Deník šéfa výpravy I.

Ahoj atletičtí fandové,

již od halového mistrovství Evropy je fanoušek součástí týmu, a tak jsem se rozhodl pro ty, kteří tu s námi nemohou být, napsat pár vět. Každý den vás budeme informovat, abyste byli opět součástí týmu. 

Samotná cesta proběhla bez problémů. V letadle sice byla trochu zima, ale nakonec jsme to přežili bez zdravotních komplikací. Na letišti v San Diegu došlo k lehčímu zdržení při přebírání aut, ale nakonec jsme do hotelu dorazili akorát tak, abychom něco málo pojedli v místní restauraci a šli na kutě. Devět hodin časového rozdílu, to je to, oč tu teď běží. Snad se s tím srovnáme rychle. Jediný stín, nedorazily tyče, uvidíme zítra.

Druhý den zjišťujeme, že zakoupená masérská lehátka do hotelu nedorazila. Vypadá to, že budeme muset do obchodu zajet osobně a vyzvednout je. Zatoulané tyče dorazily, takže nás čeká další cesta na letiště.

S Tomášem Dvořákem a trenéry jedeme na první obhlídku Olympijského tréninkového centra, kde budeme trávit většinu času. Spokojenost je veliká, prostorný komplex nám nabízí vše, co pro aklimatizační a tréninkový pobyt potřebujeme, Atletický ovál s třináctidráhovou rovinkou, vrhačská louka, 8 dálkařských sektorů a mnoho dalšího. Překvapilo nás také počasí. Je tu nádherně. V centru testujeme i jídelnu. Je skvělá, a tak plánujeme obědy zde. Našli jsme i odpočívací místnost, takže pokud by někdo plánoval dvoufázový trénink, nemusí přes poledne cestovat na hotel.

Odpoledne již jdou všichni na krátký trénink. Někteří trenéři se přidali, ale jednoznačně nejlíp na tom je trenér Jiří Sequent. Přesvědčit se můžete i na videu z kempu. Trénink proběhl v naprosté pohodě a ve skvělé náladě. Zpět na hotel se vracíme ve dvou skupinách, protože Tomáš Staněk se zdržel v posilovně. Radek Juška měl narozeniny, a proto jsme se vypravili i na společnou večeři. V deset jsme zpět a hurá do postele.

Držte nám pěsti a pamatujte, fanoušek je součástí týmu, napište našim atletům a povzbuďte je, závodí i pro vás a budou moc rádi.

Galerie