Desetibojař Šebrle chtěl na pláž, místo toho byl na roztrhání
Aktuality
Úplně jiný plán měl na dnešní den připraven olympijský vítěz Roman Šebrle.
Český desetibojař se chystal navštívit svou rodinu na pláži, místo toho byl na roztrhání. Slíbil on-line internetový rozhovor s fanoušky, musel na oficiální tiskovou konferenci a podstoupil také test na krevní doping. Večer si užije a zazpívá si hymnu při vyhlášení vítězů na olympijském stadionu, pak půjde slavit do Českého domu.
"Jsem rozbitý, celou noc mě strašně bolely nohy. A bude to v ještě horší," vykládal den po svém aténském triumfu. Do postele se dostal až kolem páté hodiny; aby se mu dobře spalo, dal si "panáka".
"Čekali na mě v olympijské vesnici trenéři, maséři, doktoři i Dvořka," připomněl i Tomáše Dvořáka. "Já se vždycky těším na bujaré oslavy, a pak z toho nikdy nic není," litoval naoko. "Ale určitě ještě něco přijde, tady i potom doma."
Hned po závodu musel na dopingovou kontrolu, ale zdržel se na ní až do čtyř do rána. "Ale ne proto, že by se mi nechtělo, ale byla tam fronta," vykládal. Dopingová kontrola krve znamená dát i moč, ale ve větším množství než po závodu. Když se to atletovi nepodaří, musí se vzorek vylít a znovu celý naplnit. "Naplnil jsem tak pětinu a najednou to přestalo. Tak si říkám, je to v prčicích," smál se desetibojař. "Pak se to naštěstí rozjelo."
Spal asi šest hodin, ráno si potom přečetl nespočet textových gratulací od kamarádů. Přišly mu i blahopřejné zprávy od Roberta Změlíka, olympijského vítěze z Barcelony, a kamaráda Roberta Reichela, člena vítězného hokejového týmu z olympiády v Naganu. "Vítali mě v klubu," smál se.
A měl dneska Šebrle alespoň chvilku jen pro sebe? "No, tak možná na záchodě..." smál se. Jednu možnost bude ale mít večer na olympijském stadionu při vyhlašování vítězů. Zahraje mu česká hymna. Prý si ji i zazpívá. "Trochu se stydím, takže tak polonahlas," pravil.
ČTK
"Jsem rozbitý, celou noc mě strašně bolely nohy. A bude to v ještě horší," vykládal den po svém aténském triumfu. Do postele se dostal až kolem páté hodiny; aby se mu dobře spalo, dal si "panáka".
"Čekali na mě v olympijské vesnici trenéři, maséři, doktoři i Dvořka," připomněl i Tomáše Dvořáka. "Já se vždycky těším na bujaré oslavy, a pak z toho nikdy nic není," litoval naoko. "Ale určitě ještě něco přijde, tady i potom doma."
Hned po závodu musel na dopingovou kontrolu, ale zdržel se na ní až do čtyř do rána. "Ale ne proto, že by se mi nechtělo, ale byla tam fronta," vykládal. Dopingová kontrola krve znamená dát i moč, ale ve větším množství než po závodu. Když se to atletovi nepodaří, musí se vzorek vylít a znovu celý naplnit. "Naplnil jsem tak pětinu a najednou to přestalo. Tak si říkám, je to v prčicích," smál se desetibojař. "Pak se to naštěstí rozjelo."
Spal asi šest hodin, ráno si potom přečetl nespočet textových gratulací od kamarádů. Přišly mu i blahopřejné zprávy od Roberta Změlíka, olympijského vítěze z Barcelony, a kamaráda Roberta Reichela, člena vítězného hokejového týmu z olympiády v Naganu. "Vítali mě v klubu," smál se.
A měl dneska Šebrle alespoň chvilku jen pro sebe? "No, tak možná na záchodě..." smál se. Jednu možnost bude ale mít večer na olympijském stadionu při vyhlašování vítězů. Zahraje mu česká hymna. Prý si ji i zazpívá. "Trochu se stydím, takže tak polonahlas," pravil.
ČTK