Evropa vládla světu, pomohl i Veselý
Atletika v mezikontinentálním týmovém podání na marocké půdě nabídla zvláštní obrázek: Po oba víkendové (pod)večery se bylo na 40tisícovém stadionu v Marrákeši na co dívat, přesto televizní kamery jen marně hledaly alespoň nějakou slušně zaplněnou část tribuny. Není divu, že se při představovačkách nebo při pokusu roztleskat si publikum rozehrál ve tvářích mnoha atletů rozpačitý úsměv.
Viděno celkovými výsledky to snad i trochu nuda byla: mezi stříbrným týmem Amerik a bronzovou Afrikou byl nejmenší rozdíl – 41 bodů, vítězná Evropa nad „zámořím“ kralovala o 57,5 bodu, spojené výběry Asie a Oceánie, jež uzavřely pořadí na čtvrtém místě, ztratily na černý kontinent 81,5 b. Jaký kontrast oproti předešlému poháru před čtyřmi lety ve Splitu, kde v duelu o první místo, stejně jako o třetí, rozhodovaly jednotky bodů. Přitom dění na ovále a v sektorech bylo – díky jen při této příležitosti vídané kombinaci dvou zástupců za kontinent – vždy pestré. Kromě toho nechyběly o překvapení, ale i solidní výkony.
Můžeme to ukázat na mužském oštěpu, v němž se v neděli představil Vítězslav Veselý. Vicemistr Evropy předvedl svůj letošní standard, ve dvou ze čtyř pokusů přehodil 83 metrů, přičemž ten lepší letěl dál o 77 cm. Nad síly svěřence Jana Železného byl pouze objev sezóny Egypťan Abdelrahman, jenž se dostal na 85.44. Naopak zcela pohořel Fin Ruuskanen, jenž hodil jen 77.78, o deset metrů méně než při zisku evropského titulu v Curychu, a skončil poslední: vedle už etablovaných vrhačů, byť zástupců oštěpařsky exotických zemí Walcotta (Trinidad a Tobago) a Yega (Keňa) jej předčili Američan Glover, Australan Robinson i Uzbek Zajcev.
Výtečné byly krátké překážky v podání žen, kde Američanka Dawn Harper Nelsonová posunula nejlepší výkon v historii poháru na 12.47 (+0.7) a za ní Porterová zase britský rekord. Jihoafrické maximum vylepšil v trojskoku na 17.35 Mokoena, kterého jsme dosud znávali především z dálky – v nové disciplíně už ale dokázal letos vyhrát hry Commonwealthu; na kontinentálním poháru byl druhý, když byl o 13 cm lepší – ve svém osobním rekordu – Francouz Compaoré. Evropské družstvo bylo favoritem, ale z výkon jeho členů byla tak nějak více patrná touha po co nejlepších umístěních - jako příklad vezměme třeba dálkařku Lesueurová z Francie, která po třech křížcích předvedla „ďábelských“ 666 cm a vyhrála nebo veteránku Paveyovou, která ve finiši pětky vydřela třetí místo. Naopak americký tým zřejmě z nouze nominoval na třetí úsek dlouhé štafety Kima Collinse a čtvrtka byla pro něj příliš dlouhá; finišman Merritt už pak nemohl bojovat o dílčí vítězství, jen o posun na třetí příčku.