Chlebiková: Na kopcích v tréninku trpím
„Když jsou v tréninku kopce, tak trpím,“ směje se 22letá rodačka z Oldřichovic na okraji Třince. Jenže po závodě v portugalské metropoli vedeném zdejším parkem stylem nahoru-dolů si napsala na svůj Facebook: „Trať mi sedla jako ulitá, asi poprvé, co jsem v průběhu necítila sebemenší krizi a stupňovala tempo až do konce.“
Přesto, když se Aneta objevila v cílové rovince po posledním prudkém seběhu jen pár vteřin od bronzové Irky Cotterové, bylo to obzvlášť pro diváka sledující klání na dálku – kamera sledovala čelo a výsledkový servis z Lisabonu nebyl zrovna stoprocentní – obrovské překvapení. A nejen pro ně. „Po loňské zkušenosti (v Tilburgu byla 49.) jsem šla do závodu s tím, že bych si přála být do první třicítky,“ přiznává o poznání skromnější předšampionátový cíl.
Jenže v první třicítce byla už po prvním ze čtyř okruhů (dlouhém něco málo přes míli). „Vůbec jsem ale netušila, jak na tom jsem, byla kolem trati taková atmosféra, že jsem nikoho od nás z týmu neslyšela,“ popisuje. Povědomí o tom, kolikátá je, se jí dostalo, až když se po dvou standardních, 1500metrových kolech vyšvihla poblíž první desítce. V půlce trati byla devatenáctá, při náběhu do posledního kola už jedenáctá. „Cítila jsem se dobře,“ říkala.
To bylo pro svěřenkyni Vladimíra Černého nečekané. „Den předem jsem se na rozcvičce taky cítila dobře, ráno v den závodu ale vůbec. Jako bych se ani nemohla soustředit, a spíš jsem sledovala kolegy přede mnou, jak se jim vede,“ popisuje. „A teď se zase vzpamatovávám, co se mi povedlo, promítám si závod…“ kroutí hlavou.
Právě „hlavou“ ale zvládla závod velmi dobře, podobně jako své první reprezentační starty v létě na dráze, při ME do 22 let i ME družstev v Bydhošti, kde si v obou případech zaběhla osobní rekordy (16:09,77 a 9:30,27). „Tam jsem měla ale v obou případech zdravotní problémy. Týden před Gävle jsem chytla chřipku a skoro nemluvila, naštěstí pětka byla až poslední den, tak jsem se stihla dát jakžtakž do kupy. A před Bydhoští jsem zase kvůli zánětu močových cest musela brát antibiotika… V Lisabonu jsem byla konečně fit,“ pochvaluje si.
Lepšího zdravotního rozpoložení dokázala využít v posledním okruhu. 1600 metrů, na nichž nastoupala více metrů než při celém 8km kvalifikačním závodě v Dříteči, zvládla za 5:30, rychlejší byla pouze suverénní šampionka Møllerová z Dánská (5:14) a podobně výtečně jako Češka si počínala už jen Nizozemka Lauová, která o zisku stříbra právě v poslední čtvrtině.
Chlebiková drtivým závěrem smázla pět dalších soupeřek, od páté Italky Zanneové zůstala vteřinu, od čtvrté Nizozemky Bakkerové čtyři a o dalších šest sekund dál už leželo pódium. „To mě teď možná malinko mrzí, 10 vteřin od medaile na takové těžké trati není moc. V krosu ale hraje roli více faktorů... kdybych začala zrychlovat dříve, mohlo by mi v závěru úplně dojít,“ uvažuje s odstupem času.
„Každopádně si myslím, že jsem si dobře rozvrhla síly a nemůžu být s výsledkem nespokojená, ale vždycky to může být ještě lepší!“ hlásí a dodává asi nejdůležitější zjištění, které jí závod dal. „Je fajn vidět, že se dá běhat i s těmi nejlepšími v Evropě.“
Sjezdařka a orientační běžkyně
Aneta Chlebiková (* 25. 6. 1997) se dříve věnovala sjezdovému lyžování nebo také orientačnímu běhu. „Ukázalo se ale, že jsem se s mapou nesrovnala,“ vysvětlila, proč nakonec zvolila běhání po jasně daných trasách. Dala se dohromady se skupinou „1. Běžecký Jablunkov“ Kamila Lubojackého, kde vyrostli mimo jiné René Sasyn či Marek Chrascina, oba rovněž účastníci ME v Lisabonu.
První starty na mistrovstvích ČR absolvovala jako dorostenka v roce 2014, více o sobě dala vědět dva roky poté jako juniorka na šampionátu doma v Třinci, kde vyhrála trojku, a s konkurentkami si posléze poradila i na mezistátním utkání v Maďarsku. V roce 2018 pak na halovém MČR v Ostravě brala stříbro na trojce již mezi ženami, letos na „dvaadvacítkách“ v pražském Edenu ovládla 5000 i 1500 metrů.
To už se o její přípravu staral její současný trenér Vladimír Černý, v jehož „Black Teamu“ je od loňského září. V Ostravě působícímu kouči se přesunula i proto, že na univerzitě v moravskoslezské metropoli studuje třetím rokem na lékařské fakultě fyzioterapii. „Není to lehká škola, ale zatím se mi to daří skloubit. Třetí ročník ale rozkládám. A i trenér mi vychází vstříc,“ říká vděčně svěřenkyně.
Letošní úspěšný rok hodlá Chlebiková zakončit na silvestrovském běhu v rakouském Peuerbachu, v hale zatím zvažuje start na akademickém MČR (13. 1.), jinak spíš uvažuje o nějakém soustředění v teple. S novým rokem každopádně končí v mládežnických kategoriích a přejde definitivně mezi dospělé. Jako realistický cíl na léto tak vidí pokusit se o start na mistrovství Evropy. „Zatím ale neznám nominační kritéria, pak se uvidí,“ říká neurčitě. (Kritéria byla schválena teprve ve čtvrtek.)
Mimo dráhu bychom ji měli vidět zase na podzim na krosu. A že by po čerstvém úspěchu v kopcích přehodnotila svůj vztah k běhům do vrchu? „To nezkusím, příští rok určitě ne,“ směje se.
