Bronzová Ogrodníková: Hledala jsem správnou cestu

Nikolo, finálový závod pro vás nezačal dobře, ale dopadl skvěle. Jaký byl?

Vůbec nevím, co se stalo. Nemohla jsem se zkoncentrovat na ty první dva hody. Oproti kvalifikaci jsem si posunula rozběh dál, protože povrch je tady opravdu rychlý a já se bála, že budu přešlapovat, jelikož v těch emocích prostě běžíte rychleji, ale bylo to až moc, takže na třetí pokus jsem rozběh zase trošku zkrátila, běžela jednodušeji, koukala před sebe, pohlídala si vršek a prostě to hodila.

Čekala jste, že by mohlo stačit na medaili?

Byly tam tři holky, od kterých jsem čekala, že by mě mohly přehodit, ale pořád se to nedělo. Nejvíc jsem se obávala Sary Kolak. Samozřejmě jsem chtěla také přidat nějaké metry. Byla jsem nabuzená, protože jsem věděla, že na to mám podle kvalifikace, ve které se mi házelo skvěle. Ve finále už to tak dobré nebylo.

S jakými ambicemi jste vlastně do olympijského finále šla?

Já do toho závodu šla bez nějakých velkých očekávání, ale měla jsem v hlavě, že ostrý limit na mistrovství světa v Tokiu je 64 metrů. Hlavně jsem si chtěla hodit nejlepší sezónní výkon, což se mi podařilo. Na medaili jsem nemyslela.

Jak těžké bylo se zkoncentrovat na poslední pokus, kdy už jste věděla, že máte jistou medaili?

Snažila jsem se ještě hodit nějaký slušný výkon, ale už to bylo strašně těžké. Chtělo se mi brečet. Roztleskala jsem si diváky, ale už to prostě neletělo.

Berete zisk olympijské medaile jako takovou satisfakci za tu cestu, kterou jste si prošla?

Dá se to tak říct. Věděla jsem, že to tam pořád je, ale nějakou dobu jsem hledala tu správnou cestu. Potřebovala jsem být hlavně zdravá. Moc chci poděkovat své paní fyzioterapeutce. Dnes se všechno spojilo a vyšlo to.

Jak moc váš těší obsazení stupňů vítězů, kde nechybí ani vaše dobrá kamarádka Jo-Ane Van Dyk?

Jsem za ni strašně ráda, je to má kamarádka z Afriky. Hodně se bavíme, takže jsem šťastná i za ni, že má stříbro a mohly jsme ty úspěchy prožívat spolu. Od Haruky se asi zlato čekalo.

Jak moc důležitá pro vás byla přítomnost rodiny?

Jsem strašně ráda, že tady partner Petr se synem Leem mohli být. Peťa říkal, že budu třetí a splnilo se to. Pro Lea mám krásného plyšáka. Jsou mi velkou oporou. To oni věděli, v jakém stavu chodím domů. Už se moc těším, až to s nimi oslavím.