Bělehradské vrcholy – 1. část
Tři svěťáky během osmi hodin
V rámci nedělního programu padaly vskutku jedinečné výkony. Důkazem toho je, že během pouhých osmi hodiny padly hned tři světové rekordy. O ten první se v závěru dopoledního bloku postarala trojskokanka Yulimar Rojasová. Venezuelanka nejprve v páté sérii překonala rekord šampionátu, když doskákala na 15.36 a posunula tak zápis Rusky Taťány Lebeděvové z HMS v Budapešti 2004. To však Rojasové nestačilo, a tak se ještě posledním pokusem v soutěži zlepšila na 15.74, což byl vůbec nejdelší pokus v historii ženského trojskoku v hale i venku. Vlastní dva roky starý halový svěťák z Madridu vylepšila o 31 centimetrů a doskákala také o sedm centimetrů dále, než to dokázala při svém venkovním světovém rekordu při triumfu na olympijských hrách v Tokiu. V Bělehradě navíc dokonala zlatý hattrick z HMS, když navázala na tituly z let 2016 a 2018.
Než se diváci v hale dokázali z tohoto úžasného výkonu vzpamatovat, hned v úvodu odpoledního programu byl k vidění další světový rekord. Tentokrát šlo o jeho vyrovnání a postaral se o něj už v semifinále šedesátky překážek Američan Grant Holloway. Časomíra v cíli mu totiž ukázala 7.29, a to bylo na chlup stejně, jako loni při mítinku v Madridu, kde se stal držitelem historického světového maxima na této distanci. Ve finále už se pak nezlepšil, ale přesto mu naprosto dominoval v dalším vynikajícím čase 7.39. Holloway je fenoménem této disciplíny. V průběhu své kariéry na ní ještě nepoznal hořkost porážky a sérii vítězných závodů v Bělehradě zaokrouhlil na rovných 50. V současnosti je autorem sedmi z deseti nejlepších výkonů historie na šedesátce překážek.
Výjimečný den korunoval v samotném závěru celého mistrovského programu švédský tyčkař Armand Duplantis. Bělehradský sektor mu sedí. Už loni zde skočil 610 centimetrů a dva týdny před samotným šampionátem dokázal po dvouleté snaze konečně překonat svůj absolutní světový rekord, když se úspěšně přenesl přes 619 centimetrů. I ve finále HMS byl naprosto suverénní. Nejprve skokem 605 centimetrech překonal rekord šampionátu Francouze Renauda Lavillenieho z Portlandu 2016 a poté si na stojany nechal nastavit 620. Po dvou neúspěšných pokusech se i při tom třetím laťka na stojanech chvěla, nicméně tentokrát tam zůstala a Duplantis tak opět dosáhl dalšího milníku.
Věčný smolař pokořil suveréna
Jen málokterá disciplína měla tak jasného favorita, jako tomu bylo u mužské koule. Američan Ryan Crouser neokusil hořkost porážky od finále světového šampionátu v Dauhá 2019. Od té doby drtil své soupeře rozdílem minimálně jedné třídy, překonal světové rekordy v hale i venku a získal olympijský titul. V Bělehradě si odbyl premiéru na HMS a jen těžko někdo věřil tomu, že by mohl zvítězit někdo jiný, a přesto se tak stalo.
Nutno dodat, že pokud bychom měli někomu ze startovního pole přát medailový úspěch, tak je to právě Brazilec Darlan Romani. Ten byl v minulosti skutečným smolařem velkých šampionátů. Ač už šest let patří do té nejužší světové špičky a pravidelně předvádí výkony daleko za hranicí 22 metrů, umístění na stupních vítězů mu zůstávalo zapovězeno. Vše začalo už na olympijských hrách v Riu, kde toužil uspět před domácím publikem. Špičkový výkon 21.88 mu ovšem stačil pouze na páté místo. Na HMS v Birminghamu skončil čtvrtý a těsně pod stupni vítězů zůstal i na světovém šampionátu v Dauhá, kde mu v historicky nejkvalitnějším koulařském závodě na medaili nestačil ani kontinentální rekord 22.53. Aby toho nebylo málo, čtvrté místo si odvezl i z olympijských her v Tokiu.
V Bělehradě se dala opět očekávat nesmírně kvalitní soutěž, a to se potvrdilo už v úvodní sérii, kdy obhájce titulu Novozélanďan Tom Walsh zaostal vrhem na 22.29 jen dva centimetry za vlastním rekordem šampionátu z Birminghamu. Záhy ho překonal svým úvodním pokusem na 22.44 Ryan Crouser. Dosud neohrožený vládce této disciplíny ještě netušil, že se jednalo o jeho nejdelší pokus v soutěži, který nebude stačit na zlato. V třetí sérii se totiž pořádně opřel do svého náčiní Romani, a to dopadlo až na 22.53. Na to už Crouser nedokázal odpovědět a Romani se tak mohl konečně radovat z velké medaile, která měla navíc hodnotu zlatou. Novým kontinentálním halovým rekordem se posunul na čtvrté místo historických světových tabulek.
Absolutorium zaslouží také bronzový Tom Walsh. Ten se ještě dokázal zlepšit na 22.31, čímž vyrovnal vlastní rekord Oceánie a získal už svou čtvrtou medaili z halových světových šampionátů v řadě. Ke zlatům z let 2016 a 2018 má ještě bronzy z letoška a sezóny 2014.
Triumf na počest zesnulého parťáka
Trinidadský čtvrtkař Jereem Richards měl o motivaci pro Bělehrad postaráno dvojnásob. Kromě osobní ambice chtěl také uctít památku svého reprezentačního parťáka a blízkého přítele Deona Lendora, jenž na začátku tohoto roku tragicky zahynul při autonehodě. Richards se už před šampionátem nechal slyšet, že všechny své úspěchy chce věnovat právě jemu.
Richards je hlavně dvoustovkařem. Ve sprintu na 200 metrů vybojoval na mistrovství světa v Londýně 2017 bronz. Pravidelně však také nastupuje v úspěšných čtvrtkařských štafetách Trinidadu a Tobaga. V Londýně tehdy přidal i zlato se štafetou.
Nyní si však musel poradit s individuální čtvrtou na velké mezinárodní akci a rozhodně měl na co navazovat, jelikož právě jeho přítel Deon Lendore bral na posledních dvou halových světových šampionátech bronz. Richard uctil svého kamaráda tím nejlepším možným způsobem. Ve všech třech kolech byl naprosto suverénní, když byl vždy první na seběhu a do cíle už před sebe nikoho nepustil. Ve finále probíhal dvoustovkou za neskutečných 20.84, a když v cílové rovince odrazil atak Američana Trevora Bassita, stal se halovým mistrem světa. Svůj úspěch navíc ozdobil novým rekordem mistrovství 45.00. Dosavadní zápis Kostaričana Neryho Brenese z Istanbulu 2012 srazil o 11 setin. Hned po doběhu pak posílal šípy k nebesům.
