Další tucet legend do Síně slávy IAAF

Tři Sověti, dva Američané, po jednom zástupci Austrálie, Finska, Ruska, Alžíru, Francie, Británie a Norska. Takové je „národnostní“ složení vybrané party, o kterou Mezinárodní asociace atletických federací oficiálně rozšířila dosavadní škálu největších postav atletické historie. Všichni přitom splnili nelehká kritéria, která jsou pro vstup do tohoto prominentního klubu stanovena. Alespoň dvakrát vyhráli olympijské hry či mistrovství světa a za svou kariéru alespoň jednou překonali tehdejší světový rekord, případně zásadním způsobem přispěli k rozvoji atletiky. Od doby, kdy pověsili své tretry na pověstný hřebík, přitom muselo uplynout minimálně desetiletí.

Kdo jsou oni nováčci v Síni slávy? Nejvíce vody uplynulo od závodění finského vytrvalce Hannese Kolehmainena, který zářil už od dob olympiády v roce 1912. V druhé polovině čtyřicátých let se začala odvíjet skvostná kariéra amerického sprintera a překážkáře Harrisona Dillarda, k jeho současníkům patřili i další z oceněných – australská sprinterka Marjorie Jacksonová a Dillardův koulařský krajan  Parry O´Brien.  Na konci šedesátých let se začal prosazovat sovětský trojskokan Viktor Sanějev, v následující dekádě se k němu přidali britský vícebojař Daley Thompson, běžkyně na dlouhé trati Grete Waitzová a další ze Sovětů – dosavadní kladivářský rekordman Jurij Sedych. Společnost v listině dosud nepřekonaných rekordmanů mu dělá další bývalá členka Sborné, koulařka Natalia Lysovská, jež své disciplíně dominovala od poloviny osmdesátých let. Tři zbývající do legendárního tuctu dodala závěrečná dekáda minulého století – francouzskou sprinterku Marie-José Perecovou a  středotraťaře Noureddina Morcelliho z Alžíru a Světlanu Mastěrkovovou z Ruska.