Deník šéfa výpravy V.

Ahoj atletičtí fanoušci,

nejdříve bych chtěl dnes poděkovat za ohlasy na minulý díl deníku. Ukázalo mi to, že nejsem v těchto názorech osamocen, a to je pro mne dobré znamení. Dobrá znamení máme i my tady. Je třeba našlapovat potichu a k HMS hledět s pokorou, ale mám samé dobré zprávy. Jedna z nich je, že jsou všichni zdravotně v pořádku. Ano jistě, jsou tu malé bolístky a trápení, ve vrcholné formě je atlet vždy na tenkém ledu, ale to už patří ke koloritu před vlastním závodem. Možná nevíte, že fyzioterapeuté, maséři a lékaři výprav mají jednu mnohdy důležitěší funkci, než je jejich vlastní profese. V posledních chvílích před závody se stávají oporou závodníkům, psychology a kamarády do deště. Často  s nimi závodníci tráví chvíle, kdy nechtějí být sami, kdy potřebují utratit čas, kdy…… potřebují mít někoho vedle sebe. Tím nechci říci, že nejsou situace, kdy jsou tito andělé potřeba na sto procent, protože je závodník opravdu v problému. Víte, atlet musí být ke svému výkonu stoprocentně fit, narozdíl od některých jiných sportů, i malá bolístka, prkotina, má zcela zásadní vliv na výkon. Může vám změnit načasování pohybu u technických disciplín a zaplní hlavu pochybnostmi u těch běžeckých. Pak je na řadě medical tým. Ať tak nebo tak, jsme rádi, že jsou tady.

Pokud mám dnes mluvit konkrétně o dobrých znameních, jedním z nejvýraznějších je rekord skupiny Dalibora Kupky. Pája Maslák zaběhl na tréninku 300 m za 31,58 !! Asi se večer díval na Ghost Ridera :) I ostatní se však činili. Bejček si našel dřevěný kruh, aby měl stejné podmínky jako budou v hale, a hodil něco málo přes dvacet. Dopadiště bylo však poměrně hodně do kopce, a tak byl docela spokojený. Rád bych vám napsal, co říkal konkrétně… ale vůbec jsem mu nerozuměl…:)  Kuba měl naplánovaný klus, Kristiina speciální tempa. Zde bych se trochu pozastavil. Naše odhodlání, abychom mluvili slušně, se poněkud neujalo. Sport je o emocích a někdy jsou vulgarismy potřeba. Ani to tak nezavinila neochota do této výzvy jít, spíše jsme to nestačili počítat. Máme ale všichni pocit, že Kristiina Maki by se nad sebou měla zamyslet :) Chtěla nás ošálit finštinou, ale my máme slovník. Já to ale nevzdám a je to pro mne výzva do dalších akcí. Adam a Radek si dali techniku dálky a Adam rozhlašuje, že Radka porazil. Nedokážu posoudit, jestli je to dobrá zpráva a pro koho :) Tak snad nešlo o dálku:), Michal Balner včera relaxoval, jeho trénikový parťák si dal skákání a přišel moc spokojený. Nic nezlomil a létalo to, tak hurá. 

A přišel také čas stmelit kolektiv. Takže jsme naplánovali společný obídek v indiánské rezervaci nedaleko tréninkováho centra. Chodící encyklopedie a kuchaři Tomáš Dvořák a Karolína  dojeli pro neuvěřitelné maso a tábornickou výbavu a připravili nám luxusní vrcholovou stravu. Všichni jim moc děkujeme, bylo to více než dobré. Chvilku jsme na příjemném sluníčku a v krásném prostředí poseděli, probrali důležité věci a chtěli se vrátit poklidnou cestou do hotelu a odpočívat. Bohužel nám to nebylo dopřáno a hladký přesun nám narušila nucená přestávka pro Albyho, který prostě nutně musel. No co, Alby. Jsme tým a tak jsme zastavili.

Buďte s námi, buďte tým.