Bělehradské vrcholy – 2. část

Duel o krále světového sprintu

Souboje na nejkratším sprintu bývají vždy jednou z nejsledovanějších disciplín všech šampionátů a v Bělehradě tomu nebylo jinak. O to víc, že se proti sobě utkali světový rekordman a obhájce titulu s úřadujícím olympijským vítězem.

Američan Christian Coleman měl v roce 2018 nakročeno, aby se stal nástupcem legendárního Jamajčana Usaina Bolta na světovém sprinterském trůnu. Měl k tomu všechny předpoklady. V hale nejprve zaběhl časem 6.34 světový rekord a následně získal i titul halového světového šampiona. O rok později opanoval také finále stovky při mistrovství světa v katarském Dauhá. Pak mu ovšem byla pozastavena činnost, a to z důvodu, že třikrát zmeškal nesoutěžní dopingovou kontrolu. Pro Colemana to znamenalo, že přijde o olympijské hry v Tokiu. Pod pěti kruhy tak o titul usilovat nemohl.

Této příležitosti naplno využil Ital Marcell Lamont Jacobs. Ten o sobě dal výrazně vědět už loni v hale, když získal v Toruni evropské zlato na šedesátce. Přesto na olympiádě v Tokiu nepatřil k hlavním kandidátům na nejcennější kov. Do širšího okruhu favoritů se ovšem řadil. Ve finále nakonec vypálil rybník všem americkým a africkým favoritům i Kanaďanu Andre de Grasseovi a zvítězil v evropském rekordu 9.80.

V Bělehradě se tak očekávala velká konfrontace mezi padlým a novým králem. Coleman se vrátil do závodních bloků po více než roční pauze na konci ledna při Millrose Games a byl z toho čas 6.49. Následně vyhrál i americké mistrovství a výkonem 6.45 se dostal do čela průběžných světových tabulek. Jacobs absolvoval přeci jen více startů a všechny závody, které dokončil, tak vyhrál. Jedinou výjimkou byl mítink v bělehradské aréně dva týdny před HMS, kdy byl ve finále diskvalifikován pro ulitý start.

Oba borci naprosto suverénně vyhráli své rozběhy i semifinále. Ve finále měl pak lepší start Coleman. Jacobs měl zase silnější závěr. Cílem proběhli ve stejném čase 6.41, a tak je musela rozsoudit cílová kamera. Rozdíl nakonec činil pouhé tři tisíciny, které hovořili ve prospěch Marcella Lamonta Jacobse, jenž se kromě halového světového šampiona stal také novým evropským rekordmanem. Výkon Brita Dwaina Chamberse z roku 2009 překonal o jednu setinu.

Vynikajícího času dosáhl také druhý z Američanů Marvin Bracy, jenž si pověsil na krk bronz za osobní rekord 6.44, se kterým se v historických světových tabulkách dělí o deváté místo s Jamajčanem Asafou Powellem.

Dvojnásobná etiopská mílařská radost

V bězích na 1500 metrů mužů i žen padly nové rekordy šampionátu a postarali se o ně reprezentanti Etiopie, každý ovšem naprosto jiným způsobem.

Gudaf Tsegayová už druhým rokem halové patnáctistovce jasně dominuje. Loni zaběhla v Lievin časem 3:53.09 halový světový rekord a letos na něj v Toruni opět útočila a výkonem 3:54.77 příliš nezaostala. Jednalo se totiž o druhý nejrychlejší čas historie. Ač je halovou světovou rekordmankou, na velkou zlatou medaili stále čekala. Třikrát už byla bronzová, a to na olympijských hrách i na světových šampionátech v hale i venku.

V Bělehradě nenechala nic náhodě a šla do čela hned od startu. Svůj náskok postupně jen zvyšovala a pro titul si tak doběhla naprosto suverénním způsobem, a navíc v novém rekordu mistrovství a pátém nejrychlejším času historie 3:57.19. Z předešlého maxima krajanky Gelete Burkaové z HMS ve Valencii 2008 ukrojila 2.56 vteřiny.

Příběh Samuela Tefery je úplně jiný. Už jako osmnáctiletý mladíček si doběhl v Birminghamu pro titul halového světového šampiona. O rok později se pak stal i světovým rekordmanem pod střechou, když při mítinku ve stejné hale zaběhl 3:31.04.

Do Bělehradu už ovšem v pozici světového rekordmana přijel někdo jiný. Norský olympijský šampion Jakob Ingebrigtsen totiž letos při mítinku v Lievin překonal Teferův rekordní zápis a posunul ho na 3:30.60. Navíc tak učinil v přímém souboji s Etiopanem, který tak musel po závodě spolknout hned dvě hořké pilulky.

Sebevědomý Ingebrigtsen v bělehradském finále šel poměrně záhy do čela a staral se o tempo. Postupně mu odpadal jeden soupeř za druhým, až se ho dokázal udržel pouze jeden borec, a tím byl právě Tefera. V cílové rovince se pak dokázal před Ingebrigtsena dostat a úspěšně obhájil titul v novém rekordu mistrovství 3:32.77. O rovnou vteřinu vylepšil výkon legendárního krajana Haileho Gebrselassieho z Maebaši 1999 a prožíval ve Štark Aréně obrovskou satisfakci. Tentokrát musel hořkou pilulku spolknout Ingebrigtsen, kterému jinak vynikající čas 3:33.02 stačil „pouze“ na stříbro a Nor po doběhu neskrýval zklamání.

Jedinečné vícebojařské počiny

Kanaďan Damian Warner byl dlouho ve stínu Ashtona Eatona a Kevina Mayera. Z něj naplno vystoupil na olympijských hrách v Tokiu, kde získal ve svých 31 letech vůbec první velké zlato, které navíc ozdobil desetibojařským součtem 9018 bodů.

Do Bělehradu odjížděl jako hlavní favorit. V jeho prospěch hrály zkušenosti i dobrá forma, kterou potvrdil hned v úvodních dvou disciplínách, když prolétl šedesátku v osobáku 6.68 a nejlepší byl i v dálce za 805 centimetrů. Druhý den zahájil nejrychlejší šedesátkou překážek v historii vícebojařských klání v rámci HMS 7.61. Upevnil si tak vedení, ale na paty mu stále šlapal dvaadvacetiletý Švýcar Simon Ehammer. Ten se navíc po tyči před Warnera dostal a průběh tak na chvíli zdramatizoval.

Nicméně Kanaďan je výrazně lepším běžcem, a tak si vedení v závěrečném kilometru vzal zpět a halovým mistrem světa se tak stal on. Svůj primát navíc ozdobil parádím výkonem 6489 bodů, který ho řadí na druhé místo historických světových tabulek za Ashtona Eatona. Jak ale bělehradský závod naznačil, rostou mu zdatní konkurenti. Stříbrný Simon Ehammer (6363 bodů) i bronzový Australan Ashley Moloney (6344 bodů) v pouhých dvaadvaceti letech dosahují neskutečných výkonů.

Belgičanka Noor Vidtsová prošla za poslední dva roky velkým výkonnostním progresem. Ten možná nebyl až tak sledovaný, jelikož většina pozornosti byla upřena na její slavnější krajanku a dvojnásobnou olympijskou vítězku Nafissatou Thiamovou. Vidtsová jí však zdatně sekundovala při loňském halovém mistrovství Evropy v Toruni, kde Thiamová zvítězila v novém národním rekordu 4904 bodů, když vystoupala na stříbrný stupínek ve velkém osobáku 4791 bodů.

Halový pětiboj je pro Vidtsovou jako dělaný. Není v něm totiž oštěp, který je její slabinou. Právě kvůli němu přišla při olympijských hrách v Tokiu o medaili a skončila čtvrtá. V průběhu letošní halové sezóny svými starty hodně šetřila, ale dílčí osobáky naznačovaly, že je v dobré formě, a tu potvrdila i v Bělehradě. Hned ve třech disciplínách si vytvořila nová kariérní maxima a závod opanovala v novém národním rekordu 4929 bodů. Loňský výkon Thiamové vylepšila o 25 bodů a vyhoupla se na šesté místo historických světových tabulek. Bude tak velmi zajímavé sledovat, jak si obě belgické vícebojařky povedou v létě.