Bronzový Kudlička: to nejde neoslavit
Získal
jste první velkou medaili, ke které jste byl již několikrát blízko. Teď to konečně vyšlo. Jaké máte pocity?
Konečně tam spadla medaile! Výkon je hodnotný jako u
mistra světa, ale myslím, že to dopadlo, jak mělo. Koneckonců, favorit
nevyhrál.
Na rozdíl od minulosti neměla soutěž jasného favorita,
největší hvězdy jako čerstvý světový rekordman Lavillenie chyběly. Cítil jste
velkou příležitost ukončit své čekání na cenný kov?
Cítil jsem to úplně stejně jako vloni na mistrovství
světa v Moskvě, kde byli všichni, nebo jako na ME, kde také byli všichni. Byť to
vypadalo, že tady je slabší konkurence, tak se skákalo vysoko. Za sebe jsem rád
za 580 cm, konečně tam je osmička. Věřím, že jsem to zlomil a půjde to nahoru.
Třeba až k šesti metrům?
Jasně. Dal jsem si v první řadě cíl ten český rekord,
už bych si ho zasloužil. Pak už je těžké si dát nějakou metu, 590 je sice hezkých,
ale šest metrů vypadá líp. Myslím, že v technice jsou takové rezervy, že těch
dvacet centimetrů tam je. A na velkých šampionátech nemůžu dopadnout blbě, když
budu skákat přes 580 cm a výš.
Pomyslně jste svou medailí navázal na stříbro
českého rekordmana Adama Ptáčka z Budapešti 2004.
Měl jsem to trochu těžší než on, tedy z pohledu
výkonu, protože on tenkrát skočil 570 cm. Ale samozřejmě medaile je medaile,
nikdo se neptá, za kolik byla. Adam je tedy krůček přede mnou, ale brousím
si na něj zuby. I na ten jeho rekord..
Půjdete slavit?
Neměl jsem těch skoků málo, takže nemám moc sil, ale
oslava bude. To snad ani nejde
neoslavit. Jsme s Kubou Holušou na pokoji, který taky může být spokojený,
protože si zaběhl super čas. Ale jestli to oslavíme už dneska nebo až na konci
po tyčce holek, se teprve uvidí.