Dvořákovi už po stovce uťala olympijské naděje bolavá achillovka
V úvodním běhu na sto metrů skončil trojnásobný mistr světa kvůli zraněné
achillovce poslední časem 11,53 sekundy, chtěl však alespoň symbolicky pokračovat, aby mohl pomáhat světovému rekordmanovi Romanovi Šebrlemu. Nakonec však do dálky nenastoupil.
Do zpěvu Dvořákovi po první disciplíně desetiboje skutečně nebylo. "Zpívat vám tady nebudu," říkal. Achillovka hodně bolela. Přesto chvíli uvažoval, že by se na plochu stadionu ještě vydal, aby pomohl Šebrlemu v jeho boji o zlato, ale nakonec druhou disciplínu už sledoval pouze z hlediště. "Bolí to jako čert, neudělal bych ani krok," prohlásil.
Tři měsíce, od květnového desetiboje v Götzisu, doufal v zázrak. Pořádně netrénoval, aby bolesti ulevil, procházel rukama mnoha doktorů. Až do poslední chvíle přemýšlel, jestli do Atén vůbec pojede. Nakonec to zkusil a má čisté svědomí. "Co mi zbejvá," hlesl.
Tři týdny před olympiádou se začal cítil lépe, na nedělním tréninku dokonce jeho pocity byly nejlepší. "A teďka mi tam v tom šlehne," kroutil hlavou, kulhal a trpěl jako zvíře. Ulevoval si nepublikovatelnými výrazy.
"Furt mě to bolí někde jinde. Tuhle bolest jsem cítil před Götzisem, pak to zase bylo něco jiného," kroutil hlavou bronzový medailista z olympiády v Atlantě. Před čtyřmi lety v Sydney ho trápila bolest v podbřišku, tehdy skončil se sebezapřením šestý.
Výkon 11,53 sekundy na stovce ani nechtěl komentovat. "To jsem běžel naposledy jako sedmnáctiletý pitomec. Kašlu na to, do dálky bych se ani nerozběhl. Co tady dělám..." krčil bezmocně rameny. Už ráno tušil, že to nebude dobré. "Ta noha byla nějaká divná," povídal.
Pokud by chtěl dostat se na plochu a být nápomocen Šebrlemu i dál, musel by se v dálce alespoň rozběhnout a i v každé další disciplíně pak nastoupit na jeden pokus. "Jak bude chtít Šéba," řekl. "Mně to je jedno, jak bude chtít on," nevyjádřil se parťák.
Bývalý světový rekordman nakonec odstoupil a usedl v hledišti. "Tohle si snad ani nezasloužím," rozhazoval Dvořák rukama. "Bolí mě celá noha, jako bych se praštil kladivem do brňavky," popisoval, co cítí. "Jestli jsem si to včera na tréninku nedorazil, tak teď jo," řekl.
V Aténách se o něj stará fyzioterapeut Pavel Kolář, který mu sám řekl, ať zkusí závodit, že pro něj má řešení. "Na operaci to prý není, ale ve Švédsku prý vymysleli nějakou novou techniku léčby," má Dvořák naději na vyléčení. "Umrtví zanícené žilky nějakým speciálním nářadíčkem a silným ultrazvukem a krev by pak měla začít achillovku prokrvovat
rovnoměrně," popisoval. Před olympiádou se na sever Evropy vypravit nemohl, neboť po zákroku je nutný desetidenní klid. A dřív o tom nevěděl.
Dnes netušil, že by to mohlo dopadnout tak špatně. Ani neví, jestli má litovat, že do Atén jezdil. "To je pozdě bycha honit, chtěl jsem to zkusit," prohlásil. "Uvidím, co mi teď řekne Pavel," nechtěl dělat unáhlené závěry, jak bude nohu léčit a zda využije švédské nabídky.
Ani jak to s dvaatřicetiletým Dvořákem bude do budoucna, se dnes nikdo nedozvěděl. Bude ještě jedna olympiáda? "Ne," zavrtěl hlavou. "Tedy vlastně ona bude, ale..." zarazil se na chvíli. "I když nikdy neříkej nikdy. Uvidíme," nechtěl nic prozradit.
Když vyhrál v Aténách mistrovství světa, Šebrle tam byl jako novic devátý a český olympijský vítěz z Barcelony Robert Změlík odstoupil kvůli zranění. "Snad na to moje tehdejší zlato naváže Šéba, když já tady taky končím," věřil Dvořák.
ČTK