Čtvrtkařky pod stupni: doplatily jsme na dráhy
Medaile nakonec nevyšla. Proč?
Denisa Rosolová (DR): Z vnitřní dráhy se běželo blbě, myslela jsem, že to bude lepší. Ale s těma rychlýma holkam se to nedá, krásně si pošetří síly, na seběhu z kopce to zkusí a my to musím rvát už od prvních metrů.
Zuzana Hejnová (ZH): Souhlasím. Dala jsem do toho stejné úsilí jako v semifinále, ale z těch vnějších drah si to pohlídají, člověka tam nepustí a drží si pozici do poslední chvíle. Tím člověka zablokují. Vnitřní dráhy jsou prostě nevýhodné. Myslím si, že kdybych měla čtvrtou dráhu a ne třetí, medaile by tam byla, ale co se dá dělat.
Jak vám bylo, když jste v jednu fázi závodu byly na samém chvostu pořadí?
DR: Já vím, že se dá i ze zadních pozic něco vymyslet, ale já jsem od stopadesátky běžela snad až ve čtvrté dráze a věděla jsem, že to bude těžké.
ZH: I já jsem věřila, obíhala jsem si to. Strkanice byla poměrně velká, chvíli jsem byla úplně zavřená, musela jsem na chvíli úplně z toho balíku vybočit. Celou dobu jsem běžela ve druhé dráze, i druhou zatáčku, takže už mi síly na konci nezbyly a soupeřky měly bohužel sil dost.
Zuzano, včera jste plánovala hlídat si tempo Britky, která nakonec zvítězila. Asi to za této situace nebylo možné, že?
ZH: Samozřejmě jsem chtěla, ale to bych musela rozběhnou úplně naplno, abych se zavěsila, a to bych stejně nevydržela.
Je pro vás výsledek velkým zklamáním?
ZH: V hale je to strašně nevyzpytatelné a záleží na losu drah. Je nešťastné, že jsme v semifinále měly tři nejrychlejší časy a daly nás do jednoho běhu. Nevím, proč to takto nalosovali, ale je to škoda. Kdybychom běžely v prvním běhu, měly bychom lepší dráhu a tím pádem bychom nejspíš dopadly líp.
DR: Uvidíme, jak to bude vypadat za dva roky, kdy je HME v Praze. Nechci být škodolibá, ale kdyby Švédové zjistili, jaké to je, když jim favoritky nasadí do jednoho semifinále, tak by to asi příště neudělali. To by se stávat nemělo.
Odhlédneme-li od tohoto výsledku, jak hodnotíte uplynulou halovou sezonu?
DR: Vstupovala jsem do ní trochu z formy, byla jsem nemocná, takže jsme z toho nakonec vytřískala docela hodně. Venkovní sezona bude o něčem jiném, tam na drahách záviset tolik nebude. Ale je pravda, že tady jsme byly čtyři ze šesti finalistek překážkářky.
ZH: Já do Göteborgu jsem jela s tím, že to beru jako přípravu na léto, a neměla jsem ani moc velké ambice, protože vím, že hladká mi tak nejde. Tohle bylo takové zpestření, takže zklamaná samozřejmě jsem, ale já doufám, že si to vyberu venku. Navíc jsem si tu udělala velký osobák, což jsem vůbec nečekala, takže už včera jsem měla splněno na 200 procent. Z takového výkonu se dají běžet překážky opravdu hodně rychle.
Odpoledne vás však ještě čeká štafeta. Zbyly vám ještě nějaké síly?
DR: Bude záležet na holkách, jak nám pomůžou. Britky mají ještě náhradnici, my nemáme, ale v Helsinkách, kde jsme získaly bronz, se ukázalo, že se dá běžet v únavě.