Bývalý robot Kallurová plánuje návrat

Kdyby se Susanna Kallurová potkala s českým rekordmanem Petrem Svobodou, společné téma by nemuseli hledat dlouho. Oba elitní překážkáři si krátce poté, co dosáhli největšího úspěchu dosavadní kariéry, prošli zdánlivě nekonečným martyriem zranění a komplikací, přičemž každá radost ze zlepšení se dosud vždy ukázala pouze jako dočasná. Nyní se však zdá, že světlo na konci tunelu pro oba září tak jasně, jako ještě někdy. Kouč Ludvík Svoboda hlásí ze soustředění na Lanzarote mj. to, že „Peťan s otejpovanou achilovkou udělal abecedu, včetně vysokého skipinku a poté odběhal bez problémů a řadu rovinek – bez bolesti při tom i po tréninku!!!“ (více na www.svobodagroup.cz) a Kallurová již opatrně snuje plány o návratu na evropský trůn.

Na něj usedla populární Sanna, jak si sama říká, před šesti lety na domácí půdě v Göteborgu, uprostřed období, kdy se této bývalé juniorské mistryni světa a evropské šampionce do 23 let dařilo nejvíce. Z pohledu seniorských akcí pro ni vše začalo zlatem z HME v Madridu 2005, pokračovalo přes bronz z HMS 2006, dále týž rok  přes zmíněný evropský titul zpod otevřeného nebe a završilo obhajobou halové mistryně Evropy v Birminghamu 2007.

Na venkovním mistrovství světa v Ósace to pro ni navzdory velmi dobrému času 12.51 skončilo smolnými „bramborami“, přestože švédští funkcionáři tehdy protestovali, že jí vítězná Američanka Perryová překřížila dráhu.

Vše nasvědčovalo tomu, že půjde jen o ojedinělý zádrhel v pěkně započatém medailovém sběratelství. Kallurová totiž zbytku sezony dominovala, vylepšila si osobní rekord na stovce překážek na 12.49 a v nadcházející halové sezoně měnila i světové historické tabulky. Její čas 7.68 z mítinku v Karlsruhe je dodnes platným rekordem na šedesátce překážek, byť od něj letos nebyla daleko Australanka Pearsonová při své ojedinělé inspekci do světa halové atletiky u příležitosti HMS v Istanbulu.

Jenže světový rekord byl paradoxně labutí písní rychlonohé Švédky. Ještě týž rok přišla vinou zranění o HMS ve Valencii a na následné olympiádě upadla v semifinále na první překážce. To vše však byl teprve začátek dlouhého bolestného období. V její holeni totiž objevili únavovou zlomeninu, jejíž léčba se včetně všech komplikací s infekcemi a nově objevenou alergií na nikl protáhla na tři roky.             

„Šrouby z holeně mi doktoři vytáhli vloni na podzim. Je skvělé nebýt už běhající robot,“ řekla minulý týden v rozhovoru pro Svenska Dagblat 31letá rodačka z Falunu, která asi před měsícem absolvovala svůj první letošní trénink v tretrách. Po dvou sprintech prý ucítila, jak se v ní obrozují dlouho nevyužívané schopnosti. „Všechno vypadá dobře. Nejsem ještě ve své nejlepší formě, ale technika přeběhu překážek už vypadá opravdu dobře.Věřím, že se mohu vrátit ke svým dřívějším časům,“ prohlásila s tím, že první závod od června 2010 by měla absolvovat za cca 6 týdnů.

„Znovu chci zažívat ten pocit, když vstoupíte na stadion a víte, že jste fit a připravena. Jsou to magické momenty, které jsem ochutnávala několik let a možná kvůli nim jsem ještě neskončila. Asi bych pokračovala, i kdybych musela trénovat někde ve stodole,“ vyznala se Kallurová.

Petr Svoboda to dost možná vidí stejně.