Bronzový Bába: jako starý Jarda
Jsem rád, že jsem tu medaili získal. Bojoval jsem, chtěl jsem získat i víc, přál jsem si vyhrát. Ale už mě to nepustilo. Pokus na 233 byl dobrý, ani ty o dva centimetry výše nebyly špatné.
Při
včerejší kvalifikaci jste si poranil tříslo. Zlobilo vás?
Už od
rozcvičení. Skákal jsem přes bolest. Tříslo
je nejspíš natažené, trochu jsem kvůli tomu ošulil i rozcvičku, protože jsem
nemohl udělat všechny cviky v abecedě. Byl jsem domluvený s doktorem
a trenérem (Jan Janků), že zkusím skočit co nejvíc na co nejmíň pokusů. Myslel jsem, že tříslo
asi moc dlouho nevydrží, ale díky Bohu vydrželo.
Co jste
od včerejšího dne absolvoval za procedury, abyste mohl nastoupit?
Doktoři
mi dělali hodně zákroků, nejspíš byl ten problém od zad. Byl jsem hodně na
masérském stole a chtěl bych poděkovat fyzioterapeutovi Pavlu Albrechtovi a doktoru
Jirkovi Neumannovi, že mě dali dohromady.
Překvapilo
vás, jak jste byl schopen skákat s bolestí?
Formu
mám, to jsem věděl. Měl jsem akorát strach, aby se mi nestalo něco víc. Proto jsem měl na začátku
takový blok v hlavě, což se promítlo i do prvního pokusu, který jsem
shodil. To mě mrzelo. Myslel jsem, že to překonám lehce, ani jsem k laťce
moc neběžel, ale pak jsem poznal, že takhle to nepůjde. Začal jsem to víc valit
a jít i přes bolest, snažit se ji nevnímat. Chtěl jsem medaili získat za každou
cenu.
Myslíte,
že byste mohl dopadnout ještě lépe, kdybyste byl stoprocentně fit?
Těžko
říct. Jsem rád, že to dopadlo aspoň tak, i když jsme trošičku naštvaný, že jsou oba
Rusáci přede mnou, ale co se dá dělat. Hlavně, že je ta medaile.
Jak je
pro vás bronz z letošního HME cenný?
Je to
takové zadostiučinění, hlavně kvůli minulé sezoně, která se mi vůbec nepovedla.
Skákal jsem zase přes 230, trochu jak starý Jarda. Taky se tak cítím, bolí mě
všechno (úsměv).