Co všechno způsobil zrušený New York
Před nelehkou, takřka Sofiinou volbou stálo město New York v minulém týdnu. Východní pobřeží USA zasáhl na sklonku října ničivý hurikán Sandy a do Velkého jablka, jak se metropoli přezdívá, se zakousl opravdu s krutou chutí. Organizační tým Mary Wittenbergové (New York Road Runners – NYRR) se však odmítl vzdát a ještě ve středu proběhlo médii prohlášení, že se ulicemi New Yorku poběží. Až v pátek večer, 18:20 místního času, tedy po půlnoci v ČR, nastal obrat, o kterém jsme vás informovali zde. Zrušení 43. ročníku slavného závodu (viz repro z webu ingnycmarathon.org) přišlo tak pozdě, že většina velkých tištěných médií u nás (a jistě i po celé Evropě) vyšla v sobotu s tím, že se akce koná.
Maraton mělo absolvovat 47 000 běžců, z toho takřka polovina měla přicestovat ze zahraničí. Mnozí z nich už se tak v době konečného rozhodnutí pochopitelně nacházeli na místě či na cestě do New Yorku, což do města s ochromenými letišti a dopravou vůbec byl sám o sobě problém. Na jedné straně tedy stál před pořadateli závazek vůči sportovcům, navíc možnost přinést městu nemalé finanční prostředky – (v přepočtu) šest miliard korun. Na straně druhé byla radnice New Yorku podrobena kritice o vhodnosti masového závodu za situace, kdy zdaleka nefunguje ani základní infrastruktura mnohamilionové aglomerace. Zvítězil druhý pohled a ponechme stranou otázku, zda je to dobře či špatně a nakolik do rozhodování na politické úrovni zasáhly prezidentské volby, které v USA proběhnout již zítra.
Běh je náš život aneb díky za minulé i budoucí ročníky
Ale co udělají tisícovky „bezprizorních“ vytrvalců, pro které je běh životním stylem a závod samotný splněným snem? Jdou si přeci zaběhat. Tisíce z nich tak brázdili v neděli Central Park, největší newyorskou zelenou plochu, mnozí absolvovali dokonce i celý maraton. Symbolicky tak oslavili závod, který nebyl. Nechyběly ani některé hvězdy, třeba mistryně světa na patnáctistovce z Tegu Jenny Simpsonová doprovázená svou (pro nás méně známou) kolegyní Sarou Vaughnovou.
Zdá-li se to někomu (přes veškerou vážnost situace) tak trochu patetické, ještě více to znásobil svým prohlášením Meb Keflezighi, rodák z východní Afriky ovšem řadu let reprezentant USA. Vítěz newyorského maratonu 2009 vyzýval k tomu, aby elitní atleti a jejich manažeři vyjádřili poděkování pořadatelům z NYRR za snahu uspořádat akci i přes nepřízeň osudu. „Nedívejme se na jeden ročník, o který jsme přišli, ale na to, co nám New York Road Runners a město New York dali v minulosti a ještě dají v budoucnu,“ nechal se slyšet Keflezighi. Faktem zůstává, že samotní pořadatelé nyní budou potřebovat pomoc, k čemuž vyzývají i na svém webu (viz repro vpravo).
Maratonské „majory“ 2011-2012 bez letošního NY, v roce 2013 už s Tokiem
Vedle tisíců potíží, ztrát a nepříjemností, které víkendový výpadek způsobil, bylo nutné postavit se i k rozuzlení dvouletého hodnocení seriálu velkých maratonů, který měl New York uzavřít. World Marathon Majors (WMM) sdružující dále Boston, Londýn, Berlín a Chicago rozhodly, že pořadí uzavřou bez nějakého nahrazování či odkládání.
V kategorii mužů nešlo o nějak složité rozhodnutí, Geoffrey Mutai, vítěz Bostonu a New Yorku 2011 a Berlína 2012, už si před nedělí zajistil celkový triumf a půl milionu dolarů. Keňan měl totiž 29bodový náskok před Etiopanem Kebedem a ani 25 b za případné vítězství v New Yorku by tedy nejbližšímu soupeři nestačilo na zvrat. O vážnější zásah jde v případě žen, Mutaiova krajanka Mary Keitanyová totiž mohla o prvenství ještě přijít. Sama nasbírala 65 bodů, když ovládla Londýn vloni i letos a krom toho před rokem v NY skončila třetí. O polovinu z milionové odměny ji mohly připravit hned tři ženy, další Keňanky Kiplagatová (50 b) a Cheropová s Ruskou Šobuchovovou (obě 45 b). Celkově bodovalo 37 žen, z toho 8 Evropanek, a 36 mužů, z nichž pouze jeden je ze starého kontinentu, Brit Scott. Vzhledem k okolnostem bylo odvoláno i obvyklé pondělní slavnostní vyhlášení vítězů spojené s „fototermínem“.
Kromě nemilé události, na kterou museli ve WMM reagovat, však přišli v těchto dnech i s jednou příjemnější novinou. Jejich řady se rozrostou mimo euroatlantský prostor, konkrétně do Asie. A jelikož se tokijský maraton koná v únoru (24. 2.), bude za čtvrt roku hned i zahajujícím závodem nového dvouletého cyklu 2013-2014 – do aktuálního (2012-2013) se nicméně ještě započítávat nebude.
