Duely pro Rio VII
Neměla sobě rovnou
Jednatřicetiletá novozélandská koulařka je jedním z devíti atletů, kterým se podařilo získat zlato na světových šampionátech dorostu, juniorů i dospělé kategorie. Zařadila se tak například po bok Usaina Bolta, Jeleny Isinbajevové nebo Kiraniho Jamese. Valerie se v roce 2001 radovala z titulu mistryně světa do 17 let v maďarském Debrecínu, o rok později nejvyšší umístění zopakovala na juniorském "světě" v Kingstonu. V roce 2002 přišel také první seniorský mezinárodní úspěch, kdy vystoupala na stříbrný stupínek při Hrách Commonwealthu v Manchesteru. Svou premiéru na MS dospělých si odbyla v roce 2003 v Paříži a bylo z toho páté místo. Na svých prvních olympijských hrách v Aténách 2004 pak obsadila sedmou příčku, a to ji ještě několik týdnů před závodem postihl zánět slepého střeva.
První velkou medaili si připsala na MS 2005 v Helsinkách, kde původně skončila třetí, ovšem po diskvalifikaci Bělorusky Ostapčukové pozitivně testované na doping jí bylo dodatečně přiděleno stříbro. Zlato brala Ruska Olga Rjabikinová. O rok později se radovala z triumfu při hrách Britského společenství v Melbourne a také na Kontinentálním poháru v Aténách. Její dominance se začala naplno projevovat v roce 2007, kdy získala svou první zlatou medaili na světovém šampionátu, když jasné ovládla finále MS v Ósace.
Olympijský rok 2008 začala vítězstvím na HMS ve Valencii. Na olympijských hrách pak rozhodla o svém zlatu již prvním pokusem, kdy poslala své náčiní do vzdálenosti 20.56 a její soupeřky již nedokázaly odpovědět. V roce 2009 bez problémů obhájila světové zlato na MS v Berlíně. Její vítěznou sérii zastavila až při HMS 2010 v Dauhá Běloruska Ostapčuková. Adamsová si z katarské metropole odvezla stříbro. Na vítěznou vlnu se vrátila hned v průběhu letní sezóny, kdy ovládla podruhé hry Commonwealthu (tentokrát v Dillí) i Kontinentální pohár v Splitu. V následujícím roce 2011 pak dokázala v Tegu získat třetí titul mistryně světa za sebou. Závod navíc ozdobila novým rekordem mistrovství, který posunula na hodnotu 21.24.
Další olympijský cyklus vyvrcholil v roce 2012. Adamsová si nejdříve v hale vzala zpět titul mistryně světa a na olympiádě v Londýně poté obhájila i zlatou medaili. Ta ji ovšem byla přidělena dodatečně. V samotném závodě skončila totiž druhá za Ostapčukovou, která však měla další pozitivní dopingový nález a zlato připadlo Novozélanďance. Stala se tak teprve druhou koulařkou v historii, které se podařilo obhájit olympijský triumf. (Tou první byla Tamara Pressová z SSSR v letech 1960 a 1964).
Do historie se Valerie Adamsová významně zapsala v roce 2013, kdy se stala první ženou, která získala čtyři individuální tituly mistryně světa za sebou, když ovládla finálový závod při MS v Moskvě. V sezóně 2014 ji pak začaly trápit problémy s ramenem. Přesto dokázala vyhrát HMS v polských Sopotech i Hry Commonwealthu v Glasgow. V září téhož roku podstoupila operaci ramene. V letech 2011 až 2014 dokázala též opanovat celkové pořadí seriálu Diamantové ligy.
Převzala žezlo, udrží ho?
O dva roky mladší, 29letá Němka Christina Schwanitzová se do světové špičky probíjela o poznání složitěji. Svůj první mezinárodní úspěch si připsala na juniorském světovém šampionátu v italském Grossetu v roce 2004, kde si pověsila na krk bronzovou medaili. Další mládežnický úspěch si připsala na mistrovství Evropy do 22 let v Erfurtu v roce 2005. Ve stejném roce si připsala i premiérovou účast na MS mezi dospělými, v Helsinkách skončila na deváté příčce. V následujících letech se jí však něco podobného nadařilo zopakovat a v silné konkurenci německých koulařek se jí nedařilo nominovat v sezónách 2006 a 2007 na žádnou velkou mezinárodní akci.
To prolomila až v roce 2008, když se kvalifikovala na HMS ve Valencii a odvezla si ze Španělska šesté místo. Podařilo se jí také probojovat do nominace na olympijské hry do Pekingu, kde se dostala do finále a obsadila jedenáctou pozici. Zklamáním pro ni byl domácí světový šampionát v Berlíně, když si ve finále nezapsala jediný zdařený pokus.
Na první velkou medaili čekala až do roku 2011, kdy si vyházela na HME v Paříži stříbro - porazila ji pouze Ruska Anna Avdějevová. Na mistrovsví světa v Tegu si pak zopakovala umístění z předešlého MS a byla opět dvanáctá. V roce 2012 nejdříve neprošla kvalifikačním sítem při HMS v Istanbulu. V létě obsadila na ME v Helsinkách páté místo a na olympijských hrách v Londýně si oproti Pekingu o jednu příčku polepšila a skončila desátá.
První titul v dospělé kategorii získala při HME v Göteborgu v roce 2013 a její forma se začala stupňovat. V srpnu téhož roku vystoupila na stříbrný stupínek při světovém šampionátu v Moskvě, kde podlehla pouze Adamsové. Stejnou přemožitelku našla i při HMS v Sopotech v následujícím roce. Posadila se tak aspoň na evropský trun po triumfu na ME v Curychu.
Rok 2015
Uplynulý atletický rok byl pro obě závodnice naprosto odlišný. Christina Schwanitzová koulařskému sektoru dominovala. Patří jí první čtyři výkony v letošních světových tabulkách. Jen těžko hledala přemožitelku. Pouze dvakrát se to podařilo Číňance Lijijao Gongové. Na světovém šampionátu v Pekingu svou pozici potvrdila a dokázala zvítězit v novém osobním rekordu 20.77. Skvělou sezónu uzavřela ziskem diamantové trofeje. To Valerie Adamsová, která se dávala dohromady po operaci ramene a startovala pouze čtyřikrát. Nejdále se jí podařilo vrhnout na DL v Paříži, kde předvedla 18.79. Po dalším diamantovém mítinku v Londýně se rozhodla na MS v Pekingu nestartovat a doléčit své zdravotní problémy. V září absolvovala operaci kolene.
Kdo opanuje olympijský trůn
Christina Schwanitzová si zvykla vyhrávat a nebude na tom chtít nic měnit ani na olympijských hrách v příštím roce. Naopak Valerie Adamsová se bude vracet již po druhé operaci a bude si chtít vzít svou nadvládu zpět. Motivaci má ovšem velmi silnou, může se stát první koulařkou se třemi olympijskými zlaty.
Anketa
Kdo vyhraje závod koulařek v Riu?
79% Valerie Adamsová
12% Christina Schwanitzová
9% Někdo jiný