Duely pro Rio VI

Za úspěšnou obhajobou

Jessica Ennis-Hillová toho za svou kariéru již stihla opravdu mnoho. Brzy třicetiletá vícebojařka se poprvé objevila na mezinárodní scéně na mistrovství světa do 17 let v kanadském Sherbrooku, kde při své mezinárodní premiéře obsadila páté místo. O rok později skončila na MSJ v italském Grossetu osmá. Velký výkonnostní posun přišel v roce 2005, kdy dokázala ovládnout MEJ v Kaunasu a vybojovala bronzovou medaili na univerziádě v Izmiru.

V roce 2006 poprvé startovala na seniorské velké mezinárodní akci. Na evropském šampionátu v Göteborgu obsadila osmou příčku. Ve stejné sezóně vystoupila na bronzový stupínek při Hrách Commonwealthu. Rok 2007 zahájila šestým místem na HME v Birminghamu. V létě následovalo ME dvaadvacítek v maďarském Debrecenu, odkud si odvezla bronz ze stovky překážek. V srpnu pak poprvé startovala na seniorském mistrovství světa a zůstala těsně pod stupni vítězů na čtvrtém místě.

Nešťastnou pro ni byla sezóna 2008. Nejprve nedokončila závod na HMS ve Valencii a v květnu si pak na mítinku v Götzisu přivodila zranění kotníku, které ji připravilo o olympijské hry v Pekingu.

První velké seniorské zlato získala na mistrovství světa v Berlíně v roce 2009, kde dokázala kralovat závodu vícebojařek výkonem 6731 bodů. Na zlaté vlně pokračovala i v roce 2010. V hale se stala v katarském Doha mistryní světa v pětiboji a v létě dominovala na ME v Barceloně, kde vyhrála v rekordu šampionátu 6823 bodů. Jako velká favoritka odjížděla i na MS do Tegu. Nakonec z toho byla stříbrná medaile, protože lepší součet bodů složila Ruska Taťána Černovová.

Olympijský rok 2012 zahájila dalším stříbrem, a to na halovém světovém šampionátu v Istanbulu. Přestože předvedla velmi kvalitní výkon, na vítězství to nestačilo, protože mistryní světa v tomto závodě se stala Ukrajinka Natalia Dobryňská v halovém světovém rekordu v pětiboji, když složila 5013 bodů. Vrchol dosavadní kariéry britské vícebojařské hvězdy přišel na olympijských hrách v Londýně, kde po skvělém závodě vystoupala před domácím publikem na nejvyšší stupínek a stala se šampionkou v osobním i britském rekordu 6955 bodů.

V roce 2013 se rozhodla vynechat halovou sezónu a chtěla se soustředit na venek. Ovšem o světový šampionát ji připravilo zranění kotníku. Atletický rok 2014 poté vynechala kvůli rodičovským povinnostem a návrat chystala na následující sezónu.

Čekání na velké zlato

Šestadvacetiletá kanadská vícebojařka Brianne Theisen-Eatonová poprvé reprezentovala v mezinárodním měřítku na MS do 17 let v marockém Marakeši, kde skončila v celkovém pořadí sedmnáctá. Stejné umístění si odvezla i o rok později z MSJ, které se konalo v Pekingu.

Na seniorském světovém šampionátu poprvé závodila v roce 2009, kdy se atletická elita sešla v Berlíně, obsadila zde patnáctou příčku. V následujících sezónách sbírala hlavně americké vysokoškolské tituly. V letech 2009-2012 vybojovala tři halové a tři venkovní univerzitní primáty. Její výkonnost pozvolně stoupala. Ani ona se ovšem nevyhnula zranění. To ji připravilo o světový šampionát v Tegu. V roce 2012 odcestovala na své první olympijské hry. Při své premiéře pod pěti kruhy dokončila sedmiboj na jedenáctém místě.

První velká medaile přišla na mistrovství světa v Moskvě v roce 2013. V závodě našla jen jedinou přemožitelku, a tou byla Ukrajinka Hanna Melnyčenková (nyní Kasyanovová). Kanaďanka si tak odvezla z Ruska stříbro. V té době již jako paní Eatonová, protože se několik týdnů před šampionátem provdala za amerického vícebojaře Ashtona Eatona. V parádních výkonech pokračovala i v průběhu roku 2014. Na HMS v Sopotech si vylepšila osobní rekord v pětiboji na 4768 a byla opět stříbrná. Lepší byla pouze Nizozemka Nadine Broersenová. V létě si pak odvezla nejcennější kov z Her Commonwealthu.

Rok 2015

Letošní sezóna byla se strany fanoušků sedmiboje plná očekávání. Na mítinku v Götzisu se totiž vrátila po mateřské pauze Jessice Ennis-Hillová a nevedla si vůbec špatně. Na legendárním vícebojařském mítinku skončila čtvrtá se 6520 body. Závod měl však jasnou vládkyni, a tou byla právě Brianne Thiesen-Eatonová, která dokázala vyhrát v nejlepším letošním světovém výkonu roku 6808 bodů a nejbližší soupeřku za sebou nechala o více než 250 bodů. Pasovala se tak do role největší favoritky na světové zlato. Dobrou rychlostní formu potvrdila i těsně před MS, kdy byla členkou vítězné kanadské sprinterské štafety na Panamerických hrách v Torontu. Ovšem i forma její britské soupeřky stoupala směrem k vrcholu sezóny. V „Ptačím hnízdě“ dokázala nakonec překvapivě hladce zvítězit právě Jessica Ennis-Hillová, která se tak triumfálně vrátila na vrchol a Thiesen-Eatonová byla opět stříbrná.

Kdo obsadí sedmibojařský olympijský trůn?

Dá se jen těžko odhadovat, kdo se bude radovat z olympijského zlata v sedmibojařském klání v Riu. Podaří se hvězdně Britce obhájit nejcennější kov z Londýna nebo Kanaďanka ukončí své čekání na velké zlato? Obě budou rozhodně patřit k hlavním favoritkám závodu. Ovšem do tohoto souboje může zasáhnout třeba i někdo jiný.