Cachová se těší na závody a lichou sezonu

Vloni Kateřina Cachová poprvé v kariéře překonala hranici šesti tisíc bodů a na domácím stadionu v rodné Ostravě získala stříbro z ME do 23 let. Letošní sezona ji oproti tomu vůbec nevyšla. Při jediném sedmiboji, který dokončila, zaostala za svým maximem o více než 500 bodů a na hony jí zůstala vzdálena nominační kritéria pro mistrovství Evropy, natož olympijské hry. Velkou měrou se na tom podepsala, jak už je u Kateřiny bohužel pravidlem, nízká odolnost její tělesné schránky. „Měla jsem problémy se zády, kvůli kterým jsem toho v halové sezoně moc nenatrénovala. Především jsem nemohla pilovat techniky, což se pak projevilo při závodech, na které se mi nepodařilo adekvátně vyladit,“ říká Cachová s tím, že do karet jí zrovna nehrálo postavení termínové listiny s prvním z vrcholů už na konci června. „Musela jsem proto honit limity už zkraje závodního období a na ladění nebyl čas. Navíc se mě oproti minulosti už netýkaly měkčí limity určené mládežnickým kategoriím, takže jsem do toho od začátku musela jít naplno,“ dodává svěřenkyně Martiny Blažkové.

Důsledkem neblahých okolností bylo „jen“ 5600 bodů při mítinku v Götzisu a dva nedokončené sedmiboje v rychlém sledu. Na kladenském TNT – Fortuna mítinku zkoušela zlomit nepříznivý vývoj až do oštěpu, o týden později v Ratingenu vzdala poslední šanci nominovat se na ME už po prvním dnu. Tím pro ni de facto skončilo letošní závodění. „Popravdě se uvažovalo, že bych zkusila ještě jeden víceboj na konci června, ale nakonec jsem na něj nejela. Nevěřila jsem, že bych mohla splnit olympijský limit, spíš jsem měla pocit, že bych zase nedokončila. Byl by to už třetí závod v řadě za sebou, což by mi na psychice nepřidalo, já navíc vůbec nejsem příznivcem nedokončovaných vícebojů,“ vyznává se Cachová.

Několikaměsíční pauzu Kateřina využila k tomu, aby doléčila neduhy. A také si po osmi letech užila, jaké to je mít volné léto. Strávila ho převážně u rodiny v Ostravě a zakoušela při něm dosud nepoznané kratochvíle. Třeba  byly s další vícebojařkou Lucií Ondrashkovou sjezdovat na travnatém svahu, kde jezdily s kolečky a pásem podobným tomu, co mají tanky. „Nikdy mě nenapadlo, jaká je to fuška a že pády tu bolí o tolik víc než na sněhu. Měla jsem z toho slušné modřiny. I majitel říkal, že se mu sem lidé moc nevrací, že to berou jen jako jednorázový adrenalín,“ směje se Cachová s tím, že premiérově si také vyzkoušela jízdu na koních. "Ale dali mi jako začátečnici nějakého línějšího a nebylo vůbec jednoduché ho přinutit, aby se hnul. Ale nakonec jsme i cválali,“ dodává.

Na týden též vyrazila do Londýna, podívat se na soutěže, a také nasát olympijskou atmosféru. To aby prý věděla, do čeho jde, až se na olympiádu za čtyři roky dostane. „Jen mám trochu problém s tím, že se bude konat v sudý rok a ty já mám vždycky špatné. Takže buď s tím budu muset do Ria 2016 něco udělat nebo nějak zařídit, aby olympiádu přesunuli,“ říká s nadsázkou v době, kdy už je zase v plném tréninku. Za sebou má třítýdenní soustředění na Zadově, a i když facebookovský profil jejich skupiny Rychlý holky zábavně vedený překážkářkou Zuzanou Bergrovou prozrazuje, že ani tentokrát se to u Kateřiny neobešlo bez zdravotních problémů, ona sama je optimistická. „Odtrénovala jsem všechno, co jsem měla. Bolí mě sice koleno, ale věřím, že to bude v pohodě,“ říká s tím, že už se nemůže dočkat závodů, které naposledy okusila před pěti měsíci. „Navíc bude lichý rok a to se mi vždycky daří!“ hlásí odhodlaně.