Byla jsem vystrašená, přiznává Špotáková
Taktika prvního hodu Vám vyšla…
Snažila jsem se, aby byl hod technicky co nejdokonalejší. A v těchto větrných podmínkách bylo důležité hlavně trefit oštěp a směřovat dolů. Foukalo ze všech stran, nejvíc proti, takže jakýkoliv jiný směr by znamenal, že hod může být i o sedm metrů kratší.
| Co Vám probíhalo hlavou? Byla jste vystresovaná? Jak moc se loket při hodu ozval? |
Jaké procedury ještě probíhaly?
Loket jsme mazali vším možným, mikroproudy, fyzikální terapie, ledovali jsme. A hlavně jsme nepokoušeli, co vydrží.
Kolik jste tedy zkoušela tréninkových hodů?
Tak kolem šesti, tři z krátkého a tři z dlouhého rozběhu.
Povzbudil vás dnešní výkon psychicky?
Jsem ráda, že se mi dneska zadařilo, ve finále zkusím stejný postup a bylo by pěkné, kdyby vyšel nějaký podobný jako dneska. Je jasné, že těch hodů ve finále nebudu moct příliš absolvovat.
Věděly soupeřky před závodem, že máte problémy?
Viděly, že moc nehážu, že mám ofačovanou ruku. Ale když se hodí dobře technicky, tak i se zafačovanou rukou se dá nějaký ten hod zvládnout. (s úsměvem)
S jakým umístěním byste byla ve finále spokojená?
Uvidíme, brala bych jakoukoliv medaili. Poslední sezony se mi dařilo a kdybych udržela tu lajnu pokračováním další medaile, bylo by to hezký.
Máte tady i fanouškovskou podporu..
Nejen to, Lukáš (přítel) mě hrozně moc podporuje, stará se o mě. A tým taky… Je to úplně jiná situace, než když jste na mítinku sami na pokoji a můžete si tak maximálně ten loket mnout. Tady se mi věnujou doktoři, maséři, loket se hojí třikrát rychleji než normálně… (s úsměvem)