Český běžecký pohár načíná další kapitolu nelehké existence
Štafetový běh z Ležáků do Lidic či opačným směrem se jako upomínka na tragické události druhé světové války běhá již dvě desetiletí. „Pro 21. výročí jsme se rozhodli trasu nastavit úsekem z Pardubic, kde byli obyvatelé Ležáků postříleni. Tím se vzdálenost prodlouží na necelých 200 km. Tradičně se akce zúčastní okolo 25 běžců, někteří k nám jezdí i ze Slovenska,“ řekl k tomu Jan Rýdlo, který stojí za celým Českým běžeckým pohárem.
Zejména kvůli této štafetě, která se poběží 12. a 13. června, pak nad celým seriálem převzal záštitu předseda parlamentu Miloslav Vlček. Důvod? „Líbí se mi ta myšlenka. Jen bych rád, aby třeba někdy v budoucnu se štafeta propojila i s dalšími podobně postiženými místy na Moravě, jako je Javoříčko či Ploština.“
Štafeta Pardubice- Ležáky – Lidice je čtvrtá v pořadí osmidílného Českého běžeckého poháru. Seriál odstartuje 5. dubna v Nasavrkách, naváže o týden později v Golčově Jeníkově Během Jarmily Kratochvílová a jarní část uzavře 18. dubna Pardubickým vinařským půlmaratonem, které je současně otevřeným MČR na této trati. „Zde povedeme takový sportovní zápas s pražským Hervis půlmaratonem, s nímž jinak spolupracujeme, o nejrychlejší čas na českém území. Vloni vyšly z tohoto duelu výkonem 1:02:05 vítězně Pardubice, letos chceme být ještě o minutu rychlejší,“ vyhlašuje Rýdlo.
Druhou polovinu ČBP pak odstartuje 16.srpna Žebrácká 25, na kterou naváže zářijový Běh rodným krajem Emila Zátopka (Kopřivnice-Rožnov) a dva říjnové závody - Slovácký běh v Uherském Hradišti a Velká pardubická cross-country na tamním dostihovém závodišti.
Do poháru se také započítávají umístění ze všech „běžeckých“ MČR, zvláštní bonusy jsou za české a traťové rekordy. Závěrečné vyhodnocení se uskuteční 30. října v Pardubicích. „Jdeme do 14. ročníku, byť je to stále těžší a finance se shánějí stále obtížněji,“ povzdychl si Rýdlo.
Na něj navázala i Jarmila Kratochvílová, která je patronkou lidového běhání a spolupořádá běh v Golčově Jeníkově. „Zrovna včera jsme měli kvůli tomu schůzku. Letos nám někteří sponzoři odřekli nebo dají méně peněz, takže musíme řešit věci, které dřív byly automaticky. Ale ikdybychom měli něco dát ze svého, ty závody prostě chceme udělat. Je to tradici, město tím žije, a ikdyž děti jinak třeba celý rok nic nedělají, tak na ty závody se nechají strhnout a přijdou si něco odběhnout. A já si pořád říkám, třeba to někoho chytne a za pár let přijde, že to opravdu chce dělat naplno a budeme mít zase světového běžce,“ přála si běžecká legenda.
„Ty úspěchy zatím velké nejsou, to si nebudeme namlouvat. Ale já mám aspoň radost, že některé závody rostou, zúčastňuje se jich více a více lidí, a když už to nepomáhá výkonnosti, tak aspoň zdraví. Existuje takové finské úsloví: hýbeme se, abychom zemřeli zdraví – a to se mi moc líbí,“ doplnila ji Dana Zátopková.
Ředitel ČAS František Fojt pak připomenul, že ani s tou výkonností to není úplně špatné. „Pohárem prošli např. Lucie Sekanová či Milan Kocourek, a oba teď vyhráli MČR v krosu. Také na HME v Turíně jsme měli dvě běžkyně. Zrovna jim soutěž sice příliš nevyšla, ale už fakt, že se na ni nominovali, dává naději na jisté zlepšení,“ myslí si Fojt.