Češi píší z Pekingu II

Dnes (9. 8.) jsme se konečně dostali do trochu pravidelného režimu a máme čas napsat i pár řádek o tom, jak jsme zatím strávili první pár dnů Olympijských her.

7. srpna 2008
Cesta do Pekingu byla rozdělena na dvě části, Praha Istanbul a poté do Pekingu. První nebyla časově tak náročná a i 6 hodin trávených na letišti v Istanbulu bylo díky salonku Tureckých aerolinií příjemných. Horší už bylo 9 hodin na palubě do Číny, ale s tím už musel každý počítat a prostě to přežít.
Krátce po poledni jsme konečně přistáli a byli jsme plni očekávání. A rozhodně jsme měli co očekávat. Obrovské prostorné a moderní letiště nás přivítalo spolu s maximálním množstvím organizátorů, kteří se nám snažili všemožně pomoci. Menší zádrhel s tyčemi a už jsme v autobuse. Viditelný smog bez zápachu, ale hlavně všudy přítomná vlhkost, nám dávají trochu zabrat, ale s tím jsme přeci počítali. Cestou zíráme na úplně novou infrastrukturu, množství zeleně a naprostou čistotu. Rychlá cesta byla nečekaně přerušena zásahem Rudy Götze, který si necelou minutku od vesnice vynutil malou toaletní zastávku na stanovišti policie, za což obdržel aplaus celé výpravy.
Ani bezpečnostní procedury, které jsou na velmi vysoké úrovni, nás příliš nezdržely a nic nám nebrání v cestě do vesnice a do našich dočasných domovů. Vše pro nás již bylo připravené a tak bereme tašky našich čínských pomocníků a mažeme na pokoje a do sprch. Někteří z nás se převlékají a jdou si dát malý fartlek spojený s prvním průzkumem vesnice. Poté nás čeká večeře ve společné jídelně, která je velká asi jako naše atletická hala na Olympu a kde si můžete dopřát z několika druhů kuchyní. Pak následuje nezbytná instalace lokální počítačové sítě pro "pařmeny" a po jejím odzkoušení ve stylu Medal a Counter strike jdeme na kutě. Ještě stihneme s Petrem Stehlíkem a Lukášem Melichem vyhlásit vítěze dne, kterým se s malým náskokem před na policii močícím Rudou Götzem stal Víťa Veselý, který stihl ztratit svou akreditaci, a jdeme na kutě.

8. srpna 2008
Dopoledne jde většina z nás na první trénink na rozehřátí, zkoumáme možnosti vesnice a způsob dopravy na sportoviště, ale díky opravdu výborné organizaci jak našich, tak čínských organizátorů, nám to nedává nijak velkou práci. Vítáme se s dalšími kamarády, kteří přijeli již dříve. V bezprostřední blízkosti našeho domu je mezinárodní zóna, posilovna, společenské centrum, kde jsme s Katkou potkali mezi jinými tenistu Nadala, bazén i kilometrový běžecký ovál.
Odpoledne je ve znamení odpočinku, případně tréninku, ale hlavně ve znamení příprav na zahájení. Účast je dobrovolná, každý zvažuje své pro a proti. Slavnostní zahájení je krásný a neopakovatelný zážitek, ale také velice náročný a dlouhý a proto je na každém, aby zvážil před závodem svou účast. My jsme zůstali a vše sledovali v televizi a závěrečný ohňostroj z balkonu našeho pokoje.

9. srpna 2008
Při snídaní probíráme s ostatními včerejší zahájení. Se všemi přípravami 5hodinová akce, v horku a vysoké vlhkosti. Mám pocit, že jsme udělali dobře. Určitě velkolepá a monstrózní akce, na kterou nejde zapomenout, ale vzhledem ke krátké době po Katčině operaci, bylo lepší zůstat ve vesnici a sbírat síly. Nakonec jsme zjistili, že jsme viděli víc, než kdybychom byli na stadioně, zejména fantastický ohňostroj, který rozzářil nebe včetně olympijské vesnice.
Dnes nás čekají první pořádné tréninky, které většinou připravujeme ve stejný čas jako máme kvalifikace, Katka ráno a já večer.

10. srpna 2008
Katka vstává brzy ráno a jede na trénink. Jako jediná ze skupiny má kvalifikaci ráno, a tak jezdí na trénink sama jen s trenérem. Já si můžu přispat. Na trénink pojedu až kolem páté. Jde to velice dobře načasovat, protože, alespoň u nás, odvedli organizátoři super práci a vše funguje do detailu. Hodně se těším na zítra, jedu si zaskákat na rozcvičovací stadion, který je pár metrů od Ptačího hnízda. Jsem zvědavý na povrch, který by měl být stejný jako na hlavním stadionu.
Dá se trénovat trochu i přímo tady ve vesnici, jak jsem psal dříve, já dnes půjdu do posilovny, která je tady opravdu hodně velká. Večer mne pak čeká půlhodinka s fyzioterapeutem Standou Táborem a doktorem Sikorou, kteří tady bojují s posledními následky mých trochu bolavých achilovek. Už to vypadá hodně dobře.
Večer s klukama dáme pár kol Medala a Countra a pak spát, ať jsme ok na zítra.

11. srpna 2008
Den proběhl v běžné rutině. Katka ráno na tréninku dělala nějaké průpravy s tyčí a rychlost, ne moc, zítra jde také skákat a potřebuje být hodně odpočinutá. Je to opravdu důležitý trénink, protože toho letos moc ještě v tréninku nenaskákala. Potřebuje každý skok, aby měla v kvalifikaci alespoň v rámci možností jistotu. Já a Jarda Bába jsme se vypravili na rozcvičovák a musím říct, jak se říká v jedné pohádce "to svět neviděl". Poprvé vidím na vlastní oči Ptačí hnízdo. Krása, opravdu krása. V místech, kde stojí, bývala dříve jen vesnice a lesy. Dnes je to úžasné sportoviště zasazené do umělé krajiny, lagun a jezírek, to vše obklopené obrovskými polytechnickými stavbami. Myslím, že tato olympiáda je zlomová, že žádná jiná země, kromě snad arabských států, již nebude mít možnost OH v tomto měřítku uskutečnit.
Trénink probíhal dobře, Jarda i já jsme skákali vysoko, oba jsme ale ještě trochu zatažení, věřím, že při kvalifikaci to bude ještě lepší. Povrch je hodně rychlý, přitom měkký. Musím se hodně hlídat, abych ho zvládl technicky a nebláznil jako poslední závody.

Tomáš Janků