Eurokrosu vládli Norové, Dvořáková 18.
Bláto, kopečky a trať plná zatáček, to čekalo na přespolní běžce na jihu Nizozemska – velký rozdíl oproti mrazu a tvrdému, rovnému hipodromu před rokem na Slovensku.
Tři zlaté a jeden bronz, to je bilance nejúspěšnějšího Norska, kde se k vítězným bratrům Ingebrigtsenovým a týmu juniorů přidala třetím místem Grovdalová. Čtyři kovy vybojovala také Francie, ale „jen“ dva tituly (2-1-1), třetí skončilo Turecko (2-0-3). Až čtvrtá skončila loni dominantní Velká Británie, ač získala nejvíce medailí, letos se jí ale nedařilo získat tolik titulů (1-4-1).
Jasně nejlepší však byli Britové v hodnocení za výsledky do osmého místa, bodů získali 68, druzí Španělé 52, třetí Němci 49, těsně následování čtvrtými Francouzi a pátými Turky (shodně 48).
Nejvýraznější českou stopu zanechali Kristýna Dvořáková, Moira Stewartová a Viktor Šinágl, ostatní, včetně Jiřího Homoláče mezi muži, skončili v poli poražených.
ŽENY „22“ / Dvořáková v druhé desítce
Z českého týmu se nejčastěji do záběrů kamer dostala Kristýna Dvořáková. V 6,3km závodě žen do 22 let se brzy dostala mezi pronásledovatelky vedoucí skupinky a v té se držela víceméně až do závěru. Nakonec svěřenkyně Jana Pernici napodobila Jakuba Zemaníka, když při svém debutu na ME v krosu vybojovala jako její předchůdce před rokem v Šamoríně osmnácté místo. V čase 21:22 ztratila na vítězku 48 vteřin. Přes výborný výkon byla prvotní reakce Kristýny sebekritická. „Myslím, že za nějaký čas budu spokojena, ale teď mám pocit, že jsem mohla více zabrat. Soupeřky byly blízko, jen mi asi chyběly zkušenosti, nevěděla jsem, co si mohu dovolit. Trať byla zábavná, hodně bahna, zatáček a tak,“ líbilo se však Dvořákové.
Šampionkou se stala Anna Emilie Mollerová v čase 20:34, když ji nezlomil nástup Anny Gehringové při náběhu do posledního okruhu, a byla to Dánka, kdo měl více vůle ve finiši. I Němka měla ze stříbra o dvě vteřiny zpět (20:36) viditelnou radost, naopak dlouho pro bronz běžící Švýcarce Schererová zbyly oči pro pláč, drtivým závěrečným kolem se před ni dostala Polka Weronika Pyziková (20:46 vs. 20:48).
Gehringová navíc na nejvyšší stupínek vystoupala, a to díky spolupráci s kolegyněmi z družstva, druhé skončily za Němkami Španělky, když jejich trojice byla horší celkově o tři příčky. Bronz braly už s větším odstupem Britky. Češky skončily jedenácté, Dvořákové se totiž od kolegyň nedostalo výraznější podpory: Aneta Chlebiková doběhla na konci páté (49.), Tereza Hrochová šesté desítky (58.), do týmové bilance už se nezapočítávala Tereza Korvasová (65.), Kateřina Divišová nedokončila.
ŽENY / Nakonec přeci jen hattrick
Yasemin Canová je královnou evropského krosu. Keňská rodačka v barvách Turecka triumfovala po Chii, Šamorínu i v Tilburgu, byl to však bezpochyby nejtěžší z jejích třech titulů. Rozhodla o něm až v posledních metrech 8,3 km dlouhého závodu, když její největší rivalka Fabienne Schlumpfová ze Švýcarska v závěrečném okruhu vedla a vizuálně se zdálo, že má více sil. A do jejich těsného souboje se ještě málem přimotala zezadu finišující Norka Karoline Bjerkeli Grovdalová, která dlouho vypadala, že na lepší než bronz v souboji domácí Kruminsovou nemá – nakonec trojici v cíli dělily pouhé dvě vteřiny.
Nizozemka sice přišla o individuální medaili, ale radovala se s týmem, a dokonce z nejcennějšího kovu. Hned za Kruminsovou na pátém místě totiž následovala krajanka Vastenburgová a spolu s 11. Kosterovou pak předčily – v součtu o tři místa Britky. Třetí skončily už s velkým odstupem Němky.
Moira Stewartová, která prošla oběma mládežnickými kategoriemi a nejlépe byla jako juniorka 15., se poprvé postavila dospělé konkurenci, a byla to zdařilá premiéra. Svěřenkyně Václava Janouška se od prvních okruhu držela na konci třetí desítky pořadí a v závěru se radovala z 29. místa. „Je to lepší umístění, než jaké jsem kdy měla v kategorii „22“,“ pochvalovala si Stewartová. „Ačkoli se to možná na první pohled nezdálo, trať byla náročná, už jsme ji měly hodně rozšlapanou a zákruty se v té rychlosti a bahně těžko vybíraly. Soupeřek jsem předběhla i dost papírově lepších, ale mně se běželo dobře, udělala sem si od začátku plus minus nějaké umístění a to jsem držela.“
MUŽI „22“ / Šinágl se úspěšně prodíral vpřed
Jeremy Gressier a Samuel Fitwi již v druhém kole závodu „dvaadvacítek“ vytvořili dvojičku a velkou část běželi pospolu. A byl to Francouz, kdo v předposledním okruhu získal mírný náskok, který v závěrečném natolik navýšil, že si mohl dovolit posbírat cestou dvě národní vlajky a cílem projet oslavným, ne úplně povedeným skluzem á la fotbalisté. Ani tenhle drobný zádrhel nic nezměnil na úspěšné Gressierově obhajobě ze Šamorína, jeho německý sok doběhl až o 8 vteřin později (23:37 vs. 23:45). Vítěze podpořil bronzem krajan Hugo Hay, když těsně předčil Brita Forsytha (23:48-23:49).
Gressier s Hayem a sedmým Palcauem jasně ovládli pro Francii týmovou soutěž, Britové skončili druzí, Španělé třetí.
Z české dvojice se více dařilo Viktoru Šináglovi. Svěřenec Jana Kervitcera skvěle stoupal pořadím, po prvním kilometru figuroval až v osmé desítce z 93 startujících, v půlce už ale poskočil do šesté a podobně pokračoval dál, takže nakonec vybojoval solidní výsledek v polovině čtvrté desítky, se ztrátou 1:21 vteřin na vítěze (24:58). „Kdyby mi někdo před startem řekl, že budu 35., tak se mu asi vysměji,“ smál se Šinágl. „Určitě jeden z nejlepších závodů kariéry. Výkony na dráze jsem se řadil někde do poslední třetiny startovního pole, takže jsem předběhl dost borců, co běhají úplně jiné časy než já. Trať mi překvapivě seděla, na to že byla dost silová,“ hodnotil. I druhý český zástupce Jáchym Kovář svou pozici zlepšoval, jeho progres však nebyl tak výrazný, a tak zůstalo o konečné 68. pozice (25:50).
MUŽI / Nadvláda Turecka mírně narušena
Čtyři předešlé ročníky v řadě patřila individuální prvenství Afričanům v barvách Turecka. Jejich maximem však na 10,3 km v Tilburgu byl „jen“ bronz, jenž vybojoval šampion z roku 2016 Aras Kaya (28:56), obhájce titulu Özbilen skončil o osm vteřin a jedno místo za ním (29:04). O čtvrt minutu dříve – po 28:49 od výstřelu – proběhl cílem šampion, jímž se proti přesile naturalizovaných Evropanů stal Nor, druhorozený Ingebrigtsen Filip, který zvládl tempo čelné skupiny a v závěru prokázal medailista z MS na 1500 m své rychlostní schopnosti. Nejlépe mu sekundoval belgický reprezentant Isaac Kimeli, jenž proběhl cílem o tři vteřiny později (28:52).
Turecká éra však pokračuje alespoň v týmech, Kaya, Özbilen a sedmý Arikan (mistr Evropy 2014) jasně dominovali. S odstupem brali stříbro Britové, ve třech na pomezí první a druhé desítky. Nejvyrovnanější bitva se svedla o bronz, vybojovali jej Italové, kterým pomohl šestý Crippa (ač ještě mohl startovat v kategorii „22“). O jedinou příčku zpět zůstali čtvrtí Španělé i pátí Belgičané.
Český zástupce Jiří Homoláč naplnil svá předzávodní slova o tom, že by chtěl vylepšit svá předešlá umístění a začal mezi nejlepšími, z první dvacítky se však brzy propadl, ještě před polovinou závodu klesl až do sedmé desítky a nakonec doběhl 61., v čase 30:54 více než dvě minuty za vítězem.
JUNIOŘI / Další dvě evropská zlata
Jakob Ingebrigtsen zkompletoval hattrick, to je hlavní zpráva závodu juniorů. Aktuálně nejzářivější člen norského rodinného klanu v pohodě kontroloval tempo čelné skupinky a v pravou chvíli zavelel ke zrychlení. Jeho nástup soupeři nezachytili a v cílové rovince pak měl Ingebrigtsen dost času, aby ukázal divákům vítězná gesta a pásku protnul po 6,3 km běhu v čase rovných 18 minut. S druhým a třetím místem se museli spokojit Španěl Ouassim Oumaiz a Srb Elzan Bibič, kteří se dlouho starali o tempo (18:09 a 18:11).
Norové, i díky pátému Haugenovi brali o poznání překvapivěji zlato i v týmech, v součtu o dvě místa před Brity vedenými čtvrtým Heywardem. Jakob Ingebrigtsen tak za letošní rok posbíral šest velkých medailí, z toho čtyři zlaté.
René Sasyn se pohyboval po většinu závodu v osmé desítce a z 96 juniorů na startu skončil nakonec 78.
JUNIORKY / Týmové stříbro pro domácí
Užuž to vypadalo, že hned první disciplína přinese pořadatelské zemi zlatou radost, jenže v závěrečných metrech se přes domácí juniorku Lauovou přehnala trojice soupeřek a tak nakonec zůstala pět vteřin od vítězné Nadii Battoclettiové (13:46). Italka jasně dominovala finiši, stříbro brala o sekundu zpět Švýcarka Delia Sclabasová, za ní bronz se stejným odstupem Inci Kalkanová z Turecka.
Ta si cestu na třetí stupínek zopakovala i v soutěži družstev, kde turecké běžkyně byly nejlepší z pětice týmů, jež dělily v součtu pouhá čtyři místa. Lauová dostala díky úspěchu dvou kolegyň stříbrnou náplast, titul vybojovaly Britky, jejichž trojice doběhla mezi 5. a 11. místem.
Česká zástupkyně Adéla Koláčková začala odvážně v první třetině pole, nakonec se ale propadla na konečné 69. místo (15:03) z 88 dívek na startu.
MIX ŠTAFETA / Radost Španělů, pád Britů
Na rozbité členité trati byla smíšená mílařská štafeta, která se tentokrát běžela v pořadí muž-žena-muž-žena, hodně tvrdým oříškem a v rychlosti zvládnout všechny nástrahy nebylo snadné. Přesvědčili se o tom obhájci titulu Britové, jejich Williamson na úvodním úseku upadl a i když se jemu a jeho kolegovi a kolegyni povedlo vrátit do hry o bronz, finišmanka Juddová nezvládla závěr a bronz tak překvapivě vybojovala běloruská čtveřice. V bitvě o zlato to někde v půlce druhého úseku vypadalo na triumf Francouzů, už na předávce však Lamoteovou dostihla Španělka Guerrerová, která stáhla manko nabrané kolegou Ordonězem, a když se hvězdnému autorovi třetího úseku Mekhissimu nepodařilo odskočit od Ruize, rozhodovalo se v závěru, kde byla Pereirová úspěšnější.
