Co řekli zlatý Pavel a jeho trenér?
Bylo to vítězství tak
snadné, jak to vypadalo? Přeci jen v závěru jako by vám trochu docházely síly.
Je to tak, já jsem totiž přepálil první dvoustovku. Bylo to strašně rychle
rozběhnuté, pak ty síly schází. Nebylo to ale tak strašné, jak jsem vlastně
očekával. Myslím, že jsem ten závěr opravdu kontroloval.“
Vyrazil jste opravdu
rychle, první dvoustovka za 20.99. Soupeřům jste nadělil pořádný náskok.
To se zdá, že když vedle mne běžel Borléé, bylo to kdoví jak rychlé. On má
pomalejší začátky, než jeho bráchové, já jsem zkrátka chtěl sbíhat dolů s
jistotou a neřešit případné strkanice. Tohle se mi povedlo.
Diváci vám v tomto
směru pomohli?
Určitě ano. Patří jim můj obrovský dík.
Srovnáte-li závody
vloni na halovém mistrovství světa v polských Sopotech a nyní v Praze. Který
byl pocitově lepší?
Pocitově asi ten v Sopotech, protože tam byl lepší čas. Tady v hale zase
bylo lepší publikum, takže mám z vítězství větší radost. Ony se v zásadě tyhle
dva závody moc srovnat nedají.
Mrzí vás, že se nepovedl
útok na evropský rekord?
Určitě. Už včera jsem ale říkal, že zlatá medaile je pro mě úkol číslo
jedna. A to se mi povedlo.
(Rozhovor pokračoval po medailovém vyhlášení.)
Je to nejhezčí zlato,
co máte?
Těžko říct, já pořádně nevím, jak vypadají ty minulé. V Sopotech bylo
takové véčko… Asi jo, ale určitě není nejtěžší. Říkali, že bude vážit půl kila
a přijde mi lehčí. V Ostravě jsme dostali na 22 asi kilovou, to byly takové ty
poklopy, to se jináč prohnul krk.
Jak jste si užíval
stupně?
Paráda. Jen jsem byl teda trochu zklamaný, že odešla spousta lidí z prvního
patra. Ale zase zůstali ve čtvrtých řadách.
Zpíval jste?
Já jen tak otvíral pusu, bych řekl. Já viděl v TV, jak Francouzi dostávali
medaile, zpívali všichni tři nahlas, a bylo to docela falešný. Tak jsem si
říkal, že tohle nemůžu dopustit, aby to tak dopadlo i u mě. To si nemůžu
dovolit (směje se).
A neměl byste
trénovat? Už vám ji hráli počtvrté…
No, ve vaně mi to jde!
Můžete svá čtyři
zlata srovnat?
Každá je jiná.
Helsinky 2012: první medaile, využil jsem, že chyběli Borléeovci a soustředili
se na olympiádu, bylo to první probojování se do špičky. Na to strašně rád
vzpomínám, i když jsem si u ní zažil svoje. Byl jsem ve finále favorit, ale
byly tam docela blbé zatáčky. Ve druhé zatáčce jsem si říkal, že jsem vyšlápl a
hlavou mi prolétlo, že budu diskvalifikovaný a že to snad vzdám. Naštěstí jsem
to zahnal a dopadlo to dobře.
Göteborg 2013: tam už jsem byl v popředí tabulek, ne úplný favorit, ale jeden z
favoritů. To se mi nakonec povedlo, ne s takovým náskokem jako tady. Tam to
bylo těžší po fyzické stránce.
Sopoty 2014: Byl jsem možná jako jeden z favoritů a málem
jsem to zazdil už v rozběhu. Byl jsem blbě nasazený v semifinále a musel do
toho jít naplno, že všechno nebo nic, naštěstí to vyšlo. Pak už jsem si to
nenechal utéct a ze zlatých medailí byla nejtěžší ta v Sopotech. Byl to svět,
mnohem větší konkurence.
Praha 2015: I když jsem říkal, že to na sebe nenechám působit, stejně na mě byl
tlak a byl jsem trochu nervózní před finále. Byl to psychicky těžší než v
Göteborgu.
Kdy jste se uklidnil,
s výstřelem?
Už před startem. Měl jsem chvilku, kdy jsem zhluboka dýchal, abych se
uklidnil, to mi docela pomohlo. Potom jsem ale bláznil, první dvoustovka byla
rychlá, ale věřil jsem, že to udržím až do konce.
Také jste uklidňoval
diváky…
Určitě, nechtěl bych, abych na domácí půdě ulil start. To by bylo docela
blbý a byl bych naštvaný na diváky i sebe. Stalo se mi to jednou, když jsem
letěl do Šanghaje a už to nechci znova zažít.
Jak těžký byl návrat
po zranění?
Bál jsem se, abych se nezranil znovu, naštěstí jsem letos běhal dobře. Na
republice jsem tu nohu prošťouchl, takže jsem rád, že jsem vydržel zdravý a
obhájil.
Zbyly vám ještě síly
do štafety?
No půjdu na masáž, ale zatím jsem se tam nedostal, docela mě zdržujete
(smích).
Oslavíte to?
Koupím jedno dvě šampáňa, s rodinou si ťuknu, posedím, pokecám, pak se
připravím a půjdu spát. Nechci ponocovat do jedné do rána, chci pomoct klukům
získat medaili a druhou pro sebe, to by bylo dokonalé.
S Poláky se
poperete o zlato?
Podle papírů s nimi, ale já si myslím, že vyhrajou Belgičani, Borlée byl dnes
druhý, a jsou tam další dva, jdou jen štafetu. Běhají v nich rychle, v
Göteborgu měl jeden z nich ve finále nejrychlejší úsek, ještě rychleji než
já, takže to umí.
Pohledem trenéra:
Jak jste prožíval zlatý závod svého svěřence? Byl jste
nervózní?
Trochu ano, protože šampionát je doma, všichni od nás tento
výsledek očekávali a přitom se vždycky může něco pokazit. Bude nějaká kolize,
zakopnutí. Ale celkově byla ta nervozita nižší než v dobách, kdy jsem
začínal. No a když proběhl cílem, přišlo i dojetí.
Doufalo se i v evropský rekord, o ten se asi Pavel
připravil tím, že závod rozběhl příliš rychle, že?
Přesně tak. Dvoustovka byla strašně rychlá, 20.99, to je
osobák na této trati v rámci čtvrtky. Asi v tom sehrála roli
atmosféra. Jenže z takového začátku se čas okolo 45 vteřin běžet nedá. Na
ten by se potřeboval za někým vyvézt, za nějaký tím Kiranim, a pak do toho jít.
Tak třeba za rok.
Čekal jste po loňském roce, kdy musel Pavel
předčasně ukončit sezonu kvůli zranění, že se tak brzy vrátí do top formy?
Ne. Ale už začátkem prosince jsme věděli,
že rychlostně je zpátky, kde byl. Tempové a speciální věci šly pomaleji, ale
vrátil se excelentně. Je to tím, že je mladý a výjimečný
Evropský rekord si nechává na léto?
Já už jsem si to myslel loni, tak to
nechci zakřiknout. Určitě na něho nebudu spěchat, nebudu tlačit do hodně
závodů, budeme vybírat, aby zůstal zdravý. Když bude, bude předvádět skvělé
věci, a jestli zaběhne evropský rekord... Dneska jsem si myslel, že ho zaběhne,
a nezaběhl. Uvidíme, necháme se překvapit.
Co říct k Zuzaně, která zde zkoušela
osmistovku, ale neprošla z rozběhů?
Měla smůlu na běh, ale to nic nemění na
tom, že to byl zkrat, špatně jsme se rozhodli. Měla tady běžet čtvrtku, teď to
víme. Jenže kdyby to člověk nezkusil, tak neví a bude si to vyčítat, Zuzana je
letní závodnice a bude to dobré, čtvrtka na mistrákách nám ukázala, že je pomalu
zpátky.
Je to tedy definitivní konec s osmistovkou
v halové sezóně?
Myslím, že ji nebude chodit, spíš pojme
halu v rámci tréninku. Musela by úplně změnit trénink, dosud jsme trénovali jen
na čtvrtku. Nejsem specialista na půlku, ale půlkaři určitě běhají víc
kilometrů, a to by jí snižovalo rychlost, kterou potřebuje, aby byly dobré
překážky.
Co Pavel a venkovní sezóna?
Loni běhal v hale podobné časy jako
teď a venku začal hned českým rekordem. Myslím si, že by si měl na čtyřstovce
dělat osobní rekordy dál a dál, má na to ještě věk a samozřejmě i schopnosti.
Před dvěma lety na MS byl pátý, jak to
vidíte v Pekingu?
Já jsem mu říkal před Moskvou, že si jede
pro finále, a medaili bude mít až na příštím šampionátu. Doufám, že jsem měl
pravdu.
Na závěr, jak vidíte štafetu?
Jsou tady i Borléovci z Belgie, určitě
jsou na tom dobře. Hodně bude záležet na dráze, jak se to povede rozběhnout na
prvním úseku, průměrově bychom měli být nejvýš, ale štafeta je štafeta, těšíme
se na ni, věřím, že padne český rekord 3:06,10, a pak to bude vysoko.