Eliška Klučinová ukončila kariéru
Eliška absolvovala první atletické krůčky v pražském Újezdu nad Lesy poblíž Klánovic, kde bydlela. Později si ji vyhlídl kladenský trenér Vít Rus, pod kterým se začala věnovat vícebojům a velmi záhy sbírala úspěchy na domácí i mezinárodní úrovni. Její první velkou mládežnickou mezinárodní akcí bylo dorostenecké mistrovství světa v marockém Marakeši v roce 2005, kde obsadila osmé místo. Stejného umístění pak dosáhla o rok později na mistrovství světa juniorů v Pekingu. První velká medaile přišla v sezóně 2007, kdy vystoupala na MEJ v Hengelu na stříbrný stupínek. Na mistrovství Evropy do 22 let v Kaunasu pak zaostala těsně pod stupni vítězů na čtvrté příčce. V srpnu si pak odbyla premiéru i na seniorské velké akci, kterou byl světový šampionát v Berlíně. To už bylo pod vedením Martiny Blažkové.
V sezóně 2010 dokázala v Kladně složit 6268 bodů a stala se spoludržitelkou českého rekordu v sedmiboji. O několik týdnů později si z mistrovství Evropy v Barceloně odvezla sedmé místo. Na čele českých historických sedmibojařských tabulek se pak osamostatnila v roce 2012, když opět na Kladně stanovila hodnotu nového národního rekordu na 6283 bodů. Na následném mistrovství Evropy v Helsinkách pak skončila osmá a při své olympijské premiéře v Londýně brala osmnáctou příčku. Na podzim téhož roku přestoupila do skupiny trenéra Františka Ptáčníka.
Dařilo se jí také v sezóně 2013, když nejprve vybojovala bronz na univerziádě v Kazani a následně obsadila s výkonem 6332 bodů sedmé místo na mistrovství světa v Moskvě. Že je pro ni kladenský stadion tím osudovým, potvrdila o rok později, když zde na mítinku TNT vylepšila svůj vlastní národní rekord v sedmiboji na 6460 bodů. Na pozitivní vlně pokračovala i v nadcházející halové sezóně, kdy se dostavil největší medailový úspěch mezi dospělými. Na domácím mistrovství Evropy v Praze si pověsila na krk bronzovou medaili a svůj úspěch navíc ozdobila novým národním rekordem v pětiboji, který má její zásluhou hodnotu 4687 bodů. Na mistrovství světa pod otevřeným nebem v Pekingu pak byla třináctá.
Olympijskou sezónu 2016 zkomplikovalo svalové zranění, a tak z toho nakonec bylo v Riu de Janeiru dvaadvacáté místo, což bylo pro Elišku zklamáním. O rok později na mistrovství světa v Londýně uzavírala TOP 10. Spokojena mohla být se svým vystoupením na halovém světovém šampionátu v Birminghamu 2018, kde skončila čtvrtá. Venkovní sezónu však musela kvůli zdravotním potížím vynechat. Poslední velkou mezinárodní akcí pro ni bylo halové mistrovství Evropy, které se konalo letos v Glasgow, odkud si odvezla desáté místo. Do letní sezóny jí pak opět nepustilo zdraví.
Svůj vůbec poslední start pak absolvovala o uplynulém víkendu na mistrovství republiky družstev v Hodoníně, kde svému klubu USK Praha výrazně pomohla k obhajobě titulu, když zvítězila ve skoku vysokém a byla pátá ve vrhu koulí. „Bronzem na Evropě jsem si splnila sen. Ještě stále můžu skákat vysoko a daleko, ale když mě vždy před vrcholem sejmulo zranění, tak mě to už nebavilo,“ uvedla záhy po svém posledním závodě v rozhovoru pro Českou televizi.
