekonstruovaného parku běžců, které proběhne 13. září. Účast přislíbila i paní primátorka.

Jaký význam bude mít park běžců?
Dříve býval park spíš takovou zarostlou džunglí, kde se někde uvnitř nacházel pomník běžců. Nyní je to otevřený prostor, který je spojený s novou formou osvětlení pomníku. Startující nyní nebudou mít problém si v klidu sednout, převléknout se, připravit se k závodu nebo si jen rozložit deku a budou se dívat, jak se tady bude startovat. Prostor startu vnímáme tak, že nás reprezentuje. Jednou za rok jsou Běchovice vidět do celého světa a pro nás je velmi důležité, aby byly vidět dobře.

Jaké máte ve spojení se závodem dlouhodobější cíle?
V příštím roce bychom chtěli dotlačit město, aby zrekonstruovalo povrch v Běchovicích. Českobrodská má totiž v některých místech vyjeté přes deset centimetrů hluboké koleje, což je samozřejmě pro běžce velmi nepříjemné. V krajním případě si můžete i přivodit nějaké zranění kotníku, a to by byla samozřejmě velmi špatná reprezentace pro naši městskou část. Dalším cílem je logistika dopravy a nejen zavazadel, ale také lidí. Mnoho desítek nebo i stovek lidí si zde nechá auto a už se neřeší, že se sem musí vrátit. Řešením by bylo, kdyby jezdili mezi startem a cílem tzv. „pendly“, autobusy, které by v den závodu sloužili k přepravě běžců v den závodu.

Existuje iniciativa občanů „120 pro 120“. Můžete nám ji trošku přiblížit?
Jedná se o motivační strukturu, kterou se snažíme nějakým způsobem zavést do Běchovic. Pokoušíme se vytáhnout 120 lidí z Běchovic k účasti na 120. ročníku. Takový počet na start nejspíš nedostaneme. Reálný odhad je okolo šedesáti osob. Těmto účastníkům vracíme jako město polovinu startovného a zároveň dáváme lidem unikátní funkční tričko, ve kterém třeba mohou běžet příštích letech. Minulý rok se nám podařilo přitáhnout lidi, kteří řadu let neběhali a všichni závod dokončili a dokázali, že v určitém věku a bez tréninku uběhli celý závod do konce.

Jaký je váš vztah k běhu?
Pro mě je atletika dobrá pasivně. Rád sleduji atletiku, hlavně diskaře. Mně bohužel nebylo dáno být vrcholovým atletem. Trošku jsem přes léto přibral, takže letošní ročník pro mě bude jistě náročný.

A vaše osobní ambice do závodu?
Cílem bude doběhnout. Upřímně jsem mizerný běžec, takže budu spokojen s časem pod hodinu.

Co byste popřál běchovickému závodu k 120. jubileu?
Já bych mu přál, aby měl ještě minimálně dalších sto dvacet let před sebou, aby to byl podnik, na který se každý těší. Když k nám přijede rodina s dětmi, aby měli nějakou náplň. My bychom rádi rozšířili program o nějaké další volnočasové aktivity. A v neposlední řadě přeju, aby byl věhlas tohoto závodu takový, že ho bude předcházet.