Čtyři zahraniční hvězdy, čtyři šampioni

Valerie

Jako první předstoupila před novináře Valerie Adamsová, již řadu let vládkyně koulařského sektoru. Hned na úvod olympijská vítězka z Pekingu i Londýna odmítla srovnání s vedle sedícím Janem Železným, toho času ředitelem mítinku, jenž má doma ještě o jeden nejcennější titul více. „Jemu jsem ještě trochu vzdálená,“ říkala s úsměvem Novozélanďanka, která nicméně už nyní je ve své malé zemi velkou hvězdou a těší ji, že láká k atletice mladé vrhače. Koulařka, která se po většinu času připravuje ve Švýcarsku, je v Ostravě poprvé, a tak ji jako mnoho dalších láká trofej, kterou v případě vítězství získá. „Moc ráda si tuhle cenu přivezu domů, i když tedy neběhám,“ povídala při pohledu na křišťálovou zlatou tretru.

Při dotazu na legendu své disciplíny Helenu Fibingerovou, která se připravovala právě tady na vítkovickém stadionu, si Adamsová hned vybavila své první setkání s českou šampionkou. „V Helsinkách 2005 mi předávala medaili, doufám, že se tady nějak potkáme,“ přála si 28letá vrhačka, která se sama stává jednou z atletických legend: Na velkých světových akcích vítězí bez přestávky od mistrovství světa v Ósace 2007 a její poslední „dílčí“ prohra se datuje do srpna 2010. „Je to na mě velký tlak na to zůstat nahoře, ale já přijímám tu výzvu,“ komentovala to koulařka, kterou těšilo, že dokázala vítězně zvládnout mítink v Eugene, který se pro ni nevyvíjel nejlépe.

Sally

Již několikrát chtěla do Ostravy Sally Pearsonová dorazit, vyšlo to teprve nyní. Jedním z důvodů byl pochopitelně světový rekord – byť už bývalý –, který tu v roce 2008 nad vysokými překážkami zaběhl Dayron Robles. „Proto jsem sem přijela,“ říkala dnes odhodlaně 26letá Australanka. „Vím, že to tady je možné. Původně jsme tu měly s trenérkou v plánu vrchol s útokem na světový rekord,“ nechala se slyšet Pearsonová, která však musela situaci přehodnotit kvůli dvakrát zraněnému zadnímu stehennímu svalu.

Poprvé se s ním potýkala po tréninku v únoru, přišlo prý bez předešlého varování. „Podruhé jsem myslela, že je to konec sezony, ale nakonec to nebylo tak zlé,“ komentovala menší potíž, která se jí přihodila počátkem května v Chonburi na Srí Lance při úsilí o limit na mistrovství světa se štafetou. Pearsonová tak musela ambiciózní cíle přehodnotit a Ostrava bude jejím prvním startem v sezoně. Byla proto opatrná směrem k přáním pořadatelů v úsilí o nezdolný rekord mítinku 12.65. „Vím ale, že 12.5, 12.6 bych už nyní mohla běžet.“

Když přišel dotaz na superčas 12.26 Američanky Rollinsové, usmála se: „Věděla jsem, že to přijde … Teď je rychlejší než já, ale to je běžné, že se každý snaží vylepšit svůj čas, jak se dá,“ povídala a hned na situaci našla pozitiva. „Ukazuje se, že se k časům z 80. let můžeme přiblížit. A jestli rekord někdo překoná, tak jen doufám, že to budu já,“ vyprávěla překážkářka, která po svém triumfu v Londýně nezaznamenala nějaký velký skok. „Peking to změnil mnohem víc, bylo mi 21 let, na své první olympiádě, v prvním velkém finále a už se mi houpala na krku stříbrná medaile,“ vyprávěla komunikativní atletka.

Kenenisa

Při prezentaci vytrvalecké hvězdy Kenenisy Bekeleho pořadatelé nemohli nevzpomenout na záměnu čísla při předešlém startu na Tretře v roce 2004. Etiopský šampion odběhl desítku se jménem svého bratra Tarika na hrudi. „Samozřejmě si to pamatuju. I já si toho totiž všiml až po závodě,“ říkal starší ze sourozenecké dvojice, kterému to ale zjevně neuškodilo: zlomil tu v Ostravě světový rekord, který je nadále druhým nejrychlejším v historii této trati.

Zítra bude mít na poloviční vzdálenosti menší, přesto stále vysoké ambice: co nejlepší čas, aby si zajistil nominaci na mistrovství světa. „Chtěl bych běžet pod 13 minut, o kolik, to bude záležet na počasí a tempu závodu. Nevím úplně přesně, jak na to jsem,“ popsal své rozpoložení Bekele. Zároveň zapochyboval o jistotě nominace ze strany federace na desítce. „Není to ještě 100%, i když vítěz z Eugene měl být jasný,“ řekl směrem k ohlášenému kvalifikačnímu závodu, který zvládl.

I proto bude zítra motivace být co nejlepší silná, navíc si 31letý vytrvalec uvědomuje, že ani on nemládne. „Není to s postupujícím věkem jednoduché … s každým rokem se objevují noví a noví běžci. Ale když jsem zdravý, pořád mladší dovedu porazit,“ říká k tomu trojnásobný olympijský vítěz, který se mimo jiné nechal slyšet, že ještě tento rok zkusí startovat na silnici: určitě by měl absolvovat půlmaraton a možná i celý. Než opustil konferenční sál, setkal se Etiopan s úspěšnými atlety z olympiády dětí a mládeže (viz foto).

Jelena

Zcela mimořádný úlovek se podařil pořadatelům v osobě tyčkařské světové rekordmanky Jeleny Isinbajevové. Před Ostravou se objevila pouze v Šanghaji, po Tretře zamíří před Moskvou pouze na ruský šampionát. „Udělám zítra vše pro nejlepší výkon. Zranění z Šanghaje je pryč a jsem připravena dobře,“ hýřila optimismem olympijská šampionka z Atén a Pekingu. „Určitě budu chtít skočit rekord mítinku (483, drží jej Američanka Dragilaová), a pak uvidíme, co bude dál,“ dodala a nikterak překvapivě se nebála ani své očekávané konkurentky, Yarisley Silvaové. Dobře prý ví, že 490 (výkon roku Kubánky) už dokázala mnohokrát skočit.

V sezoně jako takové pochopitelně vidí Isinbajevová jediný vrchol: domácí mistrovství světa. „Žádný tlak necítím,“ odmítla obavy z nervozity před svým publikem, „naopak se moc těším na to, jak mě všichni na stadionu budou podporovat. Navíc jsem naposledy závodila v Lužnikách v roce 1998,“ připomněla dlouhou závodní pauzu na olympijském stadionu. Zároveň naznačila, co plánuje po letošním vrcholu. „Je mi 31, chci se vdát, mít dítě. V hlavě pořád mám Rio, ale opravdu nevím, co se stane. Vše bude záviset jak se mi povede v Moskvě,“ přiblížila.