Divoká noc v Riu, Kudlička čtvrtý, Balner 7.
Tak na tohle tyčkařský fenomén Lavillenie není zvyklý. Ne, že by nikdy neprohrál, to jistě ne. Naopak na doskočištích, které jsou na soutěžích IAAF, má kvůi velkému ohybu tyčí technické problémy a je to i jeden z důvodů, proč zatím nemá titul z MS. Ale aby na něj diváci bučeli, to se mu sotva někde stalo. Jenže Brazilci měli ve hře svého koně Thiaga Braze Da Silvu a svůj temperament nekrotí jen proto, že nejsou na fotbalovém, ale atletickém stadionu a zjevně ani nerozlišují, zda je na ploše světový rekordman Lavillenie anebo třeba sprinter Gatlin s dopingovou historií (tomu se také včera dostalo potupného bučení). Zkrátka a dobře: Francouz skákal výtečně, 598 by byl olympijský rekord. Jenže Brazilec byl ještě lepší a přenesl se o 5 centimetrů výš - 603. Osobákem vylepšeným o 11 cm se tak stal členem vybraného klubu šestimetrových a pod otevřeným nebem skočili výš jen Bubka, Tarasov, Markov, Walker a Lavillenie. Bronz si vysloužil Američan Kendricks, jenž zvládl 585 cm.
Ve hře o medaili byl i Jan Kudlička, zvlášť když skočil 550, 565, a dokonce i 575 cm napoprvé. Jenže pak se vývoj soutěže obrátil proti svěřenci Boleslava Patery, tři soupeři - medailisté - se přenesli přes 585 napoprvé a naopak Jan poprvé chyboval. Z jeho pohledu nemělo smysl pokoušet se o rekord (pozici by si nevylepšil) a dvě zbývající šance si ponechal na 593, kde však neuspěl. Skončil tak na děleném čtvrtém místě s Polákem Liskem. "Přál jsem si, aby to dnes šlo do těch 585 samo, a to se povedlo. Poučil jsem se z kvalifikace, udělal tři pěkný skoky, super. Pak jsem chtěl udělat tři pěkné skoky na 585, určitě jsem na to dneska měl. Ale bohužel ten scénář závodu se vyvíjel tak, že mě nenechali to doskákat, protože medaile by samozřejmě byla mnohem zajímavější než skočit rekord 585 a být s tím zase čtvrtý," popsal Kudlička a vyloučil, že by měl zkusit doskákat 585. a pak mít tři na další výšce. "Ne, to ne, přece jen jsem na stadioně od čtvrt na šest a už je po půlnoci," kroutil hlavou. "Dneska to bylo super, byl jsem skvěle připravený, skákal na nejtvrdší tyči na stadioně a vydržela, protože to byla ta ťuklá z Amsterdamu - a co dodat. Jsem čtvrtej, tak jsem čtvrtej. Škoda," uzavřel.
Kudličkův parťák Michal Balner zdolal základní výšku 550 napoprvé, pak už ale o 15 cm výš třikrát neuspěl. "I když jsem říkal, že kvalifikace je ta nejtěžší věc, bylo pro mě bylo tohle finále mnohem těžší. Bylo to strašně dlouhé, navíc problémy se stojanem, déšť. Pro mě je ale sedmé místo něco úžasného," radoval se. "Vůbec jsem s tím nepočítal a jsem rád, že jsem se dokázal hecnout a dát 550 na první pokus, to bylo rozhodující. Trošku mě mrzí ty pokusy na 565, ale já už nemohl. Finále jsem si užil, byl to pro mě skvělý závod a jedeme dál. Těším se na další roky, ještě vydržím," slíbil. Michal pak chtěl sledovat Jana co nejdéle na ploše, schovával se jak jen to šlo, nakonec jej však rozhodčí přeci jen odvedli pryč.
Fantastická osmistovka. Do děje výrazně zasáhl teprve 19letý keňský mladík Alfred Kipketer, jenž se při seběhu natlačil před o osm let staršího krajana Rudishu, aby pak prvním kolem proběhl hluboko pod 50 vteřin (49.23). Brzy poté začal zpomalovat a brzy se přes něj začali převalovat soupeři. David Rudisha převzal otěže závodu (600 m za 1:16.04), a pak už je nepustil, cílem proběhl ve skvělém letošňáku 1:42.15, byť tedy o vteřinu a čtvrt pomaleji než při světovém rekordu před čtyřmi lety - lepší výkon mu zřejmě vzaly dvě strkanice s Kipketerem. Za úspěšným obhájcem se na stříbrnou pozici vyšvihl výborným závěrem Alžířan Machlufi, který v Londýně vyhrál 1500 m, navíc vylepšil národní rekord na 1:42.61. Bronz před tuhnoucím Francouzem Bossem bral díky osobáku 1:43.93 Američan Murphy.
Neméně úchvatné představení předvedly čtvrtkařky. Do cílové rovinky vbíhala se slušným náskokem Shaunae Millerové a už už se zdálo, že bahamská sprinterka svou jízdu dotáhne v pohodě dokonce. Jenže pak začala tuhnout a Američanka Felixová ji mocně dotahovala, ba snad i kousek před šachovnicí předstihla... jenže do cíle Millerová hodila rybičku a ta jí nejspíše vynesla titul, navíc v osobáku 49.44. Felixová padla o sedm setin, bronz brala s odstupem, ale také ještě pod 50 vteřin (49.85) Jamajčanka Jacksonová, naprázdno tak vyšla zkušená Hastingsová.
Obě čtvrtkařky překážkářky do semifinále...
Zuzana Hejnová si v druhém běhu v poklidu doběhla na druhém místě pro přímý postup ve svém nejlepším letošním čase 55.54. "Mám z toho běhu skvělý pocit. Chtěla jsem si to pohlídat a vůbec mi nevadí, že jsem nevyhrála běh. I tak budu mít dobrou dráhu. Těší mě, že jsem pošetřila síly a snad nějaké pošetřím i v semifinále. Pocitově jsem běžela uvolněně a závod jsem si pohlídala," uvedla svěřenkyně Dalibora Kupky.
Denisa Rosolová proběhla ve svém běhu cílem na čtvrtém místě v sezónním maximu 56.36. Po diskvalifikaci Jamajčanky Nugentové se posunula na třetí přímo postupovou příčku, ta však uspěla s protestem a Denisa tak postoupila na čas. "Osmá dráha mi vůbec nevadila. Mohla jsem běžet sama na sebe. Navíc mě Jamajčanka brzy seběhla, takže jsme tam byly dvě. S časem příliš spokojená nejsem, ale vzhledem k podmínkám, které panovaly při rozcvičení, se tomu ani nedivím," řekla svěřenkyně Martiny Blažkové.
...a nakonec i Svoboda
Úvod večerního programu narušil déšť a nejvíce postihl sprintery překážkáře. První dva běhy na 110 metrů překážek se uskutečnily a poté, co se déšť utišil, nastoupil třetí rozběh s Petrem Svobodou. Ten finišoval na šestém místě v čase 13.65, což mu nejprve stačilo na postup časem. Ovšem následně přišla diskvalifikace dle pravidla 168.7b (úmyslné sražení překážky). Česká výprava proti tomu podala protest a čekalo se na verdikt jury. Ten byl uznán a Petr vrácen do výsledků. Mezitím však zasáhlo do děje rozhodnutí, že dostanou šanci zopakovat svůj start ti, kteří z prvních dvou deštivých běhů nepostoupili přímo. A jelikož v opakovaném běhu "poražených" vyhrál Jamajčan Carter za 13.51, bylo jasné, že Petr by se případně vrátil na první nepostupové místo do semifinále. Česká výprava podala tedy včera ve večerních hodinách (kvůli časovému limitu ještě dříve než měla rozhodnutí prvního protestu) druhý protest, kde česká výprava namítla, že Carter byl v původním běhu diskvalifikován, takže by neměl být tím, kdo postoupí na úkor Svobody. I tento protest byl úspěšný a český překážkář se tak objeví v semifinále.
„Jsem strašně šťastný," radoval se Petr. "Včera při odjezdu ze stadionu jsem pořád koukal na telefon s velkým strachem, že mi přijde sms, že protest je zamítnutý a já skončil. Po návratu na pokoj mi zavolal Tomáš Dvořák, že první protest uznali, měl jsem strašnou radost, ale hned mi sdělil, že po dodatečném běhu jsem první nepostupující, ale že dávají další protest na Jamajčana do semifinále, ale v to jsem už moc nevěřil, hlavně po tom, kolik protestů bylo podáno a já už měl štěstí a jeden vyhrál (tedy vyhrálo za mě vedení…:-)). Takže zase jsem si sedl na postel a koukal do prázdna a šel to zkusit zaspat. A ráno hned telefon od Tomáše – mého posla dobrých zpráv, že se to podařilo a běžím semifinále. Za což děkuji všem, co za mě celou noc a ráno bojovali!“
„V druhém protestu jsme poukázali na to, že nemohou nepostoupit do semifinále někoho kvůli člověku, který byl diskvalifikovaný Myslím, že to je majsrtštyk," říká Tomáš Janků, vedoucí atletické výpravy. "Byl to podle nás jediný možný způsob, jak dostat Petra zpátky do hry. Když někoho diskvalifikují a následně ho nechají běžet v rerunu, tak vlastně přiznali, že udělali chybu. Vlk se nažral a koza zůstala celá. Podle nás neměl Jamajčan nastoupit v rerunu, ale oni ho tam nechali a dobře vědí, že udělali chybu. Aby se neshodili, tak tam Jamajčana nechali a zároveň nám uznali protest. Myslím, že z našeho pohledu jsme postupovali správně a šlo o jedinou možnou argumentaci, aby byl protest uznán… Nicméně si myslím, že profesní úroveň rozhodčích je tu špatná. Špatné počasí může způsobit špatná rozhodnutí a to, co se dělo včera při rozbězích překážek, je pro mě neuvěřitelné.“
Svou kvalifikaci absolvovaly také diskařky, a bude to finále se vším všudy, neb se nekonal žádný velký výpadek. Osm diskařek zvládl stanovenou normu 62 metrů, k nim byly doplněny zbývající čtyři, které přehodily šedesátku. Nejdál doletělo náčiní z ruky Kubánky Pérezové - 65.38.
Galerie
