Deník šéfa výpravy IV.
Ahoj atletičtí fanoušci,
je 12. března a náš kemp se pomalu chýlí ke konci. Začínám cítit ten známý, vkrádavý pocit očekávání. Musím říct, že jsem zatím moc spokojený. A myslím, že atleti také. Pokud se podívám na atlety na hřišti, jsou všichni připraveni. Jak to je ale doopravdy, vědí jenom oni sami. Ale všichni, co jsou zde, věnovali maximum, co mohli, aby se sem dostali, a proto tu také jsou. Rozhodovat bude ten den, ta hodina a vteřina, ve které se odděluje úspěch od neúspěchu. Možná se ptáte, proč jsem dnes začal deník takto zvláštně. Když jsem se chystal psát tuto kapitolu, říkal jsem si, co napsat, aby vás to zaujalo.
Rád bych vám dnes řekl něco o rozdílu mezi úspěchem a neúspěchem ve sportu a atletice zejména. A proč vám to povídám, říkáte si možná…protože jste to vy, kteří mají tu moc sportovce oslavovat v dobách jeho slávy, podržet v časech, kdy, ať už z jakéhokoliv důvodu, se mu nedaří a také dehonestovat, když už vás sportovec prostě nebaví. Atletika je sport, který nic neodpustí, je měřitelný a nedá se oblafnout. Někteří potřebují trénovat hodně a někteří málo, jedni mají talent od Boha a jiní musí dřít o to víc, aby se dostali na vytoužené stupně vítězů. Ale nikdo z nich to nemá zadarmo a věnuje tomu část svého života. Atletika je svou podstatou sobecký sport, ale neznám jediného atleta, který není rád, že může cítit podporu rodiny, přátel i fanoušků, že cítí ty úsměvy lidí u televizorů a že, alespoň na chvíli, probouzí národní hrdost Čechů.
Všichni, kteří jsou dnes tady a také ti, kteří přijedou až do dějiště šampionátu, jsou v kruhu nejlepších atletů světa. Nejlepších atletů na světě. Oni jsou vy. Myslete na to, až budou vítězit. Myslete na to, až budou prohrávat. Rozdíl, mezi tím - být nejlepší a nebo stát na bedně, je zejména v atletice, velmi malý. Ale i při své prohře, to budou jedni z nejlepších atletů na světě, kteří budou včetně dalších lidí z mnoha oborů, vzory pro mé a další děti. A budu pyšný, že těmito vzory budou Češi.
A ještě jednu poznámku…možná to nevíte, ale za úspěchem sportovce stojí mnoho opomíjených lidí, ale dnes bych rád vypíchl ty nejbližší, trenéry. Jsou se sportovci většinu jejich sportovního života, a to na úkor svých rodin a přátel, někteří atletice obětovali i to. Bývají mentory i hromosvodem nálad sportovců, jsou kapitány úspěchu i neúspěchu. Často zůstávají ve stínu slávy svých svěřenců, a to i přes to, že atletice obětovali mnohdy více než samotní sportovci. A bez nich a ostatních, kteří sport zajišťují, bychom tak skvělé sportovce nikdy neměli.
Myslete na to, až se rozhoří boje o medaile a fanděte celé atletice. Je to totiž nejkrásnější sport ze všech.
Buďte pravými fanoušky a my uděláme vše proto, abychom Vám to vrátili.
