Do Paříže odletěly už i maratonkyně. A také Zuzana Hejnová pro londýnské stříbro
Olympijský atletický program poprvé v historii uzavírá maraton žen, je tedy naplánován na neděli. Mužský maraton, jenž býval tradiční tečkou, se běží již v sobotu. Česká výprava bude mít dvě želízka v ohni, neboť náročný kvalifikační limit opět splnila dvojice Tereza Hrochová a Moira Stewartová (na foto vedle nich stojí jejich trenéři, vlevo prvně jmenované Vladimír Bartůněk, vpravo Václav Janoušek).
Hrochové by trať měla sedět, Stewartová se na ni důkladně připravila
Tereza Hrochová pojede na své druhé olympijské hry a má jednoznačný cíl: vylepšit 58. místo z Tokia, respektive Sappora, kam byly vytrvalecké silniční závody přeloženy. „Když budu v první půlce, budu spokojená. Sen je dvacítka, ale vím, že to bude hodně těžké,“ říká svěřenkyně Vladimíra Bartůňka, která nicméně věří, že je připravena dobře. „Odtrénovala jsem vše, co jsem měla,“ pochvaluje se vydařená vysokohorská soustředění, kterým předcházel osobní rekord na půlmaratonu 1:11:38 při mistrovství Evropy v Římě a umístění těsně za top 20. Do Paříže si však časové cíle nedává. „I když je start v osm ráno, je léto, může být teplo,“ uvědomuje si. Navíc pořadatelé připravili členitou trasu se stoupáními, typickou spíše pro cyklistické „klasikářské“ závody. „Zatím jsem trať viděla jen na videích, ale na kopečky jsem zvědavá. Doufám, že mi to bude sedět,“ dodává všestranná běžkyně pro niž je výhodou, že zvládá na vysoké úrovni vrchařské závody, co do profilu ještě mnohem náročnější.
Moira Stewartová splnila olympijský limit už do Tokia, ale měla až čtvrtý čas v konkurenci krajanek a zůstala tak pouze v roli náhradnice. Nyní naopak cestuje do Paříže s vizitkou národní rekordmanky, nejlepší čas české historie 2:25:36 zaběhla právě při kvalifikačním závodě ve Valencii. Po ní se nějakou dobu sbírala a první vrchol na Evropě v Římě jí nevyšel. „To bylo fakt špatné,“ zhodnotila nepovedený půlmaraton, „ale zpětně musím říct, že jsem ráda. V přípravě jsme díky tomu našli řadu chyb a poté jsme udělali hodně práce, aby se to už nestalo. Teď se cítím velmi dobře, a i test na 25 km v lehce pomalejším maratonském tempu vyšel,“ pochvaluje si. S trenérem Václavem Janouškem nepodcenili nic. Samozřejmostí byla vysokohoršká příprava, ale proběhla si i pařížskou trať. Ta je podle Stewartové určitě těžší, než vypadá na mapkách a vidí ji tak jako svou nevýhodu. Ale přidali kvůli tomu do tréninku i kopce. „Cítila jsem se v nich hodně dobře, jde i o nastavení v hlavě a všechny to budeme mít stejné,“ ví dobře.
Hejnová bude mít po roce a půl zase medaili
O něco později než natěšené maratonkyně dorazila na letiště také bývalá elitní čtvrtkařka překážkářka Zuzana Hejnová. Dvojnásobná mistryně světa a trojnásobná účastnice olympijských her odletěla se svou osudovou trenérkou Danou Jandovou a partnerem Markem rovněž do Paříže, aby zde po dvanácti letech (a dvou dalších hrách v mezidobí) převzala v pátek stříbro z Londýna, které jí bylo přiřknuto po prokázaném dopingu soupeřky. „Mám z toho radost, i když euforie není taková, jako by byla přímo na místě. Já jsem si ale ceremoniál užila i v Londýně, kde jsem doběhla třetí a teď si jdu převzít jinou barvu medaile,“ uvedla Hejnová. „Jen jsem teď asi rok a půl bez medaile, spousta lidí se na ni ptá, tak se docela těším, že ji zase budu mít u sebe,“ usmívá se. „A těším se také, že nebudu mít na sobě závodní tlak a že zažiju atletiku na olympiádě jako divák,“ uzavírá.
