Bronzová Čapková? Spíš se tomu směju
„Když jsem se to dozvěděla, spíš jsem se smála,“ říká Tereza Čapková na informace o dvojici hříšnic, které se objevily v posledních dnech. Už dříve byly zpětně odstraněny z výsledků 1500 metrů na ME 2012 jména šampionky Alptekinové a čtvrté Gorbunovové. Teď k nim přibyla původně bronzová Ukrajinka Miščenková, a ostudnou „nejlepší“ čtveřici může zkompletovat stříbrná Bulutová. Ale vezměme to popořádku.
Kvarteto hříšnic
V roce 2012 zažila svěřenkyně Jana Pernici z pražského USK každopádně svou životní sezónu: na Mistrovství Evropy v Helsinkách ve finále patnáctistovky doběhla sedmá a zúčastnila se také Olympijských her v Londýně, byť zde už se jí tolik nedařilo. V obou případech do (konečného?) pořadí zasáhl doping soupeřek, v případě ME s ohledem na lepší Terezinu pozici pochopitelně zajímavěji.
Na jaře 2013 se poprvé objevily pochybnosti o „čistotě“ vítězky Asli Cakir Alptekinové. Případ turecké běžkyně, která v inkriminovaném roce 2012 vedle Evropy vyhrála i olympiádu, se však táhl až k mezinárodní arbitráži, kde Alptekinová nakonec loni v létě rezignovala a vzdala se obou titulů. V mezičase (říjnu 2013) pak přišla o čtvrté místo v závodě Ruska Jekatěrina Gorbunovová (vdaná Išovová). Na začátku posledního únorového týdne, tedy před nějakými čtrnácti dny, už tedy figurovala Čapková na pátém místě, nebyl však všem dnům konec…
Ve čtvrtek před republikovým šampionátem v Ostravě totiž oznámila IAAF dvouletý trest za nesrovnalosti v biologickém pase pro momentálně „stříbrnou“ Annu Miščenkovou, a zároveň vymazání výsledků této Ukrajinky od 28. června 2012 dále (finále ME se konalo 1. července). A o uplynulém víkendu přišel BBC s informací o suspendaci aktuální „šampionky“ Gamze Bulutové – turecká běžkyně by rovněž měla doplatit na abnormality v krevních vzorcích. A jelikož šlo o roky 2011 až 13, velmi pravděpodobně by byla diskvalifikována i z ME.
Morální bronz
Možný posun až na třetí pozici z původně sedmé se snaží brát 28letá rodačka z Příbrami s nadhledem. „Nečekám, že mi ta medaile někdy přijde poštou.“ A připomíná ještě o něco tristnější případ kolegyně z disciplíny Slovenska Lucie Klocové, kterou dopingové kauzy soupeřek katapultovaly dokonce z osmého místa na třetí, navíc na olympiádě. „To je úplně šílené. Sportovec nikdy neví, jestli právě tahle sezóna není náhodou ta jedinečná, která už se nebude opakovat. A vzít šanci těm, co vás podporují, aby vás viděli na stupních vítězů…,“ zlobí Čapkovou.
„Proto je to spíš takové morální vítězství. Třeba aspoň ve výsledkách budu moct svým dětem jednou ukázat, podívejte, byl jsem třetí na „Evropě“,“ usmívá se a dodává: „Je ale dobře, že se to (provinění soupeřek) ukázalo.“ Tereza se také odmítá zabývat tím, co by bylo, kdyby získala medaili už tehdy. „Na „kdyby“ se nehraje a nechci přemýšlet nad tím, o kolik bych třeba měla peněz víc na přípravu. Zkrátka bojovat se s tím dá jedině tak, že budu dál závodit fér,“ tvrdí. Nelíbí se jí však, že podvodnice svou výkonností možná zvyšují úroveň kvalifikačních standardů. „Člověk pak dostává tělo na hranu více, než by třeba bylo nutné,“ myslí si a svá slova má čím podložit.
Jednak svým biomedicínským vzděláním a také trpkou zkušeností se zraněními. Odtržený sval mezi patou a palcem, poraněné lýtko, utržená achilovka – to je výčet hlavních patálií, které „stihla“ za pouhý jeden rok od zimy 2013 do zimy 2014. Další dvě sezóny až do nynějška jí trvalo, než mohla s úlevou říct: „Jsem zdravá, klepu to jak můžu. Tělo je na dobré cestě k normálu.“
Cíl Evropa, a pak se uvidí
V hale teď absolvovala především testovacích tratě (dvojka, kilák, trojka), pouze čekala, jestli se náhodou neobjeví pozvánka na nějakou patnáctistovku v zahraničí. Neobjevila. „Pokoušet se o nějaký čas někde sama doma nemělo smysl,“ kroutí hlavou. Ale nesmutní, a opatrně vyhlíží letní sezónu, kde pomýšlí na účast na Evropě. „Hlavní je zůstat zdravá,“ zaklíná se. Na jaře ji čekají nejprve tři týdny přípravy doma, pak obvyklý dvoutýdenní kemp v osvědčeném Svatém Mořici ve Švýcarsku. Poté už se prakticky hned rozběhne venkovní sezóna.
A ještě něco. Příprava na zimu jí a trenérovi Pernicovi definitivně potvrdila, že na patnáctistovku je pro ni vhodnější trénink „shora“, tedy spíš z vytrvalosti než z rychlosti. Namísto oblíbené půlky ji tak v testovacích závodech čeká častěji spíše trojka, kterou ostatně běžela i teď na republice (viz foto). „Ve vyšší rychlosti mi hrozí víc zranění,“ uvědomuje si. „Ač nerada, běhám víc koleček. Ale v Ostravě jsem to myslím docela zvládla,“ usměje se šampionka stylem start-cíl s časem 9 a půl minuty.
Za zlepšením vytrvalosti přitom stojí jedna nová a na první pohled poněkud paradoxní dovednost. Čapková si jednak přivydělává „malým úvazečkem“ pedagoga na střední zdravotnické škole (to není ona dovednost), ale kromě toho také rozjela projekt „Běhám s Terez“. „Trénuju „hobíky“ a naučila jsem se přitom konečně běhat pomalu,“ radostně oznamuje odstraněnou překážku – věčnou záměnu volného klusu za náročnější tempový běh.
