Clay: chtěl bych být jako Roman

Jak se cítíte před kladenským mítinkem?
Jsem pořád trochu unavený po závodech v Götzisu, moje tělo ještě nefunguje na 100 procent. Jinak si ale myslím, že přicházím do formy. Pokud bude dobré počasí, mohl by být můj výsledek lepší než před týdnem a půl.

Věříte si i na avizovaný světový rekord?
Nevím, budu se snažit, ale nejsem si jistý, že se to stane. Na světový rekord musí vyjít perfektní závod, jako se to podařilo Romanovi. Pokud jde o mě, já jsem ještě nikdy perfektní závod neměl.

Jak dlouho ještě podle vás budete mít šanci atakovat světový rekord?
Předpokládám, že ještě tak dva roky, pak už to bude moc a moc těžké. Myslím, že začalo odpočítávání. Roman mi jednou říkal, že na překonání světového rekordu musíte mít před tím dva solidní roky tréninku a soutěží. Zřejmě má pravdu. Letošní rok už myslím dobrý mám, snad tedy vyjde i ten příští.

Vaší slabinou byla vždy poslední disciplína. Pracujete nějak na vylepšení své patnáctistovky?
Celý můj trénink jde k tomu, že bych ji měl být schopen běžet okolo 4:40, možná i 4:30.  Teď je to jen v mé v hlavě, musím se zkrátka přinutit.

Minulý rok jste nezávodil, pomohlo vám to v motivaci?
Řekl bych, že ano. Byl jsem velmi unavený, psychicky i fyzicky, měl jsem za sebou dvanáct let soustavného tréninku bez skutečné přestávky. Potřeboval jsem vysadit.

Je pravda, že jste uvažoval i o konci kariéry?
Ano. Byl jsem z atletiky vyhořelý. Nemohl jsem běžet jedno kolo na rozklusání, aniž by mě něco bolelo. Nevěděl jsem, co dělat. Ta pauza mi pomohla, abych se dal mentálně do pořádku, vytkl si nové cíle.

Jaké pro vás bylo dívat se na MS v Berlíně v televizi?
Já se nedíval. Ani na internet. Výsledky jsem se dozvěděl až od svého kouče. Byl jsem tak unavený, že jsem se vyhýbal i tomu, abych jezdil z domova do města kolem stadionu, přestože ho mám po cestě. Nechodil jsem ani běhat, nedělal jsem nic. O atletice jsem nechtěl nic vědět. Jen jsem rybařil, odpočíval. Potřeboval jsem přestávku a snažil jsem se, abych si ji užil. Asi to pomohlo, letos jsem už si udělal dva osobáky, na stovce a na překážkách, cítím se dobře a jsem fit. 

Setkal jste se už v Praze s Romanem?
Ano, už v pátek. Plánovali jsme grilování u něj doma a možná taky nějaký golf, ale myslím, že bude z mé hry zděšený. On je fakt o hodně lepší golfista než já, i když tu hru mám rád.

Roman plánuje hrát golf, až skončí s atletikou. Co vy?
Založil jsem nadaci, budu pak pro ni pracovat. Rád bych také trénoval.

O čem jste se s Romanem bavili, když jste se setkali po dlouhé době?
Obvykle si řekneme, čau, jak se máš atd. Oba stárneme, bavíme se o rodinách. Je to hezké mít kamaráda mezi soupeři, to dělá závody nezapomenutelnými

Loni Roman prohlásil, že jeho éra skončila. Jaké to pro vás je, když vidíte, jak stárne?
Od kluků jako Roman nebo Tomáš se učíte, co to znamená milovat sport. To je asi největší věc, kterou jsem se od Romana naučil. I když už má nejlepší léta za sebou, pořád vidíte stejnou vášeň. Pořád má respekt. Desetiboj s Romanem je vždycky jiný. Když Roman odstoupil v Götzisu, byl jsem velmi smutný. Bez Romana závod nikdy není ono. I já bych jednou chtěl být také takový. Být vzorem pro další desetibojaře, kteří budou chtít být jako my, a učit je, že můžou sport milovat…