Druhé místo pro mě znamená malé vítězství

Měl jste tušení, že byste dnes mohl urvat medaili?
Měl, protože na tréninku před odletem jsem skočil 230 centimetrů, což je můj tréninkový osobák. Šlo by to, forma šla nahoru, ale nechtěl  jsem nic zakřiknout.

I na zlato?
Snažil jsem se, co to šlo. Ale Uchov je halový démon, nebylo možné ho porazit. Já jsem spokojený,  pro mě je i druhé místo malé vítězství. Ale těší mě, že tenhle závod nebyla jen nějaká „Evropa“.

Měl jste trému z Uchova?
Vím, jaký je. Snažil jsem se na jeho pokusy ani nedívat, abych se neznervózňoval, protože mu to létalo vysoko. Je schopný vynechat třeba 227, pak shodit a dát 236.

Ale byl to dramatický závod…
Vždycky musí být drama. Byl jsem rád, že jsem šel všechny výšky na první pokusy, byl to pro mě čistý průběh.

Prožil jste docela dlouhé čekání na medaili..
Jojo, je to pár let,  už si ty závody ani nepamatuju. Konečně jsem to prolomil a doufám, že venku bude určitě Ivan (Uchov) porazitelný.

V čem byl takový zlom?
Zůstal jsem zdravý i celou halovou sezonu. Měl jsem jen jednu virózu, po které jsem se paradoxně začal cítit lépe. Tělo si odpočinulo, zregenerovalo z přípravy. Předtím jsem byl takový zatažený. Pak už to šlo nějak samo.  Snažili jsme se s trenérem  (Janem Janků st.) naplánovat vše tak, aby to dneska vyšlo.

Bude mít medaile doma nějaké čestné místo?
Určitě. Jedna už visí, ta olympijská. Druhá je u mamky v Havířově.

A jaké jsou další plány?
Vždycky byl můj sen vyhrát olympiádu, tak uvidím, co mi budoucnost přinese.