Crouser cílí na světový rekord

Crouser byl až do loňského roku studentem texaské univerzity, kde se věnoval oboru financí. Jak sám přiznává, nebylo vůbec jednoduché skloubit studium a trénink. „Poslední rok byl opravdu hodně těžký. Strávil jsem každý den pět až šest hodin ve třídě a další dvě nebo tři hodiny jsem se učil doma. Tomu jsem musel přizpůsobovat i trénink. Jedl jsem v podstatě jen za chůze,“ vzpomíná. Cílem bylo, aby si splnil všechny školní povinnosti do začátku května a pak se mohl plně soustředit na přípravu před olympijskými hrami.

Že se s náročným programem srovnal víc než na výbornou, potvrdila již první polovina sezóny. V červnu si v Chula Vistě vylepšil osobní rekord na 21.85. O několik týdnů později pak opanoval americkou olympijskou kvalifikaci v Eugene, když se poprvé v kariéře dostal přes 22 metrů. Osobní maximum si posunul na 22.11 a zajistil si letenku do Ria, kde měl později předvést životní výkon.

Z vrhačské rodiny

Nutno dodat, že Crouser má k vrhu koulí velké předpoklady. Nebylo překvapením, když se stal vrhačem. Jeho strýc Brian reprezentoval Spojené státy na olympijských hrách v letech 1988 a 1992 v hodu oštěpem. Otec Mitch zase skončil na americké olympijské kvalifikaci v roce 1984 čtvrtý v disku a jeho bratranec Sam poměřil v Riu síly s našimi oštěpaři a obsadil čtyřiatřicáté místo.

Ryana ovšem zpočátku přitahovaly trochu překvapivě sprinty a skoky. Dokonce získal středoškolský titul v trojskoku. Postupně se však vracel k rodinné tradici. Nejprve se věnoval hlavně disku. „Mohl jsem se ve svých vrhačských začátcích opřít o obrovské zkušenosti mého otce a strýce. V té době jsem si vyvinul spoustu dobrých návyků a vytvořil si dobrý základ. Rodina pro mě byla vždy velkou oporou,“ uvádí.

Mládežnické vavříny

Úspěchy na sebe nenechaly dlouho čekat. První velkou mezinárodní akcí byl pro amerického mladíka světový šampionát do 17 let, který hostil v roce 2009 italský Brixen. V kouli se stal světovým šampionem této kategorie v rekordu mistrovství 21.56. K tomuto úspěchu přidal ještě stříbro v disku. „Byla to má první soutěž mimo USA a beru ji jako obrovskou zkušenost. Ve finále jsem tehdy porazil například Toma Walshe z Nového Zélandu. Tento úspěch mě motivoval do budoucna,“ přiznává.

V roce 2011 začal studovat na texaské univerzitě. V tu dobu si také přivodil zlomeninu levé nohy. Již v té době se ovšem snažil najít určitou rovnováhu mezi studiem a tréninkem. Upřednostňovat nechtěl ani jedno.

V sezóně 2013 poprvé v kariéře získal americký univerzitní titul, když kraloval šampionátu NCAA výkonem 21.09, což byl jeho první hod za jednadvacet metrů. V následujícím roce se zlepšil na 21.39 a stal se univerzitním šampionem v hale i pod otevřeným nebem.

Cesta na olympijský vrchol

Slabší sezóna pak přišla v roce 2015. Na vině byla podle něj změna v tréninku, pro kterou se rozhodl. „Snažil jsem se víc kombinovat silový trénink s rychlostí a doufal, že se tak zbavím některých zdravotních problémů, které mě trápily. Bohužel tato strategie nevedla k úspěchu,“ dodává.

V průběhu zimní předolympijské přípravy se tak vrátil k původnímu tréninku, který nesl své ovoce. Do Ria odjížděl jako druhý muž průběžných světových tabulek. Dále měl hozeno pouze jeho reprezentační parťák Joe Kovacs, jenž byl také hlavním favoritem na olympijský titul. Crouser se však nechtěl smířit s druhým místem. V olympijském finále zarazil své soupeře již v druhé sérii, kdy poslal své náčiní do vzdálenosti 22.22, ve třetím pokusu přidal další čtyři centimetry a o svém triumfu definitivně rozhodl v páté sérii, kdy vylepšil hodnotu olympijského rekordu na 22.52. Jeho největší soupeři Joe Kovacs a Tom Walsh nebyli schopni reagovat a Crouser se stal olympijským vítězem. „Od olympijského finále to byl jeden velký kolotoč. Musel jsem hned odcestovat do Evropy na Diamantovou ligu. Teprve až na konci sezóny jsem si sedl na pohovku a uvědomil si, co jsem dokázal.“

Světový rekord? Otázka příštích sezón

Do budoucích let má tento teprve třiadvacetiletý vrhač smělé plány. Rád by ještě před olympiádou v Tokiu 2020 překonal světový rekord krajana Randyho Barnese 23.12, do kterého mu zbývá šedesát centimetrů. „Myslím, že světový rekord bude překonán dříve než v roce 2020. Věřím, že ho mohou překonat i Tom Walsh nebo Joe Kovacs. Všichni tři jsme ještě mladí a věřím, že v průběhu dalších sezón se budeme dohánět k výkonům přes třiadvacet metrů,“ věří.