Chodcům štafeta na OH nedává smysl

Nejprve historické okénko. Na olympiádě v Tokiu se odehrála derniéra jedné z tradičních atletických disciplín, chůze na padesát kilometrů zavedené poprvé v Los Angeles 1932. Nebyla to první chodecká soutěž v programu her, poprvé se šly v Londýně 1908 tratě 3 500 m a 10 mil. Následně se pak konalo 10 km až do roku 1952, než se distance od Melbourne 1956 zdvojnásobila (plus jednorázově v Antverpách 1920 ještě 3 000 m). A mimochodem, „maratonských“ 50 kilometrů na OH v LA se mimo jiné stalo inspirací k pravidelnému konání závodu z Prahy do Poděbrad na této vzdálenosti.

Změna v kvalifikačním období

V současnosti je trend na OH udávaný od Mezinárodním olympijským výborem (MOV) zřetelný: nové disciplíny nepřidávat, redukovat počet sportovců, vyvážit disciplíny pro muže a ženy. Padesátku, kterou chodili jen muži (na rozdíl od dvacítky, která je pro ženy od roku 2000), respektive nově zavedenou pětatřicítku, tak nebylo možné jednoduše přidat pro ženy. WA navrhovala týmovou soutěž dvojic na 35 km, dokonce již byla v nominačních kritériích, to však MOV neschválil. Výsledkem je 42,195km dlouhá štafeta, kde se dvakrát prostřídají jeden muž a jedna žena, na úsecích lehce přes deset kilometrů.

„Jsme nadšeni, že máme v programu olympijských her další smíšenou štafetu, při níž předvedeme dovednosti našich atletek i atletů v jedné disciplíně,“ pochvaluje si generální ředitel WA Jon Ridgeon „Tento formát je navržen tak, aby byl inovativní, dynamický a nepředvídatelný. Věříme, že bude pro fanoušky snadno srozumitelný, bude obsahovat vzrušující soutěž a, což je důležité, poprvé zajistí plnou genderovou rovnost napříč olympijským atletickým programem.“

Námi oslovení chodci jeho nadšení nesdílí. „Na tomhle konceptu se mi nelíbí víc věcí,“ říká česká mužská jednička Vít Hlaváč. „První bych asi uvedl obecně to, že se rozhoduje poměrně krátce před olympiádou, kdy už vlastně mnohým disciplínám běží nominační období a u nás byla doteď neustále nejistota ohledně toho, s čím na příští rok máme počítat. Hlavním problémem je ale de facto zrušení vytrvalostní disciplíny v chůzi,“ zlobí se specialista právě na delší tratě. Na padesátce v Tokiu (Sapporu) předloni startoval, na pětatřicítce drží český rekord a reprezentoval loni na MS i ME.

Malinko odbočujeme, ale Hlaváč jako problematickou změnu vidí už i 35 km. „I to už je naprosto jiný závod: pětatřicítka je na rozdíl od padesátky daleko rychlejší s menšími nároky na vytrvalost. To se v loňském roce skvěle ukázalo na výsledcích z vrcholných akcích – na nejvyšších pozicích se umisťovali dřívější specialisté „dvacítkaři“, kteří nyní bez větších problémů kombinují obě tratě. Taková situace se na dvacítce a padesátce stávala opravdu výjimečně,“ zdůrazňuje.

Místo vytrvalosti sprint

Hlaváč chápe požadavky na redukci disciplín i sportovců na OH, a tak jako kompromisní alternativu chápe zmíněnou týmovou soutěž, kdy muž i žena absolvují 35 km a o výsledku rozhodne součet časů. „Co má ale s vytrvalostí spojeného štafeta na 2x2x (cca) 10 km? Není to adekvátní náhrada ani za 35 km, natož pak za 50 km. Světové výkony na dvacítku jsou pod 1:20, čili tempo pod 4 minuty na km, což už je tempo na hranici technických možností chůze. Dovedete si asi představit, jak bude vypadat pro širokou veřejnost desítka na plno,“ ptá se řečnicky.

S Hlaváčem souhlasí i úspěšná mládežnická chodkyně Eliška Martínková. Byť sotva vplula mezi dospělé a zatím se tedy zaměřuje na kratší dvacítku. „Tento koncept nemá mezi chodci napříč světem ani trenéry moc dobré ohlasy. Jedná se o úplně jinou disciplínu a dost velké části startovního pole na 35 km chůze to zcela utne šance pro účast na OH. Navíc se nový formát oznámil rok do konání OH, kdy všichni trénuji na ohromně vytrvalostní disciplínu, najednou by ale měli přepnout na „chodecký sprint“,“ upozorňuje Martínková.

Oba se shodnou i ve výtkách k formátu. „Nedokážu si představit,“ říká Hlaváč, „že půjdeme deset kilometrů na plno, předáme „kolík“ a následně budeme něco mezi 40-45 minutami čekat během úseku druhého sportovce. A potom znova desítku naplno. Myslím, že to snad musí přijít jako úplný nesmysl i naprostému laikovi,“ přemýšlí nahlas. „Od zavedení pravidla „pit lane“ (trestná zóna za nedodržení pravidel) jsem byl penalizován jednou na dvacítce na dvě minuty. Osobně můžu potvrdit, jak neuvěřitelně dokáže člověk vytuhnout během této chvilky, natož jak bude vypadat po 40 minutách Snad abychom se vyklusali, protáhli a pak se šli znovu rozcvičit.“

„Podle reakcí drtivé většiny chodeckých vytrvalců je to spíše výsměch,“ tlumočí Hlaváč. „Celková vzdálenost štafety má být maraton – přijde mi, že to WA zavedla jen pro pocit tradičnosti téhle netradiční disciplíny. Přirovnal bych to tomu, kdyby maratoncům teď řekli, že budou v Paříži závodit ve smíšené štafetě na 2x2x12,5 km), dohromady to je vytrvalecké dost a celková vzdálenost by byla padesátka – a ta má přece v atletice jistou tradici,“ kroutí hlavou v trpké nadsázce.

Štafeta jim nedává smysl, pro hry ale udělaji vše

Podle obou českých chodců mělo zůstat u formy týmové soutěže, nikoli štafety. „Jeden závod, výsledek za dvojici, a hlavně stejný časový úsek, ne-li kratší. Pro tuto variantu bych byla a ta by také zachovala charakter disciplíny,“ má jasno Martínková. „Tady se údajně nelíbilo MOV, že časy nebo umístění se budou sčítat až v cíli, tedy že bude závod nepřehledný,“ říká Hlaváč. „Týmové soutěže ale mají v chůzi alespoň tradici a jsou zavedené, dávalo by to tedy smysl. Dnes navíc není veliký problém predikovat výsledky v cíli pro jednotlivé týmy, jako jsme viděli například při pražském maratonu 2021. A třeba by to i zvýšilo atraktivitu,“ myslí si.

Zbraně však Hlaváč předčasně neskládá. „Samozřejmě pokud tento formát na olympiádě bude, udělám vše pro to, abych se na ni mohl znovu podívat a závodit. Troufnu si říct, že olympijská účast je pro mnohé vytrvalce z celého světa jedním z klíčových parametrů pro udržení se na profesionálních pozicích. Pokud vytrvalecká chůze přestane být olympijským sportem, obávám se, že mnoho atletů už nebude mít dostatek prostředků na to, aby pokračovali v profesionální kariéře. Z tohoto pohledu by byla štafeta pro bývalé „padesátkaře“ nejspíš hřebíčkem do rakve,“ uzavírá.

„Určitě se tady nechci rok do OH bavit, co by bylo, kdybych se nedostala na svou disciplínu,“ říká jeho kolegyně specialistka na dvacítku. „Dělám vše pro to, abych se na 20 km na OH dostala a věřím, že to vyjde. Pokud bychom ale měli silnou dvojici, která je schopná se dostat do top 25 na světě, určitě bych nic nebojkotovala. Hlavně si ale myslím, že jelikož má být soutěž těchto štafet týden po závodě na 20 km chůze, spousta závodníků tyto dvě disciplíny bude kombinovat, ne-li většina,“ dodává Martínková.

Problém, který chodci přímo nezmínili, je, že zatím nebyl oznámen způsob kvalifikace. „Bude brzy zveřejněn,“ slibuje se ve zprávě vydané minulou sobotu. Jasné zatím je, že se půjde na stejné trati jako dvacítky jednotlivců na úpatí Eiffelovy věže v centru Paříže. Závody na 20 km ve čtvrtek 1. srpna 2024 zahájí celou atletiku na OH v Paříži, chodecký „maraton“ se bude konat šest dní poté, tj. ve středu 7. srpna (od 7:30). Úplný olympijský atletický program bude trvat 11 dní, od 1. do 11. srpna, a skončí běžeckým maratonem v poslední den her. Poprvé to však budou ženy, muži závodí tentokrát o den dříve.