Bronzovou Schornou čeká frmol
Čeští vrchaři patří ke kontinentální špičce dlouhodobě. V posledních pěti letech však slavili úspěchy především v týmových soutěžích, individuální stupně vítězů jim zůstaly odepřeny. Letos se tomuto trendu dokázala v tureckém Denizli-Pamukkale dokázala vzepřít Pavla Matyášová Schorná, která v ženské kategorii nestačila jen na dvojici soupeřek. A to mohlo být ještě lépe! Od zlata Švýcarky Fürholzové ji dělilo jen 13 vteřin, od stříbra Rusky Leščinské čtyři. „S ní jsme svedly ve finiši dlouhý souboj, ale měla více sil. Asi 200 m před cílem jsem si už jen kontrolovala, aby mě nepředběhla Britka,“ říká Pavla na adresu Wilkinsonové, jíž udržela za zády o tři vteřiny. „Za to, jak to dopadlo, jsem strašně šťastná. Na medaili jsem si tajně myslela, už když jsem na šampionát odjížděla, ale spokojená bych byla, i kdybych „jen“ obhájila loňskou šestou pozici,“ líčí.
Mnoho nechybělo a mohla si přivézt medaile dvě. Stačilo, aby ona či některá z jejích bodujících kolegyň (Havlová a Gregorová) doběhly o jednu příčku výše. Takto skončily o bod čtvrté. „V družstvech to bývá vždycky těsné. Příště třeba bude přát štěstí zase nám,“ říká s odstupem necelého týdne, v němž hlavně vyplavovala únavu z náročného závodu. „Vzalo mi to hodně sil, ani jsem nečekala, že to bude tolik,“ přiznává.
V tuto dobu již odpočinek musí jít stranou. Pavlu totiž čeká národní šampionát v letním biatlonu a o dva týdny později evropský šampionát v téže disciplíně, kde má také šanci na přední umístění. „Naštěstí to jde dobře kombinovat s přípravou na vrchy. Běhat se musí stejně, jen k tomu přidávám komplexní přípravu na střelnici,“ vysvětluje.
Po biatlonové vsuvce se do popředí jejího zájmu znovu vrátí vrchy. Na začátku srpna by ráda startovala na závodu vrchařské GP v rakouském Mayrhofenu. „Bude to pro mě takový poslední test před mistrovství světa,“ říká s výhledem na vrchol vrchařské sezony, který je na programu 2. září v italském Temu-Ponte di Legno. Před rokem byla v albánské výhni čtvrtá, to se však běželo na trati nahoru i dolů, což jí vyhovuje o něco více než pouze stoupavá trať. „Ambicí je samozřejmě skončit co nejvýše, i když takto dopředu se to špatně odhaduje. Ale chtěla bych být do desítky.“
Ani tím ale není její závodní itinerář vyčerpán. Pokud se totiž kvalifikuje, je v jejím výhledu finále prestižní Grand Prix, což je jakási vrchařská obdoba Diamantové ligy. „Ale výrazně skromnější,“ směje se Schorná, která by vzhledem ke svému dubnovému úspěchu mohla pomýšlet i na start na krosovém mistrovství Evropy. Znamenalo by to ale, že by měla do 25. září potvrdit svoji výkonnost na dráze či silnici. Doteď k tomu nebylo mnoho příležitostí i proto, že celý duben neběhala kvůli zánětu v koleni. „Uvidím, jak to všechno stihnu. Asi něco poběžím, ale zatím je to pro mě daleko. Také si nejsem jistá, jakou budu mít výkonnost v prosinci, kdy se ME koná. V tu dobu už většinou jezdívám hlavně na lyžích,“ krčí rameny 32letá závodnice tváří v tvář nabitému kalendáři.
