Češi vyrazili dobýt Turín
Svobodův start v Turíně byl přitom donedávna ve vážném ohrožení. Svěřenec svého jmenovce Ludvíka Svobody si po překonání národního rekordu na mítinku v Düsseldorfu přivodil 13. 2. nečitelné svalové zranění a od té doby nezávodil. Ještě na Mítinku světových rekordmanů minulý čtvrtek pak vyhlašoval, že na HME pojede tak na 60 %. Vše rozhodl úterní zátěžový test, který dopadl dobře. „Noha je zdá se zcela v pořádku. A už jsem zase běhal docela rychlé časy, takže věřím, že to bude dobré. Jinak bych nikam nejel,“ prohlásil v odletové hale.
Sám ani nedokáže říci, co ho přesně trápilo. „Absolvoval jsem řadu vyšetření, které různí doktoři různě diagnostikovali. Hlavně mi ale pomohla kryokomora, která léčení neskutečně urychlila,“ pochvalovala si jedna z hlavních českých nadějí na medaili, která jako své hlavní konkurenty v soutěži vidí Holanďana Gregory Sedoca, Brita Andyho Turnera či Francouze Ladji Doucourého. Tabulkové jedničce Jevgeniji Borisovovi z Ruska naopak moc nevěří. „Výrazný čas zaběhl jen jednou, nedávno mu změřili 7.66. A venku běhá okolo 13.50,“ zdůvodnil své pochyby k jeho osobě Svoboda. „I tak je tam příliš vlčáků na tři medaile,“ uvědomuje si.
Halový osobní rekord z Mítinku světových rekordmanů 805 cm řadí i dálkaře Romana Novotného mezi potenciální kandidáty na medaili. „Ale na osobáky se tam hrát nebude. Bude se závodit od nuly a nejdřív si stejně musím poradit s kvalifikací. Co se týče mně, tak forma je dobrá, jen to zvládnout psychicky,“ říká svěřenec Michala Pogányho. Na medaili podle něj bude třeba alespoň 810 cm. „Jestli to skočím? To vám vážně neřeknu,“ usmívá se loňský finalista z OH.
Z ženské části týmu se největší naděje vkládají do překážkářky Lucie Škrobákové. Po venkovním rekordu na stovce přidala i na šedesátce nejlepší český výkon halové historie 8.03. „Prvotní je finále,“ říká však s respektem majitelka šestého nejlepšího času mezi přihlášenými, „tam bude záležet, kdo vydrží se silami. Všechny tři běhy jsou v jeden den, navíc tak, že se pokaždé budeme muset znovu rozcvičovat.“ Svazuje svěřenkyni Jany Jílkové fakt, že by do finále postoupit měla? „To ani ne, spíš mě to hecuje,“ odvětila s úsměvem.
Co do počtu účastí je jednou z nejzkušenějších. Zatím se však výškařce Ivě Strakové nepodařilo vybojovat umístění v blízkosti stupňů vítězů. „Chci se především probojovat do finále,“ notovala si s kolegyní Škrobákovou, „a tam se poprat o co nejvyšší pozice.“ Věří si na český rekord ve výši dva metry, který v minulém týdnu nadějně atakovala? „Tohle je celkem těžké na velké soutěži skočit osobní rekord, navíc dva metry budí respekt. Je ale fakt, že jsem k tomu neměla daleko,“ zhodnotila pokusy při Mítinku světových rekordmanů. Straková se bude muset po delší době obejít v sektoru sama bez tradičních reprezentačních kolegyň Lalákové a Dubnové. „Škoda, že to nevyšlo ani Oldřišce Marešové (kolegyni ze skupiny, která se zlepšila na 190, 2 cm od nominace), ale už jsem velká holka,“ vtipkovala.
Její kolega z disciplíny Jaroslav Bába zatím vždy na velké akci postoupil do finále. A to je jeho cílem i letos. „Při HMČR mě trápila viróza, proto jsem podal takový nevýrazný výkon. Ale už je to dobré a na posledních trénincích mi to létalo celkem slušně. Takže si docela věřím,“ říká Bába, podle kterého by se medaile mohly rozdávat třeba i za 230 cm, pokud se tuto výšku podaří skočit napoprvé.
V nezvyklé pozici letí do Turína Denisa Rosolová, která se před dvěma lety postarala na HME o jednu ze dvou českých medailí. Tentokrát se jí však v dálce nepodařilo splnit limit, a tak bude závodit v pětiboji, na který se kvalifikovala svým výkonem při MU. Od té doby se však na víceboj nijak zvlášť nepřipravovala. „Až teď v neděli jsme uprosili, aby nám otevřeli tunel a zkoušela jsem si rozběh na výšku, se kterým jsem nebyla moc spokojená. Tentokrát vážně nevím, co od sebe čekat. Uvidím až podle toho, jak se mi podaří víceboj rozjet. Se soupeřkami se vesměs známe a víme o svých přednostech či slabinách. Já například nejspíš budu nejhorší v kouli,“ dodala národní rekordmanka v halovém víceboji. Věří si naopak v dálce a na překážkách, kde jí na sebedůvěře přidalo i to, že na hladké trati nedávno porazila jednu z nelepších českých sprinterek Kateřinu Čechovou.
Skromná byla Dana Šatrová, běžecké překvapení sezony. „Nekladu si velké cíle. Sama moc nevím, co od sebe čekat. Ale myslím, že můžu běžet z jakéhokoli závodu, tempového i taktického,“ uvedla majitelka sedmého času z patnáctičlenného pole půlkařek.
Jak vidí ambice „svých svěřenců“ šéftrenér Václav Fišer? Na jeho seznamu medailistů svítí tři jména: „Když Roman Šebrle dokončí, vyhraje,“ věří lakonicky Fišer matadorovi, jenž nebyl zcela fit v přípravě ani tentokrát. Na Petra Svobodu, jehož zužovala zranění se byl v neděli osobně podívat. „Vypadal úžasně, ale všechny běhy mu naflákali do jednoho dne,“ řekl šéftrenér s odkazem na to, jak to vydrží zraněná noha i celé tělo, jež vypadlo ze závodního rytmu. A Roman Novotný? „Bude záležet, jak se do toho trefí,“ popsal Fišer obecnou pravdu platnou pro dálkařské soutěže. Medailový úspěch dalších, jako třeba trojice Škrobáková, Straková, Bába by byl pro Fišera „dost překvapením“.
K dalším atletům v nominaci (zde) se vyjádřil v tom smyslu, že pokud zopakují své nominační výkony, umístí se určitě dobře. Ostatně až na dvě tři výjimky patří tabulkově do první poloviny startovního pole.