Byla jsem vždycky běžecký typ

Věřila jste si na zlato?
Strašně moc jsem chtěla být aspoň do třetího místa. Věděla jsem, že Rusky budou tvrdé soupeřky a také jsem myslela, že bude zlobit Stambolovová z první dráhy.  Naštěstí se nakonec rozhodovalo mezi mnou a Ruskama.

Asi jste ráda, že jste si zvolila čtvrtku?
Určitě. Po mém příchodu do Prahy je to první velká medaile a hned zlatá.

Jak jste si užila první pocity po závodě?
Já si to užiju až na stupních vítězů. Šla jsem pozdravit české fanoušky a to mi stačilo. Pro mě je nejdůležitější, že se mi dneska podařilo zvítězit.

Byly by síly na vítězné kolečko?
Hodně špatně se mi vydýchávalo, ale naštěstí ta radost byla tak veliká, že takový věci člověka rychle přejdou.

Kdy v průběhu závodu jste začala věřit, že byste mohla brát zlato?
Na poslední rovince jsem si říkala: skvělý, máš medaili, bojuj, aby tě nepředběhly zezadu.  To je moje výhoda, že to neumím přepálit.

Zlato hned v osobním rekordu 51,73, překvapil vás ten čas?
Určitě, hlavně je to dobrý základ pro venkovní sezonu. Chtěla jsem běžet pod 52. To jsem splnila a jsem moc spokojená.

Ovlivnily vás také české úspěchy Jardy Báby a Petra Svobody?
Já jsem přišla do haly, když zrovna Jarda skočil 234, takže jsem byla docela v šoku. Teda ne, že bych mu nevěřila...

Takže čtvrtka už je „vaše“ disciplína?
Myslím, že ano. Vybrala jsem si ji a taky už nejsem nejmladší, abych něco měnila.  Byla jsem tu asi třetí nebo čtvrtá nejstarší.  Ale když jsme odjížděly do haly, tak jsem si říkala, proč já nemůžu závodit v té dálce, tam člověka nic nebolí. Ale jsem moc ráda.

Tak je to odměna za odvahu udělat rozhodnutí?
Bála jsem se, ale já byla vždycky běžecký typ. Jsem ráda, že se mnou trenérka  (Martina Blažková, pozn. red.) udělala tolik rychlostní přípravy, co by se mnou neudělal nikdo. Sešlo se jedno s druhým.

Bude oslava?
Určitě, jen nevím, jestli dnes nebo až zítra. Zítra je oficiální párty Evropské atletiky v Disneylandu, na to se těším už teď.